Tohle jsem nečekala

Jsou chvíle, kdy se život může zdát nesmírně těžký. Jako když se vám uprostřed noci honí hlavou otravné scénáře „co kdyby“ – Co když mě opustí? Co když přijdu o práci? Co když se mému dítěti něco stane? – a ony se najednou stanou krutou realitou. A pak jsou tu výzvy, které jste nikdy nečekali, nebo tragédie, které jste si ani nedokázali představit, a které vám vtrhnou do života jako tornádo a nechají vás sbírat střepy.

Když se stane to nejhorší, je přirozené mít pocit, že život už nikdy nebude stejný. A v mnoha ohledech opravdu nebude. Prací na sobě ale můžete z krize vyjít proměnění: silnější, cílevědomější a mocnější, než jste si kdy dokázali představit.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak překonat krize identity, které může trauma přinést; proč je důležité zbavit se viny; a co můžete dělat, abyste byli oporou pro ostatní, i když sami procházíte svým nejtěžším obdobím.

Zažít krizi je, jako byste se po cestě vesmírem rychlostí světla ocitli na jiné planetě. Vaše tělo už je na novém místě, ale váš mozek to ještě nedohnal. Pořád jednáte a přemýšlíte, jako byste byli na Zemi.

Bezprostředně po krizi si všimnete některých změn hned. Když vám zemře blízký člověk, uvědomíte si, že tu prostě není. Když se rozpadne vaše manželství, dojde vám, že spíte sami. Tyto traumatické události ale zároveň otřesou vaší identitou – a toho si často hned nevšimnete nebo se s tím dlouho nedokážete srovnat.

Klíčové poselství zní: Přijetí své autentické identity vám může pomoci krizi překonat.

Život vás někdy může nechat v naprostém šoku a váš pocit sebe sama se může otřást v samotných základech. Podívejme se na tři způsoby, jak může krize změnit vaši identitu, a jak se s každým z nich vyrovnat.

První typ krize identity je pocit, že vám byla vaše identita vzata. Pokud jste například ovdověli, můžete mít dojem, že jste ztratili svou identitu manžela či manželky. Ptáte se: Kdo jsem teď? Ve skutečnosti jste ale pořád skvělý manžel nebo skvělá manželka. Tuto identitu jste si zasloužili – a žádná krize vám ji nemůže vzít.

Druhý typ krize identity nastává, když je vám odepřena identita, po které toužíte. Můžete zoufale chtít být matkou, ale neplodnost vám to krutě znemožňuje. V takové situaci může být užitečné se ptát: Nejsem příliš připoutaná k jedinému způsobu, jak tuto identitu získat? Existuje mnoho cest, jak se stát matkou – stejně jako podnikatelkou nebo kýmkoli jiným, kým byste chtěli být. Nemusíte se vzdávat identity, o které sníte; spíš potřebujete větší flexibilitu v tom, jak k ní dojdete.

Třetí typ krize identity přichází ve chvíli, kdy se držíte identity, o které jste si mysleli, že ji chcete, ale která vám už neslouží. Možná jste si vybudovali život na tom, že jste úspěšný právník, ale když se stanete partnerem v kanceláři, cítíte se prázdní. To je okamžik, kdy je čas přehodnotit své priority. Když budete k sobě upřímní ohledně své skutečné identity, možná zjistíte, že chcete něco jiného – třeba kreativnější práci nebo flexibilnější roli, která vám umožní trávit víc času s rodinou.

Nejdůležitější je, že vy – a jen vy – máte moc definovat svou vlastní identitu. A poctivá sebereflexe je klíčem k tomu, abyste z krize vyšli silnější.

Někdy je krize zcela mimo vaši kontrolu. Ekonomika se propadá a vaše pracovní místo je v ohrožení. Diagnóza rakoviny vás zasáhne jako blesk z čistého nebe. Ale jsou i chvíle, kdy se ocitnete v krizi, za kterou nemůžete vinit nikoho jiného. Váš život se rozpadl, protože vy jste ho rozbili.

Bohužel, všichni máme své chyby. Někdy se chováme nepoctivě, nevěrně, zlostně, nebo se potýkáme s problémy, jako je závislost. Každý z nás má schopnost způsobit trauma sobě i druhým.

Jak tedy čelit této nepříjemné pravdě a jak překonat krizi, kterou jsme si způsobili sami?

Klíčové poselství zní: Pokud jste způsobili krizi, ve které se nacházíte, nenechte, aby vás vaše vina definovala.

O vině a hanbě je dobré vědět jednu věc: jsou to signály, že si uvědomujete, že jste udělali něco špatně. Tím už jste udělali důležitý první krok k překonání jakékoli krize, kterou jste si způsobili – přiznali jste si svou roli v jejím vzniku.

Jaký je další krok? Odpusťte si, ať už se to zdá jakkoli těžké. Můžete se trestat vinou, jak dlouho chcete, ale vaše problémy to nevyřeší ani vaši situaci nezlepší. Naopak, jen vás to udržuje v krizovém režimu déle.

Ulevte si od sebezničující viny tím, že k sobě začnete přistupovat s laskavostí. Vyžaduje to velkou odvahu – mít se natolik rád, abyste se viny vzdali. A lidé kolem vás vám to často nijak neusnadní.

Abyste ale krizi překonali, je důležité uzdravit své negativní emoce a nenechat ostatní, aby vaši vinu používali proti vám. Ve vztazích, kde byla zničena důvěra – například když došlo k nevěře – často zraněná strana potřebuje, aby se její partner cítil provinile. Vinu vnímá jako zasloužený trest. Jenže tento trest brzdí společný posun vpřed. Zaměřením páru by měla být obnova důvěry. Když se vztah dostane do bodu, kdy už není možné vinu pustit, může to znamenat jeho konec.

Možná jste se své viny už vzdali, ale lidé kolem vás to prostě nedokážou přijmout. To se stává třeba tehdy, když je otec po rozvodu připraven znovu začít randit, ale jeho děti s tím nesouhlasí. Nebo když je někdo po letech závislosti konečně střízlivý a připravený znovu budovat svůj život, ale jeho rodina se stále upíná k jeho minulým chybám.

Nejste povinni nést vinu jen proto, že to od vás ostatní očekávají. Pokračujte dál s grácií – a nechte ostatní, aby se s tím postupně srovnali.