Umění pomáhat

Pomoc druhým patří k nejzákladnějším lidským činnostem. Celá naše civilizace na ní stojí. Jsme propojeni jako články dlouhého řetězu rukou tím, jak si navzájem nabízíme pomoc. Matka krmí své dítě, zedník podává nástroj kolegovi, terapeut podporuje svou klientku.

Proč to ale tak často nefunguje? Jak je možné, že člověk, který se snaží zachránit hořící dům, je následně žalován za způsobené škody? Proč se pacienti zlobí na své lékaře? Proč je spolupráce na pracovišti někdy plná napětí?

V každodenním životě jsme často vyzýváni, abychom pomáhali, a tato zkušenost může být frustrující jak pro toho, kdo pomoc poskytuje, tak pro toho, kdo ji přijímá. V následujících kapitolách se podíváme na to, jak mohou naše sociální a psychologické dynamiky bránit zdravým vztahům při poskytování pomoci, a jak se můžeme stát lepšími pomocníky.

V tomto shrnutí se dozvíte například:

• jak reagovat, když vás někdo požádá o cestu;
• že i naše nejbližší vztahy mohou někdy připomínat ekonomické transakce;
• a proč je pokorné dotazování nejlepším způsobem, jak začít, když chceme někomu pomoci.

Představte si fotbalový tým v plném nasazení, od útočníků až po střední obránce. Aby tým vyhrál zápas, závisí na tom, že každý hráč účinně pomáhá ostatním. Pokud pomoc nepřijde včas, útočník je sražen k zemi dřív, než stihne vystřelit, ofenzivní záložník nemá komu přihrát a brankář zůstává zranitelný.

Stejně jako ve fotbale je i v běžném životě pomoc nedílnou součástí mnoha oblastí. Je tak hluboce zakořeněná v našem každodenním fungování, že máme tendenci zapomínat, jak je důležitá. Stačí si vzpomenout na své pracovní prostředí. Kdybyste se nemohli spolehnout na to, že od kolegů dostanete pomoc, když ji potřebujete – a oni od vás – pravděpodobně byste toho mnoho nedokázali.

Jak si tedy vlastně navzájem pomáháme? Podívejme se na vztah nadřízených a podřízených v práci. Aby bylo možné dosáhnout pracovních cílů – například dokončit projekt nebo zvýšit prodej – jsou šéf a její podřízení odkázáni na vzájemnou pomoc. Vstupují tak do jakéhosi psychologického kontraktu. Ten je nejzřetelnější ve chvíli, kdy jedna strana neposkytne dostatečnou podporu a napětí začne narůstat. Všichni jsme někdy zažili křik nebo výčitky, když jsme si neodvedli svou část práce a termín společného úkolu se blížil.

Samotná „pojivová hmota“ naší společnosti je založena na vzájemné pomoci. Stačí si vybavit všechny různé situace, v nichž lidé pomáhají. Může to být cizinec, který ukazuje cestu turistům bloudícím v neznámém městě, dobrý přítel, který vám napoví slovo, jež máte „na jazyku“, nebo pracovník krizové linky, který radí člověku v těžké životní situaci.

Naše životy jsou definovány těmito životně důležitými vztahy vzájemné pomoci. Bez nich by nebyla rodina, práce, hry – ani společnost či civilizace v podobě, jakou známe.

Co spojuje lékaře, který přivádí na svět dítě, s rozvodovým právníkem? Co má společného člověk, který zachraňuje tonoucího v bazénu, s vnukem, který pro svou babičku dělá drobnou laskavost? Odpověď najdeme, když se podíváme na tři základní typy pomoci.

První kategorií je neformální pomoc. Jde o nejběžnější typ pomoci, který zahrnuje veškeré rutinní kooperativní, kolegiální i altruistické chování v našem životě. Je to samozřejmý základ, na němž stojí civilizovaná společnost. Matka, která pomáhá dítěti zavázat tkaničky, nakupující, který z horní police sundá plechovku rajčat staršímu člověku, nebo záchranář, který na místě nehody provádí KPR – to vše jsou příklady neformální pomoci.

Druhým typem je poloformální pomoc. O tu žádáme, když potřebujeme asistenci v oblastech, jako jsou naše domovy, automobily, počítače a další technicky náročné oblasti. Na rozdíl od neformální pomoci poloformální pomoc obvykle znamená, že někomu za jeho službu zaplatíme – například když voláme na infolinku, aby nám pomohli s „zamrzlou“ obrazovkou počítače, nebo jdeme do banky, aby nám pomohli založit účet.

Nakonec je tu formální pomoc. Ta je obvykle rizikovější než poloformální a zahrnuje právní či lékařskou asistenci od vysoce kvalifikovaných odborníků. Těhotná žena, která potřebuje péči gynekologa, nebo firma, která si najímá konzultanta v oblasti řízení, aby jí poradil, jsou příklady vyhledávání formální pomoci.

Většina knih o „pomoci“ se zaměřuje právě na formální pomoc. Neformální a poloformální pomoc však v průběhu života potřebujeme mnohem častěji. Je například běžnější požádat přítele o radu ve vztazích než si najmout správce majetku – přesto většina odborné pozornosti směřuje k tomu druhému.

Zatímco tedy většina literatury na toto téma se věnuje formální pomoci, ve skutečnosti to jsou neformální a poloformální podoby pomoci, které nejvíce utvářejí naše životy. A právě v těchto oblastech často zápasíme s tím, jak vytvářet co nejlepší pomocné vztahy.