Smrt odbornosti

Pokud jste v poslední době neslyšeli výraz „fake news“, pravděpodobně jste poslední rok strávili v odlehlé jurtě. Žijeme v době, kdy se neustále střetávají konkurenční příběhy o tom, co je pravda. Rozšiřující se propast mezi lidmi, kteří důvěřují zavedeným výkladům reality, a těmi, kteří jim nedůvěřují, je dnes tak velká, že často není jednoduché vědět, čemu – nebo komu – věřit.

K této situaci ale nedošlo přes noc. Americká společnost se k ní – zejména – blížila už delší dobu a nejde jen o důsledek politických sporů. Ať už jde o inflaci známek na nejlepších univerzitách v zemi, nebo o celebrity, které využívají svůj status k propagaci věcí, o nichž toho ve skutečnosti mnoho nevědí, varovné signály tu byly už dlouho.

Tyto úryvky ukazují, jak a proč se věci dostaly tak daleko. V tomto shrnutí se dozvíte, proč má vysokoškolské vzdělání menší hodnotu než dříve, jak příchod internetu snížil kvalitu zpravodajství a co je to potvrzovací zkreslení – a proč na něm tolik záleží.

V minulosti jste se mohli setkat s dezinformacemi například od tabákového nebo cukrovarnického průmyslu, který byl vždy připraven tvrdit, jak neškodné jsou jeho výrobky. Dnes je však stále obtížnější rozlišit, co je skutečné a co falešné.

Schopnost zpochybňovat oficiální sdělení vlády byla přitom vždy znakem zdravé demokracie. V kolébce demokracie, v antických Athénách kolem pátého století před naším letopočtem, se široká veřejnost aktivně zapojovala do debat o společenských a politických otázkách. Už tehdy existovaly dva protichůdné tábory, které vidíme i dnes: intelektuálové, kteří jsou přesvědčeni, že většina lidí jsou hlupáci, a laici, kteří apriori nedůvěřují každému, kdo se označuje za odborníka.

Situace se však dramaticky změnila ve chvíli, kdy internet vstoupil do našich domácností, a konflikt mezi odborníky a laiky nabral extrémní podobu. Internet umožňuje najít zdroj, který podpoří v podstatě jakýkoli názor – bez ohledu na to, jak nesmyslný je a jak málo odpovídá vědeckému poznání – a zároveň lidem dává pocit, že mají větší moc než kdykoli předtím veřejně prosazovat své postoje.

Jakmile se lidé začnou sdružovat a společně útočit na zavedené poznatky, jsou roky vědeckého pokroku ohroženy a lidské životy se mohou ocitnout v nebezpečí. Platí to zejména v případě hnutí proti očkování. Navzdory konzistentním výsledkům výzkumu a ohromující většině lékařů a vědců, kteří trvají na tom, že vakcíny jsou bezpečné a nezbytné k ochraně dětí před nemocemi, se ve společnosti rozšířil nebezpečný mýtus. Mnoho lidí dnes skutečně věří, že vakcíny jsou škodlivé a mohou dokonce způsobovat autismus.

Ještě horší je, že tato hnutí často získávají podporu celebrit – jako v případě Jima Carreyho, který využil svého hereckého věhlasu k šíření těchto dezinformací. Tisíce rodičů tak nyní ohrožují své děti i ostatní tím, že odmítají nechat své potomky očkovat.

Lidé, kteří odmítají odborné rady, často argumentují tím, že odborníci se v minulosti mýlili a mohou se mýlit znovu. To je pravda. Stejně pravda ale je, že věda se neustále zpřesňuje a zkušení odborníci se ve své oblasti mýlí výrazně méně často než běžní občané nebo filmové hvězdy.

S nekonečným množstvím informací, které na nás na internetu čekají, se nespočet lidí pouští do debat o všem možném – od filmů o Batmanovi až po teoretickou fyziku. Skutečnost, že v daném oboru nemají žádné formální vzdělání, nijak nesnižuje jejich sebevědomí: přečetli si pár článků a jsou přesvědčeni, že tématu plně rozumějí.

To dělá z mnoha online diskusí bolestné čtení. Je ale důležité si uvědomit, že jak odborníci, tak laici podléhají stejným lidským zkreslením a předsudkům.

Příkladem je Dunningův–Krugerův efekt. V roce 1999 psychologové z Cornellovy univerzity David Dunning a Justin Kruger ukázali, že nižší úroveň dovednosti v určité činnosti vede k tomu, že si člověk méně uvědomuje vlastní neschopnost. Příčinou je nedostatek metakognice – tedy schopnosti uvědomovat si vlastní myšlenkové procesy a díky tomu rozpoznat své limity.

Právě nedostatek metakognice může být základním důvodem, proč jsou lidé tak neochvějně přesvědčeni, že vědí, o čem mluví, i když je ostatním zjevné, že jsou zcela mimo.

Další lidskou vlastností, která nás může zavést na scestí, je naše tendence vyhledávat a všímat si pouze informací, které potvrzují to, čemu už věříme. Tomu se říká potvrzovací zkreslení (confirmation bias).

Pokud jste například vyrůstali v přesvědčení, že leváci jsou agenti zla, můžete si vyhledávat policejní zprávy o každém levákovi, který spáchal zločin, a tyto případy pak předkládat jako důkaz. Zároveň budete ignorovat nebo zlehčovat všechny příběhy o empatických či filantropických levácích – označíte je za výjimky nebo dokonce za součást spiknutí, které má zmást nic netušící veřejnost.

Takto funguje potvrzovací zkreslení: je to velmi lidský způsob uvažování, který může na omyl svést i ty nejtalentovanější odborníky. Lékaři se například mohou tak upnout na určitou diagnózu, že si všímají jen příznaků, které ji podporují, a přehlížejí ty, které ukazují na skutečný stav.