První muslim

Ikony dějin pro nás často zůstávají jen jmény či symboly – jednorozměrnými obrazy, za nimiž se ztrácí jejich lidskost. Ve skutečnosti však šlo o konkrétní lidi, kteří často čelili zdánlivě nepřekonatelným zkouškám a útrapám. Muhammad byl jedním z nich: během svého života, jak před počátkem Božích zjevení, tak po něm, zakusil mnoho těžkostí.

Ať už je vaše náboženské přesvědčení jakékoli, následující kapitoly nabízejí stručný, ale výmluvný pohled na to, jak se z osiřelého outsidera stal Muhammad – prorok islámu, jak jej líčí Korán, ústřední náboženský text islámu. V tomto shrnutí uvidíte mimo jiné to, že Muhammad prožil jakousi krizi středního věku, jak zásadní roli hraje trpělivost a jak těsně byly náboženství a politika vždy provázány.

Příběh Muhammada začíná dávno před jeho narozením – a už od samého počátku je neobvyklý. Muhammadův dědeček byl náčelníkem klanu Hášim, významné skupiny v rámci kmene Kurajš, který byl tehdy bohatou komunitou ovládající město Mekka.

Jmenoval se Abd al-Muttalib a jako mladý muž znovuobjevil sladkovodní pramen Zamzam, který mnozí považovali za posvátný. Ostatní členové kmene, žárlící na Abd al-Muttalibův objev, zpochybnili jeho nárok na pramen. Aby je přesvědčil, že je jeho právoplatným vlastníkem, Abd al-Muttalib přísahal, že pokud mu bohové dopřejí deset zdravých synů, jednoho z nich obětuje na břehu tohoto pramene.

Jak osud chtěl, Abd al-Muttalib byl skutečně obdařen deseti syny a byl nucen svůj slib splnit. Aby rozhodl, kterého syna obětuje, hodil poblíž kamene Hubal – monolitu, který byl pro Kurajš posvátný – deset šípů. Každý šíp nesl jméno jednoho syna a šíp, který dopadl nejblíže ke kameni, měl určit osud toho, jehož jméno nesl.

Když bylo rozhodnuto, ukázalo se, že vybrán byl Abd al-Muttalibův nejoblíbenější syn a budoucí Muhammadův otec Abdalláh. Abd al-Muttalib se s těžkým srdcem chystal syna obětovat, ale členové kmene zasáhli a namítli, že by snad mohla existovat jiná cesta.

Nakonec se rozhodlo, že Abd al-Muttalib vyhledá věštkyni, známou jako káhina, v městě Medina. Ta prohlásila, že Abdalláhův život může být ušetřen, pokud bude místo něj přinesena rovnocenná oběť. Abd al-Muttalib měl hodit dva šípy: jeden představoval jeho syna, druhý deset velbloudů. Pokaždé, když padl šíp proti synovi, musela se oběť navýšit o dalších deset velbloudů.

Po deseti hodech se štěstí konečně obrátilo v Abdalláhovu prospěch. Jeho život byl zachráněn a místo něj bylo obětováno sto velbloudů. Krátce poté se Abdalláh oženil se ženou jménem Ámina a v téže noci počali Muhammada. Osud však nabral jiný směr: následující den Abdalláh odjel na obchodní cestu a později za nejasných okolností zemřel.

V mnoha tradicích jsou mystika a spiritualita úzce spjaty s přírodou. Není proto překvapivé, že Muhammad strávil své rané dětství v rozlehlé, prázdné pouštní krajině.

Muhammad se narodil v Mekce a přestože jeho matka byla naživu, tehdejší společenské zvyklosti určovaly, že bez otce je považován za sirotka. Roku 570 n. l. přišla do Mekky žena jménem Halíma z beduínského kmene – z řad nomádů žijících v poušti. Přišla nabídnout své služby jako kojná pro bohaté městské rodiny a – jak bylo zvykem – brala děti zpět do pouště, kde je vychovávala.

Ačkoli Muhammadova ovdovělá matka neměla čím zaplatit, Halíma se rozhodla vzít Muhammada do pěstounské péče. Tento čin štědrosti se jí nakonec mnohonásobně vrátil. Přestože panovalo sucho a Halíma byla vyhublá, její prsa se naplnila mlékem a dobytek její rodiny začal dávat hojnost tučného mléka.

Když bylo Muhammadovi asi pět let, po letech strávených v poušti se vrátil do Mekky. Jeho návrat vyvolala událost, kterou okolí vnímalo jako zázrak. Muhammad vyprávěl, že k němu sestoupili dva andělé, otevřeli mu hruď, vyňali srdce, omyli je a odstranili z něj černou skvrnu – znamení ďábla – a pak mu srdce vrátili a hruď opět uzavřeli. Pozoruhodné je, že to vše viděl, jako by stál mimo své vlastní tělo.

Halíma, vyděšená představou, že Muhammada unesl zlý džin – nadpřirozená bytost – ho rychle odvedla zpět k jeho matce do Mekky. Odtud pak Muhammad, jako dítě bez otce, vedl zdánlivě nenápadný život. Vyrůstal jako outsider v patriarchální společnosti Mekky. Vše se však změnilo, když mu bylo čtyřicet.