Psaní mých chyb

Pamatujete si na svá dospívající léta? Pro mnohé z nás to bylo období, kdy jsme poprvé okusili nezávislost na rodičích. Byly to vzrušující časy, kdy jsme mohli začít experimentovat s alkoholem, kouřením a randěním. Zároveň to ale byly i roky plné emocionálního zmatku, hledání vlastních hranic a častých konfliktů s rodiči – a možná i se zákonem.

Většina z nás tímto obtížným obdobím projde bez větších šrámů. Jiní však, včetně autora Shaky Senghora, sejdou z cesty. Tohle je příběh o tom, jak se čtrnáctiletý Senghor ocitl ve světě drog a násilí v době vrcholící crackové epidemie v Detroitu v 80. letech. Přestože vyrůstal v bezpečném domově a v milující rodině, sklouzl k vysoce destruktivním návykům, začal prodávat drogy, spáchal vraždu a nakonec skončil ve vězení.

Tyto úryvky vás provedou Senghorovou životní cestou, ukážou, co ho svedlo na scestí a jak nakonec našel vykoupení. Zároveň nahlédnete do temného světa detroitské crackové epidemie 80. let, dozvíte se, proč bylo tehdy v Detroitu často zbytečné volat tísňovou linku 911, a proč je život ve vězení tak nebezpečný.

Naše životy se často mohou zvrtnout nečekaným směrem a zanechat nás na místech, o nichž jsme si mysleli, že se na ně nikdy nedostaneme, nebo v situacích, které bychom si ani v nejdivočejších snech nedokázali představit. Autor Shaka Senghor zažil takový zlom už v mladém věku – a ten zásadně ovlivnil zbytek jeho života.

Jako dítě v Detroitu 80. let vyrůstal Shaka v teplém, milujícím prostředí velké rodiny. Jeho rodiče často pořádali rodinná setkání plná zpěvu, jídla a tance. O svátcích se celá rodina scházela, aby společně zdobila vánoční stromeček, a Shaka s láskou vzpomíná, jak jim otec dával peníze, aby mohli se sestrami chodit na místní kluziště.

Shaka měl před sebou slibnou budoucnost. Pamatuje si, jak se ho matka ptala, čím by chtěl být, až vyroste, a on hrdě odpovídal, že lékařem. Chtěl rozdávat dětem lízátka po injekcích a pomáhat nemocným lidem uzdravit se.

Všechno se však nečekaně zlomilo, když se v manželství jeho rodičů začaly objevovat vážné problémy. Poprvé se rozešli, když bylo Shakovi jedenáct, a tato událost ho zcela zničila. Těsný rodinný život, na který byl zvyklý, se mu rozpadl před očima.

Po roce odloučení se rodiče znovu dali dohromady, což Shaku nesmírně potěšilo. Smíření však vydrželo jen několik měsíců. Rodiče se znovu rozešli a Shakovi tentokrát oznámili, že se musí s otcem přestěhovat do jiné části Detroitu.

Shaka se cítil zmatený a odmítnutý a celou situaci si dával za vinu. V hlavě mu vířila otázka: Co jsem udělal tak špatného, že se mě máma chtěla zbavit?

Přemýšleli jste jako děti někdy o útěku z domova? Shaka patřil k těm několika, kteří to skutečně udělali.

Své čtrnácté narozeniny oslavil v roce 1986, v době vrcholící crackové epidemie v Detroitu. Začal se soustředit na kouření cigaret, randění s dívkami a noční toulky. Shakova matka byla zoufalá. Během víkendových návštěv u ní doma netušila, jak si s jeho vzdorovitým chováním poradit – kromě fyzických trestů a opakovaného připomínání, že se klidně může sbalit a odejít.

Netvalo dlouho a Shaka její slova vzal doslova. Bez vlastního příjmu se nastěhoval k přátelům a prosil je o jídlo a přístřeší. Žil v bídě v suterénu jednoho z nich a bylo mu jasné, že pokud chce žít aspoň trochu důstojně, potřebuje práci.

Příležitost přišla, když se seznámil s mužem jménem Miko. Ten hledal někoho, kdo by s ním „roloval“ – tedy prodával drogy v jeho prospěch. Nabídl Shakovi týdenní plat 350 dolarů a k tomu 10 dolarů denně na jídlo. Na oplátku měl Shaka trávit čas na místě, kde ho zákazníci snadno najdou – ve dne v noci, sedm dní v týdnu.

Na pomyslném žebříčku drogových dealerů šlo o úplně nejnižší pozici. Peníze však byly na jeho poměry velmi dobré a Shaka byl zoufalý, takže nabídku přijal.

Miko mu dal tašku se stovkou malých crackových kamenů, takzvaných „nickels“. Shakovým úkolem bylo prodávat je po pěti dolarech za kus. Ačkoli mu bylo teprve čtrnáct, dostal do ruky i nabitou brokovnici, aby se ujistil, že ho zákazníci neokradou nebo na něj nezaútočí.