Safari chudoby

V posledním desetiletí otřásla Británií řada politických otřesů, které byly částečně poháněny hněvem pracující třídy. Zatímco malá část země dál prosperuje, mnohé chudší komunity se cítí opomíjené, ignorované a vytlačované na okraj.

V tomto shrnutí získáte zasvěcený pohled na to, proč se tolik lidí v Británii cítí „odložených stranou“. Darren McGarvey, který má vlastní zkušenost s chudobou v Glasgow, přináší bezprostřední pohled na obtížné a nejisté životy lidí v nejchudších britských komunitách.

Kniha „Poverty Safari“ je napůl memoár, napůl vášnivá polemika. Úryvky z ní vás provedou drsnou realitou sociální deprivace ve Velké Británii. Nahlédnete do života v podfinancovaných obecních bytech, do osobních příběhů drogové závislosti a získáte cenné postřehy k tomu, jak se systémovou chudobou skutečně bojovat.

Na konci pochopíte, proč toto strhující dílo získalo Orwellovu cenu za politické psaní, jednu z nejprestižnějších britských literárních cen.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• co udělá závislost na „želatinách“ s vaším pohledem na svět,
• jak mluvit s rasistickými teenagery,
• a proč se zdá, že děti z pracující třídy jsou k boji takřka odsouzené.

Darren McGarvey stojí před skupinou vězeňkyň. Atmosféra je napjatá, jeho publikum – samé mladé ženy za mřížemi – je nervózní. Musí prolomit ledy a získat jejich důvěru. Udělá tedy to, co umí nejlépe: začne rapovat.

V rýmovaných verších vypráví o svém drsném dětství. Zmiňuje levný alkohol a šedé paneláky. Takto McGarvey obvykle zahajuje workshopy psaní písní, které vede ve věznicích po celém Skotsku. V následujících týdnech si vyslechne i příběhy svých studentek. Nevyhnutelně se v nich objeví chudoba, drogová závislost a zneužívání. Budou mluvit o životech, v nichž je zločin jen těžko vyhnutelný.

Základní sdělení je jasné: cyklus násilí, který systémová chudoba vytváří, je nesmírně obtížné přerušit.

McGarvey dokáže se svými studentkami navázat spojení, protože i jeho vlastní život formovaly dvojí síly chudoby a násilí. Vyrůstal v Polloku, chudé dělnické čtvrti na jižní straně Glasgow. Na počátku devadesátých let, kdy byl McGarvey dítě, byla tato oblast často označována za jedno z nejvíce ekonomicky znevýhodněných míst v Evropě.

Vyrůstat v Polloku znamenalo, že násilí bylo všudypřítomné. Rozšířená ekonomická nejistota v komunitě přivedla mnoho lidí ke zločinu a k užívání drog. Děti, vystavené neustálému stresu z bídných životních podmínek, často sahaly k bitkám jako k mechanismu zvládání napětí. Vyhrané rvačky přinášely pocit sebevědomí a zároveň zajišťovaly, že si vás ostatní děti nebudou dobírat.

Násilí v Polloku se odehrávalo i za zavřenými dveřmi. McGarveyho matka byla alkoholička. Někdy bylo její pití spojeno s veselou a laskavou náladou, stejně často se však měnila v rozzuřenou a nepředvídatelnou ženu. McGarvey si vybavuje jednu obzvlášť hrůznou noc, kdy mu bylo pět let – situace se tehdy zcela vymkla kontrole. Po příliš velkém množství alkoholu ho vyděšeného honila po bytě s nožem v ruce. Naštěstí byli nablízku další lidé, kteří ji odtáhli dřív, než se stalo něco nenapravitelného.

Život v takovém prostředí je pro člověka – a zvlášť pro dítě – hluboce rozrušující. Začnete být neustále ve střehu a vaše chování řídí úzkost a strach. Abyste přežili, přijímáte postoje a způsoby chování, které vám možná ani nejsou vlastní. Pro McGarveyho to znamenalo skrývat svůj zájem o umění a politiku – v jeho čtvrti byly takové zájmy považovány za domýšlivé a „mimo“.

Nejhorší je, že po čase se to všechno začne jevit jako normální. Stává se těžké vůbec si představit život, v němž nad vámi nevisí neustálá hrozba násilí. V další kapitole uvidíme, jak se tento pocit přenáší i do světa mimo Pollok.

V jednom týdnu roku 2015 se v Británii objevily dvě výrazné zprávy. V první dostal pár ze střední třídy pokutu 60 liber za to, že vzal své děti ze školy na dovolenou na Floridu. Druhá zpráva informovala o tom, že konzervativní vláda snížila příspěvky na péči o děti pro rodiny s nízkými příjmy.

Hádejte, která zpráva přitáhla větší mediální pozornost. Odpověď je zřejmá: média se mnohem víc zajímala o potíže dobře situované rodiny na dovolené.

Základní sdělení zní: sociální nerovnosti prostupují všemi aspekty britské společnosti.

Relativní přehlížení zásadních problémů, které se týkají chudých, je jen jedním z příkladů toho, jak britská společnost marginalizuje pracující třídu. Další příklad najdeme přímo ve struktuře měst.

Po druhé světové válce stála mnohá britská města před vážným problémem. Desítky let rychlé industrializace, nekontrolované nerovnosti a špatného plánování soustředily chudé komunity do hustě obydlených čtvrtí. Tyto slumy byly proslulé špatnými životními podmínkami a mizernou kvalitou bydlení. Ve městě jako Glasgow se odhadovalo, že lepší bydlení potřebuje zhruba půl milionu lidí.

Vláda se rozhodla problém vyřešit velkolepým způsobem: výstavbou výškových domů sociálního bydlení. Celé čtvrti byly zbourány a nahrazeny velkými, neosobními věžovými bloky. Tyto domy byly často postaveny levně, špatně udržované a postrádaly vybavení, které je pro rozvoj živé a soudržné komunity nezbytné.

Když se v Glasgow zhroutil ocelářský průmysl, lidé žijící v těchto blocích přišli o práci. S omezenými možnostmi se mnozí obrátili k drogovému obchodu nebo k jiným formám kriminality, aby si zajistili obživu. Z původně optimistických bytových projektů se tak stala místa úpadku a deprese.

Není divu, že obyvatelé střední a vyšší třídy v Glasgow tato místa démonizovali – a spolu s nimi i lidi, kteří v nich žili.

Když se obyvatelé sociálního bydlení pokoušejí řešit své problémy sami, často narazí. Složitá byrokracie jim organizování výrazně ztěžuje. Aby skupina získala vládní prostředky, potřebuje správní radu, bankovní účet a právní dokumenty – což je vše obtížné zajistit, pokud máte málo peněz a omezený přístup ke vzdělání.

McGarvey proto snadno chápe, proč lidé z nižších vrstev bohaté nenávidí. Jako příslušník pracující třídy nebo chudý člověk máte pocit, že svět není postaven s ohledem na vaše potřeby. Média vás ignorují. Politici vám nepomáhají. A všichni, kdo jsou na tom lépe, se na vás dívají svrchu.