Špatná feministka

Díky hnutí #MeToo a ženským pochodům se feminismus v posledních letech stal velmi výrazným tématem v médiích i ve veřejné debatě. Neexistuje však jen jeden způsob, jak být feministkou. I uvnitř samotného hnutí panují velmi odlišné názory.

Roxane Gay vysvětluje pojem esenciální feminismus a ukazuje, proč se staví proti některým jeho ideálům, aby prosazovala svou vlastní verzi „špatného“ feminismu. Špatný feminismus je pro každého, kdo má pocit, že se z různých důvodů nevejde do předepsané podoby feminismu, ale přesto chce, aby byl jeho hlas slyšet. Ukáže se, že být „špatnou“ feministkou je lepší než nebýt feministkou vůbec.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč nás špatné reality show tak dobře baví; jak se terorista dostal na titulní stranu časopisu Rolling Stone; a proč je film The Help ve skutečnosti spíš překážkou než pomocí při prosazování rasové rovnosti.

Poznámka: Následující části obsahují silný a urážlivý jazyk. Rasistický výraz je použit v souvislosti s rozborem stereotypů ve filmech.

Nikdo není dokonalý. Jako lidé všichni děláme chyby a Gay není výjimkou. Jako feministka je však neustále pod tlakem, aby splňovala všechny požadavky, které se s tímto označením pojí.

Část problému spočívá v tom, že neexistuje jediná, jednoznačná verze feminismu. Jde o složité hnutí a při snaze zastupovat všechny ženy nevyhnutelně mnohé zklamalo. Tradičně feministky bojovaly především za práva a svobody bílých, cisgender, heterosexuálních žen. Tento typ feminismu vylučuje černošky, transgender a queer ženy – a nebere v potaz velmi odlišné překážky, jimž tyto ženy čelí.

Protože bílé, cis, heterosexuální ženy mají mnohem častěji příležitost veřejně vyjadřovat své názory, je to právě tato skupina, která „píše pravidla“ feminismu. Gay jejich pojetí nazývá „esenciálním feminismem“. Zacházejí s feminismem jako s klubem se striktními pravidly a pokyny, které je třeba dodržovat, aby člověk byl „správnou“ feministkou – například odmítání pornografie a zásadní nesouhlas s jakoukoli objektifikací žen.

Ženy, které prosazují esenciální feminismus, však vycházejí z privilegované pozice. Nemají stejné zkušenosti jako ty, které patří zároveň k jiné menšinové či utlačované skupině – například ženy jiné barvy pleti nebo ty, které spadají pod deštník LGBTQIA+. Jejich představy o tom, co dělá „skutečnou“ feministku, tak mohou odrazovat ženy, které nemají stejné zázemí.

A nejde jen o ženy z menšinových skupin, které se cítí z esenciálního feminismu vyloučené. Stačí nesouhlasit s některými z těchto názorů a řada žen má pocit, že do hnutí nepatří. Týká se to například žen, které rády sledují nebo točí pornografii, nebo žen, které si užívají určité aspekty populární kultury, v níž jsou ženy objektifikovány.

Autorka se s esenciálním feminismem rozhodně neztotožňuje. Proto o sobě mluví jako o špatné feministce. Věří v rovnost pro všechny ženy i muže ve všech oblastech života. Dlouho se označení „feministka“ vyhýbala, a proto chápe, proč tolik žen váhá, zda se k feminismu přihlásit.

Problém je v tom, že slovo „feministka“ je silně spojeno právě s esenciálním feminismem a vyvolává představu žen, které využívají feministické hnutí jako způsob, jak na sebe strhnout pozornost. Gay se však se svým nedokonalým feminismem smířila. Přijala, že nikdy nemůže vyhovět všem a že tím, že dělá a věří věcem, které odporují esenciálnímu feminismu, přináší do debaty důležitou, odlišnou perspektivu.

Být špatnou feministkou je nakonec lepší než nebýt feministkou vůbec.

Termín „reality televize“ je zavádějící. Nezobrazuje skutečný život, ale jeho zkreslenou verzi. Totéž platí i pro zobrazení žen v reality show. Velmi často jsou prezentovány jako přehnané, nerealistické stereotypy svého pohlaví.

O ženách koluje několik rozšířených stereotypů: že zoufale touží po lásce a manželství, že jsou posedlé svou váhou a že jim žárlivost brání navazovat opravdová přátelství s jinými ženami. Reality show tyto stereotypy nijak nezpochybňují – naopak je přiživují. Podívejte se na libovolnou reality show a v obsazení najdete celou galerii takových „typů“.

Postavy v reality televizi nejsou vykreslovány jako složité, trojrozměrné lidské bytosti, ale redukují se na přehnaná klišé. A když jsou tyto postavy prodávány jako „skutečné“, jen to posiluje představu, že všechny ženy zapadají do několika málo základních stereotypů.

Stačí se podívat na seznamovací soutěže jako Rock of Love nebo Flavor of Love. Ženy v těchto pořadech jsou líčeny jako soupeřky ve válce jedna proti druhé – bojují o pozornost a uznání muže. Muž, o jehož přízeň všechny soutěží, přitom zjevně dává najevo, že o ně ve skutečnosti nestojí. Před kamerou pronáší prázdné fráze o lásce, usmívá se a posmívá se ženám, které se o něj přetahují.

Pohrdání, které „ženich“ projevuje vůči těmto ženám, je obzvlášť patrné v pořadu Flavor of Love. Cílem soutěže je získat náklonnost Flavor Flava, člena hiphopové skupiny Public Enemy. Místo aby se obtěžoval naučit se jména jednotlivých žen, přiděluje jim přezdívky, čímž je ještě víc odlidšťuje. Pokud vás ani to nepřesvědčí, že jsou ženy v těchto pořadech vnímány spíš jako objekty než jako lidé, zvažte fakt, že dvě soutěžící pojmenuje „Thing 1“ a „Thing 2“ – tedy „Věc 1“ a „Věc 2“.

Redukování žen na karikatury dává publiku tiché svolení je kritizovat a vysmívat se jim. Zároveň z nich dělá „povinnou“ podívanou. Většina reality show nutí soutěžící, aby se chovali jako nejhorší verze sebe samých – a čím hůř se chovají, tím zábavnější to pro diváky je.

Proč? Protože nám to umožňuje cítit se nadřazeně ve vlastních životech, když sledujeme „špatná“ rozhodnutí, která dělají druzí. Když jsou ale tyto přehnané postavy v televizi všudypřítomné, normalizují určité chování a estetiku, které nakonec brání ženám v tom, aby ve společnosti postupovaly jako rovné.

Totéž platí pro pořady typu makeover a další reality show zaměřené na vzhled. Ženská těla, která byla chirurgicky upravena nebo vytvarována drastickými dietami, poskytují atraktivní podívanou a jistě oslovují povrchní diváky, ale zcela ignorují vnitřní prožívání žen. Takové povrchní pořady přehlížejí moudrost a hloubku zkušeností, které mohou ženy společnosti nabídnout.