Psychiatrie

Věděli jste, že přibližně jeden ze tří lidí se v určitém okamžiku svého života potýká s nějakou formou duševního onemocnění? Problémy duševního zdraví jsou v naší společnosti nesmírně běžné, přesto však mnoho z nás ví o jejich léčbě jen velmi málo.

Když si představíme psychiatrii, obvykle se nám vybaví stereotypní obraz – člověk ležící na pohovce, který vypráví lékaři o svých nejhlubších touhách. Ve skutečnosti ale studium a léčba duševních poruch zahrnují mnohem víc.

Jaká je tedy pravda o psychiatrii? Tyto úryvky nás provedou historií tohoto oboru a ukážou, jak daleko jsme se za posledních 300 let dostali. V tomto shrnutí zjistíte, proč někteří psychiatři chtějí znát vaše sny, jakou roli hrál „živočišný magnetismus“ v léčbě duševních poruch a proč mohla rodinná výprava v sedmnáctém století zahrnovat i návštěvu blázince.

Před vznikem psychiatrických nemocnic byl život lidí s duševními poruchami často doslova hrůzostrašný. Zatímco někteří trpící měli to štěstí, že se o ně postarali doma, většina byla odsouzena k životu bezdomovce na ulici. Mnozí na tom byli ještě hůř a byli nuceni strávit život v ústavech pro duševně choré.

V osmnáctém století byly tyto ústavy špinavé, temné a přeplněné. Lidé byli zamykáni v malých celách na celé týdny, připoutáváni, často biti holemi a poléváni ledovou vodou. Jako by to nestačilo, v neděli byli pacienti vystavováni zvědavé veřejnosti jako atrakce v cirkuse.

Ani v lepších institucích nebyla situace o mnoho růžovější. Pacienti byli vystaveni celé řadě primitivních lékařských praktik – například pouštění žilou, drastickým projímadlům či přikládání puchýřidel – které byly tehdy považovány za standardní léčbu.

Naštěstí se několik reformátorů rozhodlo tyto podmínky změnit. V Evropě prosazoval nový, humánní přístup k léčbě duševně nemocných lékař Philippe Pinel. V roce 1792 se stal ředitelem pařížského ústavu pro duševně choré muže. Zrušil tam pouštění žilou a podávání projímadel a nechal pacientům sejmout řetězy. Zdůrazňoval důležitost čistého a příjemného prostředí, se svými pacienty zacházel spravedlivě a vytvořil strukturovaný denní režim aktivit a lehké manuální práce. Cílem bylo vrátit pacientům pocit sebekontroly a důstojnosti.

Ve Spojených státech zavedl podobně benevolentní přístup k duševně nemocným lékař a humanista Benjamin Rush. Narodil se v roce 1745 a patřil k zakladatelům Spojených států. Dnes už málokdo ví, že byl také prvním moderním psychiatrem v Americe. Rush rovněž nechal své pacienty odvázat a zakázal bití lidí v ústavech. Usiloval o zlepšení životních podmínek psychiatrických pacientů v Pensylvánii.

V devatenáctém století začalo stále více lékařů následovat příklad, který Rush a Pinel ukázali. Zdálo se, že se psychiatrie vydává směrem k humánnější praxi. Anebo ne tak docela?

Benjamin Rush byl bezpochyby humánní psychiatr – to ale neznamená, že všechny jeho teorie a terapie fungovaly tak, jak si představoval.

Rush například věřil, že psychiatrická onemocnění jsou důsledkem poruch prokrvení, a podle toho je také léčil. Aby zlepšil průtok krve v mozku pacientů se schizofrenií, připoutával je do „rotačního křesla“, děsivého zařízení připomínajícího kolotoč, a točil s nimi tak dlouho, až se jim zatočila hlava. Není překvapivé, že to nepomáhalo.

Rush však nebyl jediným psychiatrem, který spojoval duševní poruchy s poruchami krevního oběhu či toku energie. V 70. letech 18. století se německý lékař Franz Mesmer pokusil léčit „energetické blokády“, které považoval za příčinu duševních onemocnění. Myslel si, že všechny nemoci lze přičíst nedostatečnému toku toho, čemu říkal „živočišný magnetismus“.

Mesmer uváděl své pacienty do hypnotického stavu a poté se dotýkal určitých částí jejich těla, aby obnovil správný tok této energie. Ve skutečnosti je tím přiváděl do jakýchsi krizových stavů. Po takové „krizi“ jejich příznaky dočasně ustoupily a pacienti působili, jako by se uzdravili. Mesmerovy zdánlivě zázračné úspěchy z něj udělaly celebritu a on cestoval po Německu a Francii, aby své služby nabídl co nejvíce lidem. V Paříži však jeho metody prozkoumal vědecký výbor a nakonec je odsoudil.

Ve dvacátém století přišel s podobnou představou další lékař. Wilhelm Reich tvrdil, že lidé se stávají neurotickými, protože pravidelně nezažívají sexuální vyvrcholení. Ve 30. letech pak rozvinul svou představu o „orgonu“, skryté kosmické energii, která se uvolňuje během orgasmu a dalších fyziologických procesů.

Reich byl přesvědčen, že lidé s duševními poruchami mohou být uzdraveni, pokud se v jejich těle obnoví volný tok orgonové energie. Jeho pacienti proto museli trávit čas v dřevěné bedně, která měla tuto kosmickou energii shromažďovat. Po vyšetřování amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) byly však v roce 1947 tzv. orgonové akumulátory zakázány.