Sedm duchovních zákonů úspěchu

Úspěch. Všichni po něm toužíme, i když jeho definice se liší člověk od člověka. Ať už chcete dosáhnout jakéhokoli druhu úspěchu, existují určité věci, na které byste se měli soustředit. Nemluvíme o tom, že musíte mít samé jedničky nebo zvládnout každý pracovní pohovor. Úspěch závisí na faktorech, které jsou mnohem hlubší a duchovnější – a všechny lze shrnout do sedmi duchovních zákonů.

Těchto sedm zákonů se týká toho, jak jste ve spojení se svým pravým já a jakým způsobem vstupujete do vztahů s ostatními. Mluví o toku energie ve světě, o schopnosti být tady a teď, aniž byste se snažili bojovat proti změně.

Vydejme se tedy na cestu a prozkoumejme, jak vám sedm duchovních zákonů úspěchu může pomoci dosáhnout vašich cílů.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč vám hromadění peněz narušuje soulad s vesmírem,
• jak vám uvolnění připoutanosti k vlastním touhám pomůže získat to, co chcete,
• a proč si stěžování na to, kde právě jste, jen ztěžuje cestu tam, kam se chcete dostat.

Byli jste někdy sami v přírodě a zažili okamžik hlubokého ticha? Pokud ano, možná jste pocítili klid a spojení s vesmírem. Právě v těchto pokojných chvílích můžete najít své pravé já a odemknout potenciál k naplnění svých životních přání.

Když se cítíte propojeni se svým okolím a lidmi kolem sebe, uvědomíte si, že nejste oddělená entita odříznutá od zbytku světa. Můžete vnímat, že svět je jednotné pole energie, které spojuje všechny a všechno na planetě. A nejen na planetě – toto energetické pole je ve skutečnosti bezmezným zdrojem síly pro celý vesmír.

Jakmile toto spojení pocítíte a uvědomíte si, že nejste jen osamělý člověk, ale nedílná součást složitého tkaniva přírody, můžete zjistit, že vaše pravé já nezná žádná omezení. Využitím energie svého pravého já můžete dosáhnout čehokoli, co si přejete – ať už je to bohatství a úspěch, nebo duchovní rozvoj.

Abyste se však mohli spojit se svým pravým já, musíte nejprve rozpustit ego. Dokud se ztotožňujete se svým egem, budete se nadále považovat za bytost oddělenou od zbytku vesmíru – za pouhý mozek uvnitř fyzického těla, uvězněný a omezený. A kvůli této omezené perspektivě budete dál prožívat strach, posedlost přežitím a zaměření na vnější věci, jako je společenský status a to, jak vás vidí ostatní.

Když je vaše ego v čele, ztrácíte spojení se svým pravým já a s ním i přístup k nekonečnému poli potenciální energie. Naštěstí se s ním můžete kdykoli znovu spojit prostřednictvím tiché meditace.

Stačí klidně zaměřit pozornost na vlastní dech a pozorovat své myšlenky bez hodnocení. Postupně se zklidníte a jak se vaše mysl i tělo utiší, ego se začne rozpouštět – a vám se znovu otevře cesta k vašemu pravému já.

Lidé tráví spoustu času a energie obavami z okolností, ve kterých se nacházejí. Například muž může mít starosti z toho, že je bez partnerky. Jakmile ale do vztahu vstoupí, objeví se nové starosti: omezuje ho tento vztah ve svobodě? Je opravdu zamilovaný?

Naštěstí existuje řešení chronického znepokojování: můžete jednoduše přijmout svou současnou situaci.

Představte si například, že žijete s obtížným spolubydlícím: nikdy si po sobě neuklízí, ale zlobí se na vás, když je v bytě nepořádek. To je náročná situace, která vás může přimět uvažovat o odstěhování. Jenže stěhování vyžaduje čas i peníze – jaký je tedy nejlepší způsob, jak tuto situaci zvládnout?

Odpověď: nebojujte s problémem. Místo toho se mu postavte čelem a přijměte ho takový, jaký je. V těžkých situacích se vždy dá něco naučit a lidé, kteří nám život komplikují, jsou obvykle v našem životě proto, aby nás něco naučili.

V tomto případě může být lekcí například to, jak se postavit sám za sebe, nebo jak se naučit nebýt tolik ovlivňován chováním druhých. Tím, že situaci přijmete, se z ní můžete začít učit a růst.

Tuto akceptaci můžete posunout ještě o krok dál a ušetřit energii tím, že budete cvičit bezbrannost.

Cvičit bezbrannost v podstatě znamená zbavit se potřeby a touhy přesvědčovat ostatní, že váš názor je správný a jejich chybný.

Pravděpodobně jste například byli svědky vyhrocených debat o stravování mezi vegetariány a všežravci. Konverzace se snadno zvrhne v plnohodnotnou hádku o etice chovu zvířat.

Nejenže je to zbytečné plýtvání energií – nevyhnutelně to skončí tím, že obě strany budou ještě zarytější ve svých postojích než předtím.

Bezbrannost naopak odstraňuje potřebu druhé přesvědčovat. Umožňuje skutečnou výměnu názorů na dané téma, aniž by do ní vstupoval hněv nebo dogmatismus.

V uvedeném příkladu by bezbrannost znamenala, že obě strany mohou otevřeně sdílet své myšlenky o svých stravovacích volbách, aniž by měly pocit, že je ten druhý posuzuje – a tedy bez toho, aby se stavěly do obranné nebo nepřátelské pozice.