Slib tužky

Příběh knihy Slib tužky je příběhem vzniku Adamovy organizace Pencils of Promise a toho, jak začala poskytovat základní vzdělání dětem v rozvojových zemích. Adam byl vysokoškolský student zaměřený na kariéru na Wall Street, když se rozhodl dát si pauzu a procestovat svět. Během cest na vlastní oči viděl rozšířenou chudobu a nedostatek základního vzdělání v mnoha zemích. To ho přivedlo na myšlenku vybrat peníze na výstavbu školy v Laosu.

Pencils of Promise začínala jen s 25 dolary a skupinou přátel, Adamovi se však postupně podařilo vybudovat z ní jednu z předních světových charitativních organizací v oblasti vzdělávání. V době vzniku knihy měla Pencils of Promise na kontě už více než 200 postavených škol a rozšířila svou činnost také na vzdělávání učitelů a stipendia pro studenty.

Úspěch těchto škol i samotné organizace je samozřejmě výsledkem tvrdé práce. Zároveň je ale plodem vášně, sebedůvěry, vděčnosti a inspirace, které do ní Adam a jeho kolegové vkládají. Jak ukazují následující kapitoly, Slib tužky popisuje a reflektuje kroky, které Adam podnikl, aby následoval svůj sen. Kniha se snaží srozumitelně a inspirativně motivovat lidi, aby se odhodlali uskutečňovat své vlastní sny.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč vám jedno obyčejné „děkuji“ může ušetřit tisíce dolarů,
• proč je opuštění komfortní zóny klíčem k jakémukoli úspěšnému úsilí,
• proč je vaše intuice neocenitelným průvodcem k životu, který skutečně chcete žít,
• a proč úspěch závisí nejen na vaší sebedůvěře, ale také na tom, jak ji dokážete navenek vyjádřit.

Jak často přemýšlíte o tom, jak jiný by byl váš život, kdybyste se místo bezpečné cesty odvážili riskovat? Co vás ve skutečnosti brzdí?

Za prvé, sny, které chcete následovat, často narážejí na očekávání, jež na vás klade společnost, rodina nebo okolí. To vás může od jejich naplnění odradit. Jenže jde o váš život – proč byste mu měli podřizovat názory ostatních?

Uvažujte o příkladu Adama Brauna, který v roce 2008 založil organizaci Pencils of Promise. Na začátku si dal za cíl vybrat dostatek peněz na výstavbu školy v jedné laoské vesnici. Jeho rodina ho však přesvědčovala, aby se místo toho soustředil na kariéru. Adamův sen považovali za ztrátu času a nevěřili, že dokáže získat potřebných 10 000 dolarů. Adam jejich pochybnosti ignoroval, pustil se do práce – a během několika měsíců cíle dosáhl.

Za druhé, od sledování našich snů nás často odrazuje to, že se na první pohled zdají nedosažitelné. Položte si ale otázku: Mám vůbec šanci své sny uskutečnit, pokud se o to ani nepokusím?

Například do roku 2013 se Pencils of Promise rozrostla tak rychle, že začala stavět už svou stou školu v Ghaně. Když Adam organizaci zakládal, nikdo – ani on sám – nevěřil, že dosáhnou tak ohromujícího úspěchu. Díky víře v myšlenku a pevnému závazku ji naplnit však Adam a jeho tým proměnili zdánlivě nerealistický cíl v konkrétní realitu.

Je důležité, abychom si častěji dovolili snít a – co je ještě důležitější – neodkládali práci, která je potřeba k proměně snů ve skutečnost. Vezměte svůj život do vlastních rukou a začněte svůj sen žít ještě dnes.

Většina z nás tráví život ve vlastní bublině – obklopujeme se lidmi, kteří sdílejí naše názory, zvyky a životní styl. Je to pohodlné a bezpečné. Není to však nejlepší způsob, jak žít.

Každý z nás by měl čas od času vystoupit ze své komfortní zóny, protože nové zkušenosti, které tím získáme, mohou náš život nesmírně obohatit.

Adam například prožil šťastné a bezstarostné dětství a měl dobře našlápnuto k úspěšné kariéře na Wall Street. Na vysoké škole se ale rozhodl vzít si na jeden semestr volno a sám vyrazit na cestu kolem světa. Jak se dalo čekat, většina přátel a rodiny mu to rozmlouvala. Proč by měl přece „plýtvat“ časem na něco, co mu nepomůže v kariéře? Adam se však svého plánu držel a vrátil se domů s novými poznatky a zážitky, které mu změnily celý život a nakonec vedly k založení Pencils of Promise.

Vystoupit z komfortní zóny samozřejmě není snadné – vyžaduje to optimismus a ochotu riskovat. Pokud ale budete jen přemýšlet o tom, co všechno by se mohlo pokazit, nikdy neuděláte nic nového ani vzrušujícího.

Když Adam cestoval po Guatemale, nabídl mu jeden místní muž, že u něj může několik týdnů bydlet výměnou za hodiny angličtiny. Znali se jen z krátkého setkání a Adam si nebyl jistý, co od toho čekat a jak bezpečné to bude. Nakonec však souhlasil. Během týdnů, které v domě tohoto muže strávil, učil jeho rodinu angličtinu, poznal guatemalskou kulturu a získal mnoho nových přátel.

O sobě samých se nikdy nedozvíme tolik jako ve chvíli, kdy opustíme svou komfortní zónu a jsme nuceni čelit novým, neznámým situacím.