Tohle bude bolet

Můžete si myslet, že život lékaře je pohodový, plný golfu, luxusních aut a úplatků od farmaceutických firem. Většina těch, kteří pracují v nemocnicích Národní zdravotní služby (NHS) po celém Spojeném království, jsou ale pilní lidé, kteří mají minimum odpočinku a ještě méně respektu za úsilí, které do své práce vkládají. Pracují klidně i 100 hodin týdně a každý den rozhodují o životě a smrti, přičemž většinou nevydělávají víc než průměrný bankovní úředník.

K tomu se pravidelně potýkají s neuvěřitelnými pacienty a lékařskými případy, které znějí tak bizarně, až se skoro nechce věřit, že jsou skutečné. Jak ukazují následující úryvky, v nemocnici se mohou dít opravdu podivné věci.

Krátké upozornění předem: úryvky 2 a 4 popisují velmi názorná zranění a obzvlášť krvavé scény, a proto obsahují citlivý, případně spouštěcí obsah. Dozvíte se v nich mimo jiné, co obnáší řešení případu „degloving“, jak se čokoládové vajíčko Kinder Surprise objevilo v krajně neobvyklé žádosti o ruku a jak pokus jedné ženy obejít drogový test skončil trapnou návštěvou nemocnice.

Stejně jako všichni ostatní britští šestnáctiletí musel i Adam Kay rozhodnout, jaký obor bude dál studovat a čemu se bude věnovat po zbytek své akademické dráhy. V tomhle věku nad tím příliš nepřemýšlel – vždycky měl pocit, že je předurčen jít ve stopách svého otce, který byl lékařem.

V roce 1998 tedy Adam zamířil do South Kensingtonu a strávil šest dlouhých let na Imperial College v Londýně. Poté nastoupil do nemocnice jako tzv. junior doctor – označení, které NHS používá pro každého lékaře, který ještě není konzultantem, tedy na tehdejší nejvyšší dosažitelné pozici.

Standardní kariérní postup lékaře v NHS tehdy vypadal takto: house officer, senior house officer (SHO), registrar, senior registrar a nakonec consultant. Adam nastoupil jako house officer 3. srpna 2004. Brzy zjistil, že veškeré memorování ve škole by z něj sice udělalo skvělého soutěžícího v pořadu Mastermind, ale na realitu práce přes 90 hodin týdně ho připravilo jen minimálně.

Během denní služby se práce house officera příliš nelišila od práce glorifikovaného osobního asistenta: telefonoval, objednával pacientům MRI a EKG, zařizoval konzilia a převozy. V noci to ale byla úplně jiná liga. Zatímco SHO a registrar se starali o nově příchozí pacienty na urgentním příjmu (A&E), house officer měl na starosti pacienty na všech ostatních odděleních nemocnice. Byl vybaven pagerem, takzvaným „bleepem“, který se rozezvučel pokaždé, když se objevila nějaká urgence – a nějaká urgence byla v podstatě neustále.

Bylo to, jako by vás hodili do hluboké vody a vy jste se museli naučit plavat okamžitě, protože na tom doslova závisely životy pacientů. Jen pár měsíců po začátku svého prvního roku jako house officer byl Adam přivolán k muži kolem šedesátky, který byl doslova pár okamžiků od smrti. Automaticky začal dělat všechno, co měl naučené: napojil infuzi, podal diuretika, zajistil kyslík, zavedl katétr, odebral vzorky na vyšetření a podobně. Až neuvěřitelně rychle se stav pacienta zlepšil a muž byl doslova na poslední chvíli zachráněn.

Krátce poté, co si mohl říct, že zachránil první život, se Adam setkal se svým prvním případem takzvaného „deglovingu“. Šlo o osmnáctiletého mladíka, který byl s kamarády na pár skleničkách. Po posledním objednání ho napadlo, že bude skvělý nápad vylézt na střechu autobusové zastávky a použít ji jako taneční parket. Když se chtěl dostat dolů, rozhodl se, že použije lampový sloup jako hasičskou tyč.

Klíčové bylo, že si neuvědomil, že povrch sloupu rozhodně není hladký. Když po něm sjížděl dolů, drsný povrch mu roztrhl kůži na dlaních obou rukou a zároveň mu „svlékl“ (tedy strhl kůži z) penisu. To, co Adam tu noc vyšetřoval, připomínalo spíš kus špagety s trochou rajčatové omáčky, a musel zdrcenému mladíkovi sdělit, že jeho penis bohužel nepůjde znovu „obléknout“ – „rukavice“ byla díky lampě úplně na cáry.

Překvapivě vysoký byl i počet pacientů, kteří byli přijati proto, že se jim různé domácí předměty nějakým způsobem dostaly tam, kam rozhodně nepatří. Během prvního roku v práci se Adam setkal se čtyřmi pacienty, kterým musel být z konečníku odstraněn cizí předmět. Dne 7. června 2005 šlo o dálkové ovládání a pacient měl téměř uvěřitelný příběh o tom, jak se tam údajně dostalo omylem. Tedy až do chvíle, kdy bylo vytaženo – na ovladači se našel kondom.

V srpnu 2005 Adam postoupil na kariérním žebříčku a stal se senior house officerem. V tu chvíli se musel rozhodnout, na jaký obor se zaměří. Po určitém zvažování si vybral gynekologii a porodnictví. Hlavním důvodem bylo, že jeho diplomová práce na medicíně se týkala právě tohoto oboru a líbila se mu i představa „dobrého pocitu“ z toho, že pomáhá přivádět na svět nový život.

Navíc slyšel, že práce na porodním sále se dá shrnout do čtyř činností: „císařské řezy, kleště, ventouse a zašívání nepořádku, který jste způsobili“. Pokud nevíte, co je ventouse, nezoufejte – dozvíte se to v další části.