Roztržka

Z eurocentrického pohledu má Afrika často špatnou pověst. Západní média, když už se o Africe zmiňují, většinou přinášejí zprávy o válkách a hladu, o politické korupci a utrpení. Je to ale opravdu všechno, co tento obrovský kontinent nabízí? Odpověď je jednoduchá: ne.

Afrika není kontinent, který by potřeboval nebo měl být zachraňován Západem. Naopak – Afrika se svými bohatými zdroji a inovativními přístupy může nabídnout skutečná řešení problémů, jimž čelí zbytek světa.

V tomto shrnutí se dozvíte, že Afrika má dostatek orné půdy na to, aby dokázala uživit celý svět; proč mobilní technologie radikálně mění africké bankovnictví; a jak obnovitelné zdroje energie poskytují Africe tolik potřebnou energii k tomu, aby mohla prosperovat.

Každý, kdo pozorně sleduje mezinárodní dění a zná alespoň základní historii, ví, že Afrika zažila víc než dost válek a hladomorů. I když si tedy uvědomujete, že Afrika čelí nepokojům, možná vám unikly zprávy z července 2011, kdy jižní Somálsko postihl jeden z nejhorších hladomorů v jeho dějinách.

V tomto období se do Mogadiša, hlavního města Somálska, nahrnuly téměř tři miliony hladovějících uprchlíků v naději, že od OSN dostanou nouzovou pomoc. Během jediného roku jich 300 000 zemřelo; většinu obětí tvořily děti a starší lidé. Mnozí nepřežili ani cestu.

Khalima Adan, osmatřicetiletá žena, přišla během dlouhé cesty z venkova do Mogadiša o tři ze svých devíti dětí. Když se s ní autor setkal, její sedmiletý syn Umar jí právě zemřel v náručí – a ona už neměla ani sílu plakat nebo truchlit.

Vzhledem k tomu, že účinná zahraniční pomoc mohla zachránit tisíce životů, je na místě otázka: jak je možné, že takovým tragédiím stále nedokážeme zabránit? Bohužel Západ, zaměstnaný vlastními politickými zájmy a „válkou proti terorismu“, v pomoci Africe často selhává.

Podle Tonyho Burnse, australského pracovníka v oblasti humanitární pomoci, který byl tehdy přímo v Mogadišu, Spojené státy během hladomoru záměrně zablokovaly veškerou pomoc směřující do jižního Somálska, a to navzdory naléhavým výzvám humanitárních organizací. Důvodem byla především skupina známá jako Al-Šabáb, považovaná za nepřítele v rámci války proti terorismu. Al-Šabáb v oblasti působila a bylo známo, že část příchozí pomoci zachytává, zdaňuje a krade.

Tím, že se Spojené státy soustředily víc na boj s Al-Šabábem než na záchranu hladovějících, však fakticky poslaly tisíce Somálců do hrobu.

Možná znáte George Clooneyho jen jako pohledného hollywoodského herce. Ve skutečnosti je za touto tváří mnohem víc. George Clooney patří k nejvlivnějším západním humanitárním aktivistům, kteří se snaží pomoci lidem v Súdánu.

Clooney se aktivně podílel na mírovém procesu, jenž vedl k nezávislosti Jižního Súdánu. Byl výrazným a hlasitým zastáncem jeho svobody, vystupoval v televizi a osobně jednal s prezidentem Obamou i členy Kongresu.

Nespokojil se však jen s kampaní na domácí půdě. V letech před uzavřením mírové dohody každoročně cestoval do Juby, kde přímo na místě upozorňoval na masakry, jichž se súdánská vláda dopouštěla na jižních povstalcích. Dokonce ze svých vlastních prostředků financoval pronájem satelitu, který sledoval pohyb jednotek súdánské armády, a znemožňoval tak vládě popírat spáchané zločiny.

Clooney byl přítomen i v nově jmenovaném hlavním městě Juba v lednu 2011, kdy 98,8 procenta obyvatel hlasovala pro nezávislost na severu. Přes veškeré jeho úsilí však Jižní Súdán trvalý mír nezískal.

Ani po vyhlášení nezávislosti totiž nezmizelo napětí mezi dvěma soupeřícími etnickými skupinami – vládnoucími Dinkami a povstaleckými Nuery. V prosinci 2013 přerostly jejich spory v otevřený masakr: po dvou týdnech bojů shromáždili představitelé Dinků 240 mužů z kmene Nuer a popravili je. Násilí pokračovalo až do dubna 2016, kdy se vládním a povstaleckým silám podařilo uzavřít křehkou mírovou dohodu.

To vše ukazuje, jak často dobře míněné zásahy Západu nedokážou přinést trvalou změnu – a že pokud má být míru dosaženo, musí vzejít především zevnitř Afriky. Jak uvidíme v následující části, tento proces už na mnoha místech probíhá.