Roboti přicházejí!

V roce 2013 zveřejnili ekonom z Oxfordské univerzity Carl Benedikt Frey a odborník na strojové učení Michael A. Osborne studii, která vzbudila velkou pozornost a přinesla velmi znepokojivou předpověď: do roku 2033 by mohlo být až 47 procent současných pracovních míst v americké ekonomice zrušeno. Důvod? Jedním slovem: automatizace – proces, při němž jsou pracovní úkoly vykonávány automaticky, bez potřeby lidské práce, pomocí robotů, softwaru či jiných forem technologií.

Podle této studie mají pracovní pozice tak rozmanité, jako jsou sportovní rozhodčí, telemarketéři, pracovníci dohledu nad bankovními úvěry, posuzovatelé pojistných rizik, maloobchodní prodavači či pracovníci cateringu, 95procentní nebo vyšší pravděpodobnost, že zastarají. Seznam pokračuje dál a dál a dotýká se téměř každého odvětví.

Zároveň bude téměř každé zbývající pracovní místo automatizací významně ovlivněno a vznikne celá řada zcela nových profesí. Čekají nás zásadní ekonomické i společenské proměny. Abychom si lépe představili, jak by mohly vypadat, podíváme se na vývojové trendy v devíti hlavních odvětvích, která pokrývají široké spektrum moderní globální ekonomiky: výrobu, dopravu, sektor služeb, právo, bankovnictví, zdravotnictví, žurnalistiku, vzdělávání a zábavu.

V této části se dozvíte:

• která pracovní místa mají největší pravděpodobnost, že zaniknou,
• která mají největší šanci přežít,
• a která budou pravděpodobně radikálně proměněna.

V šedesátých letech jsme byli svědky nástupu průmyslových robotů – automatizovaných strojů ve fabrikách, které vyrábějí produkty bez přímé lidské asistence. O šedesát let později však roboti ještě zdaleka nepřevzali vládu. Ve výrobních závodech stále pracují miliony lidí. Mnoho továren se sice přesunulo do východních zemí, jako je Čína, místo aby zůstaly v západních státech, například ve Spojených státech amerických, ale nadále fungují – a stále je pohání lidská práce.

Mohlo by se tedy zdát rozumné myslet si, že obavy z „nástupu robotů“ byly přehnané. Jenže nikoli. I na Východě se průmysloví roboti rychle prosazují a pracovní místa ve výrobě začínají mizet.

Jen v Číně bylo v roce 2014 v provozu 189 000 průmyslových robotů. Odhaduje se, že v roce 2019 tento počet dosáhne 726 000. Daleko od role poslední bašty manuální tovární práce se Čína dnes stává průkopníkem plně automatizovaných továren. V roce 2017 nahradila továrna na mobilní telefony v průmyslovém městě Dongguan 590 ze svých 650 pracovníků roboty. Následně oznámila záměr snížit počet zaměstnanců nejprve na 20 a nakonec na nulu.

Čínská média tuto továrnu představila jako příklad úspěchu, který ilustruje pokrok v rámci ekonomického plánu Made in China 2025. Jedním z cílů tohoto plánu je podle prezidenta Si Ťin-pchinga dosažení „robotické revoluce“.

K urychlení této revoluce přispívají čtyři hlavní faktory:

1. průmysloví roboti rychle zlevňují,
2. čínská pracovní síla zdražuje,
3. produktivita moderních průmyslových robotů dalece předčí lidskou: roboti mohou pracovat vyšší rychlostí a s větší přesností, 365 dní v roce, 24 hodin denně,
4. mnoho čínských továren vyrábí produkty pro západní korporace.

Vzhledem k nižším nákladům na roboty, rostoucím mzdám v Číně a obrovským produktivním výhodám automatizace jsou tyto korporace stále více lákány k tomu, aby si budovaly vlastní, vysoce automatizované továrny doma na Západě. Tím mohou zároveň eliminovat značnou část nákladů na mezinárodní dopravu.

Když tyto čtyři faktory spojíte, je zřejmé, že čínské továrny mají silnou ekonomickou motivaci automatizovat své provozy. Díky tomu mohou snižovat ceny a udržet si spokojenost svých firemních zákazníků. Vedlejším efektem však bude pravděpodobně rozsáhlý úbytek pracovních míst ve výrobě. Odhaduje se, že v Číně je automatizací ohroženo až 77 procent pracovních míst, z nichž velká část připadá právě na průmyslovou výrobu.

A to je teprve špička automatizovaného ledovce.

Představte si blízkou budoucnost. Jste velká firma s armádou průmyslových robotů, kteří neúnavně vyrábějí vaše produkty a výrazně tak snižují vaše náklady na pracovní sílu ve výrobě. Stále však máte jeden malý, ale nepříjemný problém: jak tyto produkty dostat k zákazníkům.

Právě zde opět přicházejí ke slovu roboti. Doprava stojí na prahu revoluce díky autonomním vozidlům. Pravděpodobně jste slyšeli o samořiditelných autech testovaných na kalifornských dálnicích – ale ve vývoji jsou i autonomní kamiony, do nichž proudí obrovské investice.

Jedním z lídrů v této oblasti byla společnost Otto, kterou později koupil Uber za 700 milionů dolarů. Do roku 2025 by mohla být automatizována až třetina všech kamionů v USA. Zpočátku budou autonomní systémy zvládat pouze jízdu po dálnicích, ale postupně se obejdou i bez lidského řidiče při navigaci po složitějších místních komunikacích.

Ve Spojených státech je přibližně 3,5 milionu řidičů kamionů – a velká část z nich tak může o práci přijít. Přibližně ve stejné době se k nim mohou přidat i řidiči Uberu, Lyfta a tradičních taxislužeb. I zde je Uber v čele. V roce 2014 firma najala téměř celé oddělení robotiky z Carnegie Mellon University v Pittsburghu v Pensylvánii, kde od roku 2016 testuje flotilu autonomních taxíků. Zhruba ve stejné době vstoupil do hry i Lyft, který investoval 500 milionů dolarů do technologie samořiditelných vozidel.

Ohroženi jsou i řidiči rozvážkových služeb. Domino’s Pizza už testuje autonomní vozy pro rozvoz jídla a společnosti Amazon, FedEx, UPS a DHL vyvíjejí drony pro doručování zásilek. A když už mluvíme o dronech: čínská firma Ehang vyrábí i automatizovaná létající taxi a několik z nich už v omezeném režimu jezdí v Dubaji.

Budoucnost automatizované dopravy se rychle blíží a pohání ji prudký technologický pokrok. Například senzory v autonomních vozidlech jsou stále sofistikovanější, takže dokážou reagovat i na neočekávané situace, jako je pes vbíhající v noci do mlhou zahalené silnice. V důsledku toho klesl mezi lety 2015 a 2016 podíl situací, kdy museli lidské inženýři během testovacích jízd zasahovat do řízení autonomních vozidel, z 0,5 procenta na 0,2 procenta. Brzy se tato míra pravděpodobně přiblíží nule – a to bude znamenat, že technologie je plně připravena na běžné nasazení, pravděpodobně v polovině dvacátých let tohoto století.