Totální vzpomínky

Svět se od dob, kdy většina lidí nastupovala i končila kariéru v jedné a téže firmě, výrazně změnil. Flexibilita a schopnost přizpůsobit se jsou dnes pro úspěch důležitější než kdykoli dřív. Kdo by tedy mohl být v těchto bouřlivých časech lepším zdrojem rad než muž, který dosáhl vrcholu hned ve třech různých profesích?

Schwarzenegger je zosobněním odhodlání. Jeho ohromující cesta od skromných začátků v provinčním poválečném Rakousku až k titulu Mr. Universe, statusu slavné hollywoodské hvězdy a funkci guvernéra Kalifornie je názornou ukázkou toho, jaké odměny čekají na ty, kdo zůstávají hladoví, nikdy nepřestávají se učit a – co je nejdůležitější – vytrvale jdou za svými sny.

Co nám tedy Terminátor může říct o sebedisciplíně, ambicích a úspěchu? Zjistíte, jak co nejlépe využít karty, které vám život rozdá, a proč je zaměření na budoucnost nejjistější cestou k naplnění vašich ambicí.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak daleko vás může dovést strategie „předstírej, dokud to nedokážeš“, proč byste neměli svádět vinu za svůj osud na rodiče a jak důležité je mít vysoké cíle a hrát na vítězství.

Arnold Schwarzenegger se narodil v Rakousku v roce 1947. Bylo to těžké období: země stála na poražené straně druhé světové války a zmítal jí hladomor. Jeho matka cestovala po celé zemi, aby pro svou mladou rodinu sehnala něco k jídlu. Byl to drsný – a formativní – začátek života.

Rozhodný a silný muž, kterým se Schwarzenegger stal, byl těmito ranými zkušenostmi nezvratně formován. Prohra války, kterou sami rozpoutali, poznamenala celou generaci rakouských mužů. Byli zahořklí a rozhněvaní a dávali to najevo – především na svých dětech.

Schwarzeneggerův otec, venkovský policista Gustav, byl jedním z nich. Nad Arnoldem a jeho bratrem Meinhardem vládl tvrdou rukou. Vymyslel jim trestající každodenní režim: chlapci vstávali v šest ráno a hned se pouštěli do dlouhého seznamu domácích prací, dělali si úkoly a trénovali na fotbalové a atletické soutěže. Snídaně se podávala až poté, co splnili předepsaný počet sedů-lehů, a fotbal se hrál každý den, ať pršelo, nebo svítilo slunce. Když se chlapci „utrhli z řetězu“, Gustav si na ně došlápl s opaskem v ruce.

Přísná výchova, které byli Schwarzeneggerovi synové vystaveni, nebyla v poválečném Rakousku ničím výjimečným. Arnold si například pamatuje, jak jeden z učitelů praštil spolužákovi hlavou o lavici tak silně, že mu vyrazil zuby – a to v době, kdy zubaři dětem obvykle nedávali anestetika.

Schwarzenegger byl odhodlán uniknout zpod diktátu svého otce a ve dvanácti letech si vymyslel plán, jak opustit Rakousko a začít nový život v Americe. Bral jakoukoli manuální práci, kterou sehnal, a začal si šetřit peníze, aby si splnil sen o nezávislosti. Hlava se mu hemžila představami lepšího života a o svém plánu vyprávěl každému, kdo byl ochoten poslouchat.

Proč právě Amerika? Tahle země byla majákem svobody a symbolem síly: byly to Spojené státy, kdo udržel Sovětský svaz mimo Rakousko. Zároveň to byla země slibující vzrušení a dobrodružství – národ, který dal světu Coca-Colu a Hollywood.

Zájem o kulturistiku u Schwarzeneggera naplno propukl po dokončení střední školy. Měl přirozený talent a brzy začal sbírat úspěchy v juniorských kategoriích na provinčních soutěžích v kulturistice. Aby mohl svou kariéru posunout na další úroveň, musel se přestěhovat do Německa a poměřit síly s těmi nejlepšími v nejznámější soutěži ze všech – Mr. Universe.

Krátce po příjezdu do Mnichova si devatenáctiletý Schwarzenegger našel práci v posilovně, kterou vlastnil Rolf Putziger – nerudný muž, s nímž měl komplikovaný vztah. Přestože měl zaměstnání, peněz měl neustále málo. Bydlel přímo v posilovně, kde si ze skladu udělal provizorní ložnici. Právě tam se připravoval na soutěž Mr. Universe 1966 v Londýně.

Tentokrát si nastavil mimořádně přísný režim – každý den trénoval dvě hodiny před prací a dvě po práci a po večeři přidával ještě další hodinu. Veškerá ta dřina ale málem přišla vniveč: Schwarzenegger zjistil, že organizátoři soutěže jeho přihlášku vůbec nedostali.

Putziger se nakonec přiznal, že ji zničil dřív, než ji stačil odeslat. Bál se totiž o budoucnost svého podnikání: Schwarzenegger byl pro posilovnu tou nejlepší reklamou a přiváděl spoustu nových zákazníků. Co se stane, uvažoval Putziger, až jednou odejde?

Osud se však mladému Schwarzeneggerovi přece jen usmál. Organizátoři Mr. Universe se rozhodli jeho přihlášku přijmout, i když zmeškal termín. Zpráva o Putzigerově zradě se rychle rozšířila po Mnichově a majitel konkurenční posilovny nabídl, že Schwarzeneggerovi zaplatí letenku do Londýna.

Arnold byl nadšený, že se může soutěže zúčastnit, ale nečekal, že při své první účasti bude víc než jen outsider. O to větší bylo jeho překvapení: byl největším a nejsilnějším závodníkem a ve své kategorii skončil druhý.

Uvědomil si, že kdyby do soutěže nastoupil s vítěznou mentalitou, trénoval by ještě tvrději a mohl dosáhnout na první místo. Bylo to zlomové období v jeho životě. Rozhodl se, že už nikdy nevstoupí do žádné kulturistické soutěže, aniž by se předem připravil na vítězství.

Tato odhodlanost se brzy vyplatila: následující rok Schwarzenegger vyhrál soutěž Mr. Universe 1967.