Snažit se nesnažit se

Mnoho z nás žije stresující a zbytečně komplikované životy, které nás činí nešťastnými. Trávíme dlouhé hodiny v práci, kterou nenávidíme, sotva máme kvalitní čas na své blízké a jen málokdy cítíme skutečný smysl života.

Co s tím můžeme dělat? Tajemství smysluplného života můžeme hledat ve starověké Číně. Čínští učitelé a filozofové, kteří žili před tisíci lety, věděli, jak žít nenuceně a v přítomném okamžiku. A i když se moderní doba a starověká Čína na první pohled zdají být na hony vzdálené, jejich učení jsou stále překvapivě aktuální.

V tomto shrnutí zjistíte, proč bychom měli víc naslouchat svému „břichu“, jaké každodenní rituály vám mohou pomoci dosáhnout štěstí a proč je užitečné dívat se na lidi jako na zraněná zvířata.

Vzpomínáte si na poslední chvíli, kdy jste byli úplně pohlceni nějakou činností – třeba hraním si s malým dítětem nebo řešením složité hádanky? Čínští filozofové pro tento zážitek používají slovo wu-wei. Vyslovuje se zhruba „úú-wej“ a dá se přeložit jako „jednání bez námahy“.

Jinými slovy označuje stav, kdy jste do činnosti tak ponořeni, že s ní splýváte v jeden celek. Tato myšlenka otevírá zajímavé otázky o vztahu těla a mysli. Máme tendenci chápat mysl jako sídlo racionálního myšlení a tělo jako něco spíše instinktivního. Podle toho je od sebe oddělujeme jako dvě různé entity.

Cílem wu-wei je však tato dvě „já“ spojit v jeden celek. Výsledkem je inteligentní spontánnost, která vnáší do samotného aktu práce plynulost a lehkost.

Představte si například spisovatele, který při psaní zažívá wu-wei. V těchto chvílích se ocitá v jakési „psací zóně“ – je zcela pohlcen procesem a zároveň prostoupen pocitem uvolnění a potěšení ze své práce.

Další příklady najdeme v taoismu, čínské filozofii, která oslavuje život v souladu s přirozeným tokem vesmíru. V Zhuangzi, jednom ze základních taoistických textů, se vypráví příběh o řezbáři, který vyrábí ozdobné stojany na zvony. Než začne pracovat, postí se sedm dní, až se dostane do stavu, kdy je jeho mysl tak klidná, že zapomene i na vlastní tělo. Teprve pak vejde do lesa, aby našel jediný strom, v němž už „vidí“ stojan na zvon. Jakmile si vybere kus dřeva, prostě začne pracovat.

Tento příběh vystihuje zásadní aspekt wu-wei – činí člověka celistvým. Když tento stav zažíváte, vaše mysl přestává vnímat tělo jako něco odděleného. Nemusíte přemýšlet, prostě jednáte, vedeni čistým instinktem. Práce vykonaná v tomto stavu odráží krásu, opravdovost a lehkost samotného procesu.

Wu-wei sjednocuje celé vaše bytí, ale lidé, kteří tohoto stavu dosahují, mají zároveň i de – pojem, který označuje sílu, ctnost a charisma. De člověka uvádí do dokonale spontánního způsobu bytí.

Pro vládce je de zdrojem moci a vlivu. Když vůdci tohoto stavu dosáhnou, nemusí nikomu vyhrožovat – lidé je následují jakoby sami od sebe. U „obyčejného“ člověka znamená de to, že je ostatním sympatický, přitahuje je a dokonce i divoká zvířata se mu vyhnou a neohrozí ho.

Proč nás lidé s de tolik přitahují? Protože jsou v kontaktu se svou nevědomou myslí. Této mysli důvěřujeme – cítíme, že tito lidé jednají podle svých přirozených instinktů, a ne na základě vypočítavých úvah.

To jsou jen některé z výhod wu-wei a de. Tyto koncepty jsou také spojeny s Cestou – starověkým čínským pojetím nebe. Pro staré Číňany nebylo nebe místem, ale spíše cestou či putováním, na němž se člověk stává co nejdokonalejší bytostí.

Kdo má de, ten se automaticky nachází na Cestě, protože jedná spontánně a nechává se vést ctnostmi svého podvědomí, nikoli svou nedokonalou racionální myslí.

Z modernějšího pohledu si tuto spontánnost můžeme přiblížit pomocí konceptu „flow“, jak jej popsal psycholog Mihaly Csikszentmihalyi. Být ve flow pro něj znamená soustředit se tak intenzivně, že ztrácíte pojem o sobě i o čase.

Rozdíl mezi tímto západním pojetím a podobnými koncepty ve východních tradicích spočívá v tom, že podle Csikszentmihalyiho je pro vstup do flow nutné neustále překonávat vlastní komfortní zónu. V čínském pojetí jste naopak povzbuzováni k tomu, abyste životem procházeli s lehkostí a vyhýbali se zbytečným obtížím, které by mohly poškodit váš duchovní rozvoj.