Šťastné náhody

Improvizační komedie možná na první pohled nepůsobí jako zřejmý zdroj moudrosti pro osobní růst a rozvoj podnikání, ale dvacetileté zkušenosti skupiny Four Day Weekend v této disciplíně jim přinesly řadu hlubokých poznatků o životě. Jejich úspěch je ohromující: z nezaměstnaných snílků se stali zkušení mezinárodní performeři – ještě důležitější jsou však lekce, které si odnesli z toho, jak své improvizační dovednosti přenesli do běžného života.

Jak Four Day Weekend říkají svým studentům improvizace, jejich lekce rozhodně nejsou zrychleným kurzem „jak být vtipný“. Jsou spíše úvodem do praktické filozofie a souborem dovedností, které lze využít i mimo improvizační scénu. V tomto shrnutí se ponoříte do moudrosti umělecké formy, která v každém okamžiku žije heslem „Ano, a“. Na této cestě se naučíte lépe komunikovat s kolegy i blízkými, začnete se posouvat k opravdové seberealizaci a více se vracet lidem, na kterých vám záleží.

Připraveni? Akce! V tomto shrnutí zjistíte:

• proč se zaměření na kontrolu může stát překážkou vaší kreativity,
• jak v krizi najít pozitivní stránku,
• a proč je tak důležité být autentický.

Když skupina Four Day Weekend v roce 1996 začínala jako improvizační soubor, neměla téměř nic. Měla sice zkušenosti z komediální scény a notnou dávku mladického optimismu, ale nikdo z nich nikdy nevedl vlastní podnik. Jak se tedy z krátkodobého komediálního projektu stal globální fenomén, který vystupoval před dvěma americkými prezidenty a uspořádal tisíce workshopů zaměřených na pozitivitu pro podnikatele i mladou generaci?

Stručně řečeno: díky principu „Ano, a“.

„Ano, a“ je základní pravidlo improvizační komedie. Znamená, že herec má vždy přijmout jakýkoli – třeba i úplně bláznivý – návrh, který na scéně zazní, a nejen na něj navázat, ale ještě ho rozvinout. Vzniká tak prostředí, v němž může kreativita volně proudit – a neexistuje nic jako špatný nápad.

„Ano“ samo o sobě vyjadřuje pozitivitu a ochotu tvořit, zatímco „a“ představuje touhu po propojení a týmové spolupráci.

Jak silný tento přístup může být, ukázal například příběh velké americké nemocnice v roce 2016. Nemocnice požádala Four Day Weekend o pomoc se zlepšením interní komunikace poté, co interní audit zařadil její zaměstnance na poslední místo v žebříčku spokojenosti a zákaznického servisu. Skupina povzbudila personál, aby si každý den mezi sebou zkoušeli princip „Ano, a“ a vědomě ho používali v komunikaci a týmové práci. Když byla nemocnice na konci roku znovu hodnocena, skončila na prvním místě v oblasti spokojenosti zaměstnanců. Za pouhých osm měsíců se díky „Ano, a“ situace obrátila.

Opačnou stranou „Ano, a“ jsou slova „Ne“ a „Ale“. Ta představují bariéry kreativity a přirozené nepřátele improvizátorů: brání lidem myslet svobodně a stavět na nápadech ostatních. Improvizace nás učí, abychom tato slova, kdykoli je to možné, nahrazovali přístupem „Ano, a“, protože ten obvykle otevírá dveře, které „Ne“ zavírá.

Na workshopech se Four Day Weekend často snaží ukázat, jak moc souvisí kreativita s důvěrou. Účastníků se ptají, kdo z nich umí malovat. U dospělých zvedne ruku obvykle jen asi třetina. Když však stejnou otázku položí skupině malých dětí, přihlásí se všechny. Děti mají v oblasti kreativity přirozené „ano“ – věří sobě i ostatním mnohem víc než dospělí.

Když nedovolíme, aby v nás převládl soud a strach z hodnocení, můžeme vítat nové nápady a žít život ve znamení „Ano, a“. Není k tomu potřeba žádná zvláštní průprava ani zázemí – stačí otevřená mysl a ochota spolupracovat.

Ještě před založením Four Day Weekend většina budoucích členů pracovala v jednom komediálním klubu v Texasu. Dařilo se jim tam docela dobře, ale majitel klubu byl chamtivý a posedlý kontrolou; zákulisní atmosféra se brzy stala toxickou. Umělci přestali jeden druhého podporovat, uzavírali se do sebe a snažili se prosadit na vlastní pěst. Výsledkem bylo, že improvizace téměř přestala fungovat.

Pro budoucí členy Four Day Weekend to byla silná lekce: skutečná síla spočívá ve spolupráci.

Tato síla je ukrytá v části „Ano, a“, na kterou se snadno zapomíná – v tom malém „a“, které představuje spolupráci, sdílení znalostí a týmovou práci.

Dobří týmoví hráči dokážou rozpoznat příležitost pro „a“ ve chvíli, kdy se na scéně objeví tzv. hotspot – termín, kterým Four Day Weekend označují rozhodující okamžik ve scéně. Místo aby nechali kolegu na jevišti „utopit“, skočí mu na pomoc a využijí sílu „Ano, a“.

Víra v to, že tým společně stoupá i padá, dělá z improvizátora skvělého umělce – a je to něco, z čeho si mohou vzít mnoho i lidé, kteří nikdy nestáli na jevišti.

Stejně důležité je, aby podpora fungovala i opačně – aby tým jako celek respektoval a podporoval jednotlivce. Four Day Weekend si to silně uvědomili po odchodu svého hudebního ředitele Paula, rozeného baviče a improvizátora. Po jeho odchodu musel soubor spolupracovat s novým hudebníkem Rayem. Když se v jedné recenzi objevila kritika hudební improvizace, na níž se Ray podílel, skupině došlo, že jeho talentům nedává dostatečný prostor.

Bylo potřeba víc týmové spolupráce: místo aby nechali hudební improvizaci jen na Rayovi, začali se do ní aktivně zapojovat všichni. Výkon souboru se díky tomu zlepšil a stal se mnohem vyváženějším.

Stejně jako je důležité podporovat členy vlastního týmu, je zásadní projevovat vděčnost i těm, kdo podporují vás. Na začátku své historie – když Four Day Weekend stále bojovali s prodejem vstupenek – je oslovil divadelní kritik z deníku Fort Worth Star-Telegram s dotazem, zda by mohl o skupině napsat článek. Soubor souhlasil a udělal maximum pro to, aby se kritik cítil vítaný a respektovaný.

Výsledkem byla nejen vynikající recenze, ale i celoživotní přátelství; kritik se stal jedním z prvních velkých zastánců souboru.

Nakonec se ukazuje, že pokud jde o týmovou práci, není mezi podnikáním a improvizační komedií velký rozdíl – podpora ostatních a projevování vděčnosti vedou k úspěchu bez ohledu na to, do jaké oblasti je promítáte.