Reset

Případ Pao vs. Kleiner vzbudil značnou mediální pozornost a je pravděpodobné, že jste o něm slyšeli. Méně známé už ale bývají boje a překážky, kterými si Ellen Pao musela projít ještě před samotným soudním procesem. Jaké bylo pracovat v Kleiner? Jakým výzvám čelila Pao a další ženy ve firmě? A jak dospěla k rozhodnutí podat žalobu na jednu z nejmocnějších rizikových kapitálových společností na světě?

Tyto úryvky vám poskytnou náhled do událostí, které k případu vedly, a také do toho, jak se Pao vyrovnala s porážkou ve sporu s Kleinerem. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak hluboko kultura „pánského klubu“ proniká do pracovního prostředí,
• kterou velmi populární sociální síť měla Pao na starosti jako bývalá generální ředitelka,
• a také o kancelářském románku, který se zvrhl.

Ellen Pao vyrostla v přesvědčení, že dobré vzdělání nevyhnutelně vede k úspěchu. Když v roce 1994 absolvovala Harvard Law School, viděla před sebou nekonečné kariérní možnosti. Jakmile však nastoupila jako firemní právnička do renomované newyorské advokátní kanceláře Cravath, Swaine & Moore, rychle si uvědomila, že realita bude jiná, než očekávala.

Jednou z věcí, které si Pao všimla, bylo, že sexuální diskriminace je v pracovním prostředí tak hluboce zakořeněná, že často probíhá téměř nepozorovaně – někdy dokonce i pro samotnou osobu, která ji zažívá. Její kolegyně, černoška a právnička, byla neustále považována za administrativní asistentku nebo paralegalku, přestože nosila stejné obleky jako ostatní právníci. Ačkoli měla jako právnička nárok používat firemní vozy, v praxi s tím narážela na problémy.

Tehdy o tom kolegyně příliš nepřemýšlela, a proto nikdy nic neohlásila. Postupem času ji však tyto zkušenosti natolik znepokojily, že se rozhodla právnické povolání úplně opustit.

Příběh Paoiny kolegyně připomíná, jak je téměř nemožné vystoupat po firemním žebříčku, pokud nejste jedním z „kluků“, bez ohledu na to, jak moc se snažíte. Pao vzpomíná na situaci, kdy vedoucí jejího oddělení pozval dvanáct mužských kolegů na večeři, po níž následovala návštěva striptýzového klubu. Pao upozornila, že návštěva striptýzového klubu umožnila mužským kolegům poznat šéfa na osobnější úrovni, což je obrovská výhoda.

Podobné akce určené výhradně pro muže se konaly neustále. Jednou se Pao podařilo získat lístek na hokejový zápas, ale mohla jít jen pod podmínkou, že si nesedne vedle senior partnera. Takové chování vylučovalo ženy z důležitých rozhovorů a příležitostí, a ty pak musely vynakládat dvojnásobné úsilí, aby držely krok se svými mužskými protějšky.

Pao si doplnila vzdělání dvouletým MBA na Harvard Business School a v roce 2005 nastoupila do vlivné rizikové kapitálové společnosti Kleiner Perkins Caufield & Byers jako vedoucí kanceláře.

Rizikový kapitál získává prostředky od bohatých jednotlivců, univerzit, rodin a penzijních fondů, které investují do startupů s nadějí na vysokou návratnost. Odvětví rizikového kapitálu je silně mužské, převážně bílé a funguje jako skutečný „pánský klub“.

Na služební cestě do New Yorku seděla Pao u stolu se čtyřmi bílými muži, z nichž jeden byl generální ředitel technologické firmy a investor jménem Ted. Tento CEO prohlásil, že by rád měl ve své správní radě ženu – dosud v ní seděli pouze muži. Pao navrhla, aby pozval jednu ze zakladatelských osobností Googlu, Marissu Mayer. Ted její návrh odbyl s tím, že Mayer by byla „příliš kontroverzní“, zatímco ostatní muži u stolu poznamenali, že by byli rádi, kdyby se k nim připojila, protože je atraktivní.

Rozhovor se pak zvrhl v otevřené povídání o tom, jaký typ sexuálních pracovnic mají rádi, a v chlubení se setkáním s pornografickou hvězdou Jennou Jameson. Pao se cítila v rozpacích a velmi nepříjemně a bylo jí jasné, že jejím mužským kolegům její přítomnost vadí.

Tento pocit vyloučení se potvrdil, když po příletu na letiště Teterboro muži zorganizovali večerní program, aniž by Pao pozvali. Přišla tak o výměnu rad a informací, která na podobných čistě mužských akcích běžně probíhá.

Smutnou realitou obchodního světa je, že muži jsou za ambice a prozíravost chváleni, zatímco u žen jsou tyto vlastnosti často ignorovány nebo zpochybňovány. V raných dnech Twitteru Pao rozpoznala potenciál platformy pro propojování lidí po celém světě a rozhodla se kontaktovat jejího CEO Jacka Dorseyho. Twitter poté představila jednomu z partnerů v Kleineru, ten však neprojevil zájem a její návrh odmítl.

Téměř o čtyři roky později Kleiner do Twitteru nakonec investoval – tentokrát na doporučení mužského junior partnera. Do té doby se hodnota Twitteru zvýšila o 400 procent. Mužský partner byl oslavován jako génius, zatímco Paoina předvídavost zůstala zcela bez povšimnutí.