Průvodce dobrým životem

Stáli jste někdy ve frontě v supermarketu, která se zdála nekonečná? Začali jste cítit rozčilení a frustraci? Ptali jste se sami sebe, co tam ti ostatní zákazníci tak dlouho dělají a proč to trvá neuvěřitelně dlouho? Pokud ano, víte, jak dokáže taková situace vysát energii a zkazit náladu.

Je to ale opravdu nutné? Co kdybyste se dokázali v podobných chvílích udržet v klidu a rovnováze?

Ve starověkém Řecku působila skupina filozofů, kterým dnes říkáme stoikové. Hlásali uměřený život a větší sebekontrolu jako cestu k vnitřnímu klidu a k tomu, jak se vyhnout zbytečné frustraci a bolesti.

Dosáhnout takového stavu není snadné, ale jak uvidíte v následujících kapitolách, všichni máme v sobě potřebné mentální schopnosti, abychom převzali kontrolu nad svým životem a dokázali se vyrovnat i s tím, co je mimo naši moc.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč uvíznout v dopravní zácpě nemusí být tak hrozné,
• co má společného studená sprcha s naplněnějším životem,
• a jak se smířit s prohrou v tenisovém zápase.

Kdybyste byli dítětem v Řecku kolem roku 300 př. n. l. a vaši rodiče by vám chtěli dopřát špičkové vzdělání, neposlali by vás na obchodní školu, jak by to možná udělali dnes, ale na studium filozofie.

Jednou z hlavních škol starověké řecké filozofie, která je známá dodnes, je stoická škola. Kromě rétoriky a logiky se v ní vyučovala především filozofie života – umění žít dobrý život.

Co to ale znamená a proč byste tehdy – a vlastně i dnes – vůbec potřebovali nějakou „filozofii života“?

Mít filozofii života je podobné, jako mít mapu pro svůj život. Filozofie vás vede k zamyšlení nad tím, co skutečně chcete, abyste dokázali své cíle formulovat a vyjasnit si je. Rozhodnete‑li se například, že chcete být starostlivější a pozornější, filozofie života vám pomůže najít nejlepší způsob, jak k tomu cíli směřovat.

Naopak, pokud si žádné cíle nestanovíte, může se stát, že prožijete život způsobem, kterého budete na sklonku života litovat.

Ve světě, kde nás každý den rozptylují tisíce podnětů a brání nám v klidném zamyšlení nad vlastním životem, je však stanovování cílů složité a únavné. Stoicismus vám v tom může pomoci, protože učí uměřenému způsobu života. Nevyzývá ani k naprostému asketismu a životu „od výplaty k výplatě“, ani k bezohlednému hedonismu.

Stoikové prosazovali střední cestu – cestu umírněnosti. Stoik si tedy může dopřát dobré jídlo i příjemnou společnost, pokud na těchto požitcích není závislý.

V našem moderním, materiálně zaměřeném světě by stoikové tvrdili, že bychom se neměli upínat k věcem, které slibují jen krátkodobé štěstí. Místo toho bychom měli hledat radost a spokojenost především v sobě.

Viděli jsme, že stanovování cílů je důležité. Jaké životní cíle si ale stoikové kladli? Usilovali o ctnost a klid a tyto dvě vlastnosti považovali za klíčové předpoklady dobrého života.

Nejprve se podívejme na ctnost. Slovo „ctnost“ nemusí dnešním čtenářům evokovat to, co měli na mysli staří stoikové; neznamená to žít jako Matka Tereza. Pro stoiky znamenalo žít ctnostně žít způsobem, pro který jsme byli „stvořeni“ – v souladu s naší lidskou přirozeností.

Abychom pochopili, co to obnáší, musíme si uvědomit, že na rozdíl od zvířat máme rozum. Zároveň jsme velmi společenské bytosti, a proto máme vůči druhým určité povinnosti. Pokud tedy vidíme, že naše jednání může prospět nejen nám, ale i lidem kolem, měli bychom k tomu přihlížet.

Žít ctnostně může znamenat ctít své rodiče, projevovat empatii přátelům nebo ohleduplnost lidem, s nimiž žijeme.

Druhým cílem je klid. Stoikové tím nemyslí prázdný, lhostejný stav. Klidu dosahujeme tím, že se zbavujeme negativních emocí, aby mohly plněji vyniknout emoce pozitivní. Klid je úzce spjat s ctností: abychom byli ctnostní, musíme používat rozum – a totéž platí pro dosažení klidné mysli.

Vést klidný, a tedy dobrý život znamená umět se ovládat, nenechat se přemoci emocemi ani jim dovolit, aby ovládly náš rozum.

Představme si například začínající stoika, který uvízne v dopravní zácpě a cítí, jak v něm roste hněv. Měl by se snažit nedovolit, aby ho hněv ovládl. Stoik chápe, že rozčilovat se kvůli dopravě je marné. Místo toho zhodnotí situaci, uvědomí si, co ho provokuje, a vědomě využije své rozumové schopnosti, aby zůstal klidný.