První sousto

Jaká jídla máte nejraději? Dáváte přednost pizze, sushi, nebo kuřecí polévce s knedlíčky? Pokud máte své nejoblíbenější jídlo, zkuste si teď říct, proč ho vlastně milujete. Možná je to kvůli chuti, textuře, nebo něčemu těžko pojmenovatelnému.

Velmi často jsou našimi nejoblíbenějšími jídly ta, s nimiž jsme vyrůstali – pokrmy, které se pravidelně objevovaly na našem dětském stole. Nějakým způsobem nás propojují se vzpomínkami na další jídla, která jsme jedli, když jsme byli mladší.

Od prvního sousta až po poslední platí, že to, co a jak jíte, formuje a mění vaši chuť. Učí vaše tělo toužit po chutích, které si vaše mysl oblíbila.

Pojďme se ponořit do fascinujícího světa chutí a vůní a zjistit, co přesně způsobí, že vám začne kručet v břiše! V tomto shrnutí se dozvíte, proč je méně než 25 procent potravin určených dětem skutečně zdravých, co může Japonsko naučit zbytek světa o stravování a jak je možné, že téměř polovina amerických mužů zásadně podceňuje svou nadváhu.

Už jste se smířili s tím, že vaše dítě nikdy nebude mít rádo brokolici nebo růžičkovou kapustu? Může se zdát, že děti mají vrozenou averzi k určitým potravinám, ale tak to jednoduše není.

Vědci – ať už neurologové, nebo biologové – se shodují, že náš chuťový vkus není něco, s čím se rodíme, ale něco, co si postupně osvojujeme. Většina lidí si to ale neuvědomuje. Mnozí z nás věří, že naše láska ke sladkému je čistě evoluční jev: lidé se naučili vyhledávat sladké potraviny, protože na rozdíl od hořkých obvykle nebyly jedovaté. A tak když jsme dnes obklopeni sladkostmi, máme tendenci svádět neschopnost odolat pokušení na náš mozek.

Jenže je tu jeden zajímavý háček. I když lidé údajně touží po sladkém, to, co jeden člověk považuje za sladké, může druhému připadat mdlé a bez chuti. Studie z roku 2012 ukázala, že někteří lidé nehledají svou „sladkou dávku“ v cukrových cereáliích, ale dávají přednost kuličce mozzarelly nebo sluncem vyzrálému klasu kukuřice.

V mnoha potravinách, které si se sladkostí na první pohled nespojujeme, je přitom spousta cukru. Uvědomte si, že téměř třetina obyvatel západních zemí si k snídani nebere sladké cereálie.

Nejdůležitějším faktorem při utváření vašeho chuťového vkusu – mnohem významnějším než vaše biologická výbava – je vaše potravinové prostředí. Jaké druhy jídel jste jedli v dětství? Pokud jste jako dítě téměř nepřicházeli do styku s rafinovaným cukrem, bude vám čerstvý klas kukuřice připadat neobyčejně sladký. Ale pokud jste hltali spoustu průmyslově vyráběných slaných snacků a sladkostí, takový klas kukuřice vaši touhu po sladkém neuspokojí.

Stručně řečeno: chuť není něco, s čím se rodíme, ale něco, co se učíme prostřednictvím jídla, které jíme.

Pamatujete si, jak jste nesnášeli, když vás rodiče nutili dojíst každý poslední kousek, i když jste už byli přejedení? Mnozí z nás takovou zkušenost mají. Tyto vzpomínky ukazují další důležitý prvek našeho stravovacího prostředí: nejde jen o to, co jíte, ale také jak jíte.

Stravovací rituály, které jste dodržovali jako děti, si často nesete i do dospělosti. Pokud jste směli celý den „zobat“, je pravděpodobné, že budete mít potřebu svačit i v dospělém věku. A stejně tak se zvyky vašich rodičů často stanou i vašimi – například zvyk dát si po vydatném jídle sladký dezert.

Dalším vlivem na náš chuťový vkus je rodičovský tlak na to, aby děti jedly nebo si oblíbily určité potraviny. Proč rodiče nutí děti jíst zeleninu? Často si myslí, že jinak by ji děti vůbec nejedly. Přitom už dlouho víme, že děti dokážou dělat rozumnější rozhodnutí o jídle samy, než bychom čekali.

V roce 1929 provedla lékařka Clara Marie Davis z Clevelandu v Ohiu experiment, v němž zkoumala stravovací chování dětí. Dětem ve věku od šesti do jedenácti měsíců nabídla tzv. volnou dietu. Jinými slovy, děti si mohly samy vybírat z 34 různých potravin – od sladkého mléka až po ledvinky. Důležité je, že dozorující sestra nikdy dítě nenutila k určité volbě. Jakékoli jídlo, po kterém dítě sáhlo nebo které si oblíbilo, mohlo sníst.

Experiment trval šest let a během této doby téměř každé dítě dobrovolně ochutnalo všech 34 nabízených potravin. Tolik tedy k tvrzení, že děti nikdy nechtějí zkoušet nové věci!

A nejen to – děti v experimentu dokonce projevily schopnost jakési samoléčby: když byly nachlazené, samy od sebe častěji sahaly po výživných potravinách, jako je syrové hovězí, řepa nebo mrkev. Nějakým způsobem intuitivně věděly, že potřebné živiny získají právě z rozmanité stravy.

Studie tak ukázala, že tlak na dítě, aby jedlo, nepodporuje jeho ochotu objevovat nové chutě – pouze ho stresuje.