Sociální fyzika

Kdykoli někomu zavoláte z mobilního telefonu, procházíte internet, stahujete aplikaci nebo používáte svou cestovní kartu, vytváříte data. A když si uvědomíte, kolik lidí na celém světě dělá tyto věci každý den, jde skutečně o ohromné množství dat.

Pro sociální vědce jsou informace o tom, kde jste byli, s kým jste mluvili a co jste nakoupili, nesmírně cenné. Pokud jsou tato data pečlivě shromažďována a analyzována, mohou nám odhalit téměř vše, co jsme kdy chtěli vědět o lidském chování.

Následující úryvky nabízejí stručný vhled do toho, k jakým poznatkům vědci dospěli. Budete‑li číst dál, odhalíte tajemství lidské interakce a zjistíte, jak můžeme navrhovat společnost, která nám bude co nejlépe vyhovovat.

Dozvíte se mimo jiné:

• jak může vypadat ideálně fungující společnost,
• jak silný je vliv vrstevníků,
• a proč je Curych považován za jedno z nejlepších měst k životu.

Všichni známe pojem „fyzika“ i „společenské vědy“. Slyšeli jste ale někdy o sociální fyzice?

Sociální fyzika je přístup k porozumění lidskému chování. Nesnaží se zjistit, co si o sobě myslíme, ale co ve skutečnosti děláme. Převzala jednu zásadní myšlenku z klasické fyziky: představu, že tok energie se proměňuje ve změny pohybu. Uvažujte třeba o tom, jak silný vítr dokáže utrhnout jablko ze stromu.

Stejný koncept lze aplikovat i na lidské chování – zkoumáme, jak tok myšlenek a informací, podobně jako energie, vede ke změnám v lidském jednání.

Na rozdíl od tradičních přístupů ke studiu společnosti však sociální fyzika nestaví na abstraktních modelech lidského chování. Využívá „živé laboratoře“. Místo jednorázových dotazníků a laboratorních experimentů, které sledují jen jeden konkrétní prvek chování, pracuje s daty ze všech oblastí našeho života a po mnohem delší dobu – často celé roky.

Sociální fyzika tak naplno využívá velká data, tedy obrovské objemy informací, které lze následně analyzovat a hledat v nich vzorce. Část těchto dat má podobu „digitálních drobečků“. Naše kreditní karty například prozrazují, kde nakupujeme, záznamy z mobilních telefonů ukazují, kde se pohybujeme a s kým jsme v kontaktu.

Dalším nástrojem v arzenálu sociální fyziky je sociometrická nášivka – zařízení nošené na krku, které zaznamenává údaje o našem neverbálním chování při interakcích s ostatními.

Analýzou této obrovské datové základny se odhalují vzorce týkající se života jednotlivců i celých komunit. Tento proces se označuje jako „těžba reality“. A právě za těmito vzorci se skrývá pravda o lidském chování.

Považujete se za poměrně nezávislé? Máte pocit, že svá rozhodnutí děláte na základě vlastních, racionálních úvah? Většina z nás si to o sobě myslí – stejně jako věříme, že společnost tvoří jednotlivci, kteří činí racionální volby ve vlastním zájmu.

Sociální fyzika ale ukazuje, že skutečnost je mnohem složitější. Naše chování a rozhodování nejsou zdaleka tak individuální, jak se domníváme. Silně je ovlivňují vrstevnické skupiny – tedy skupiny lidí spojené společným zájmem, povoláním či jinými charakteristikami, do nichž patříme.

Často jsme členy hned několika vrstevnických skupin zároveň. Můžete být například fotbalový nadšenec (jedna skupina), policista (další skupina) a zároveň absolvent určité střední školy (další skupina). Vrstvnické skupiny se přitom nerovnají okruhu vašich přátel. I když mnozí přátelé z těchto skupin pocházejí, většina lidí v nich pro nás zůstává spíše povrchními známostmi.

Přesto s nimi trávíme velkou část času ve stejných barech, kavárnách, na sportovištích a v dalších sociálních prostředích. Právě četné každodenní interakce s lidmi kolem nás nás silně formují.

Ukažme si to na experimentu, který autor provedl a který ukázal, že máme tendenci sdílet názory své vrstevnické skupiny. Skupina studentů dostala upravené chytré telefony, jež před prezidentskými volbami v USA v roce 2008 sledovaly jejich komunikaci a sociální prostředí. Studenti odpovídali na otázky týkající se jejich politických postojů před volbami a po volbách uvedli, komu dali hlas.

Výzkum zjistil, že politické preference studentů nepocházely primárně od lidí, s nimiž přímo diskutovali o politice, ale z širší vrstevnické skupiny. Jinými slovy, jejich názory se utvářely pozorováním ostatních a „odposloucháváním“ rozhovorů v rámci jejich sociálního okruhu.

Je tedy zřejmé, že na sebe navzájem působíme mnohem silněji, než si obvykle připouštíme. V následujících částech si vysvětlíme proč.