Rozmanitost a složitost

Věděli jste, že existuje více než 35 000 druhů pavouků, 10 000 druhů ptáků a přibližně 440 druhů žraloků? Taková fakta mohou vést k otázce: jak může tak malá planeta udržet tak obrovskou rozmanitost života?

Rozmanitost vzniká postupným procesem evoluce prostřednictvím přirozeného výběru – procesem natolik složitým a s tolika proměnnými (teplota, zdroje potravy, geografické podmínky a podobně), že je ze své podstaty komplexní. Stručně řečeno: složitost našeho světa plodí jeho mimořádnou rozmanitost.

Tyto kapitoly nabízejí pohled na jemný tanec mezi složitostí a rozmanitostí – tanec, který vedl k ohromné pestrosti, již každý den zažíváme. V tomto shrnutí zjistíte například, v čem je Mini Cooper a Jeep zároveň stejný a zcela odlišný; proč v případě rozmanitosti často platí, že „menší je lepší“; a proč existuje více variant automobilů než tužek.

Co máte v lednici? Možná tam máte několik druhů stejného typu potravin, například různé sýry. Zároveň tam ale najdete i potraviny zcela odlišných typů, jako jsou vejce, mléko nebo maso.

Proč je to důležité? Rozdíly mezi těmito položkami ilustrují klíčové téma: mezi věcmi existují tři základní druhy rozdílů – tedy tři druhy rozmanitosti.

Prvním druhem je rozmanitost uvnitř jednoho typu. Tu určují rozdíly v konkrétních vlastnostech v rámci daného typu. Vezměme si určitý druh ptáka, například kardinála. Každý kardinál je jedinečný – někteří jsou sytěji červení, jiní mají o něco menší zobák – ale všichni jsou stále kardinálové. Všichni patří ke stejnému druhu ptáka.

V určitém bodě se však rozdíly stanou tak velkými, že už je nemůžeme považovat jen za variace uvnitř jednoho typu. V tu chvíli už mluvíme o různých typech. Porovnejte kardinály a plameňáky. Jsou si dost podobní na to, aby patřili do stejné vyšší kategorie – jsou to ptáci. Zároveň jsou ale natolik odlišní, že je řadíme k různým druhům. Kardinálové a plameňáci jsou tedy různé typy ptáků.

Třetí druh rozmanitosti se týká toho, jak jsou jednotlivé části poskládány dohromady – tedy jejich složení. Jednotlivé prvky mohou při vhodném uspořádání vytvořit něco zcela jiného. Uvažujte o pračce nebo letadle. Obě zařízení se skládají z mnoha menších součástek, jako jsou šrouby, matice či elektromotor. Tyto díly se však v každém případě kombinují jinak a vytvářejí zcela odlišné celky.

Když tedy mluvíme o rozmanitosti, můžeme rozlišit tři roviny: rozmanitost uvnitř typu (variace), rozmanitost mezi typy (pestrost typů) a rozmanitost vyplývající ze složení. Jak ale tyto druhy rozmanitosti vznikají? Tomu se budeme věnovat dál.

Začněme tím, jak vzniká rozmanitost uvnitř jednoho typu. Obvykle k ní dochází ve chvíli, kdy vznikají noví jedinci daného typu. Při jejich vzniku se mohou objevit chyby či odchylky.

Jednou z takových odchylek je mutace. Vzniká drobnými změnami v procesu „výroby“ nového jedince. Nejzřetelnější příklady mutací najdeme ve vývoji života. Mutace v DNA vedou k potomkům s mírně odlišnými vlastnostmi. I nepatrná změna v DNA může například způsobit, že zobák určitého ptáka bude o něco delší než obvykle.

Dalším typem odchylky je inverze. Nastává tehdy, když se část informace používané k vytvoření jedince obrátí, a tím vznikne nová varianta v rámci daného typu. Pokud se například kód 10100100 při kopírování převrátí, může se změnit na 01001010. Dojde‑li k takové inverzi v DNA, může to vést k výrazně odlišné podobě jedince. Inverzi si můžete představit jako jarní závitek obrácený naruby: ingredience jsou stejné, ale uspořádané opačně.

Rozmanitost uvnitř typu může vznikat také kombinací nebo přenosem prvků z různých variant. Rekombinace nastává například tehdy, když dva lidé zkombinují své geny a vznikne dítě. Pokud matku zjednodušeně zapíšeme jako 00000000 a otce jako 11110000, jejich potomek může mít náhodnou kombinaci obou, například 00110000.

Rekombinace se odehrává i v kultuře. Když hudebník Bruce Springsteen říká, že na něj měli vliv Woody Guthrie a Bob Dylan, popisuje vlastně metaforickou rekombinaci – mísení různých „prvků“ do nového stylu.

Jestliže se prvky nepřimíchávají obousměrně, ale přenášejí se jen jedním směrem, mluvíme o transferu. Ten je běžný u výrobků, které používáme. Například držák na hrnek lze „přenést“ na lodě, zahradní křesla nebo auta – stejný prvek se uplatní v různých kontextech.