Profesor v kleci

Kolika soubojů na život a na smrt jste svědky během běžného víkendu? Správná odpověď bude nejspíš: ani jednoho. Kdybyste však žili před dvěma tisíci lety jako občan Římské říše, odpověď by byla pravděpodobně úplně jiná.

Dnes většina z nás těží z výhod života v jednom z nejpokojnějších období dějin lidstva. S násilím se setkáváme jen zlomkem toho, co zažívali naši předkové. To ale neznamená, že násilí z naší společnosti zmizelo – stačí se podívat na zápas ve smíšených bojových uměních (MMA).

Násilí je totiž pro člověka přirozeným impulzem, něčím hluboce zapsaným v naší DNA. Moderní lidé se však naučili tento impuls usměrňovat do méně nebezpečných a lépe kontrolovatelných činností. Následující kapitoly vysvětlují, jak k tomu došlo.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• jak naši předkové bojovali a jak se připravovali na válku,
• jaké násilné kořeny má lakros,
• a proč muži a ženy bojují odlišným způsobem.

Někteří lidé bojují z pomsty, jiní kvůli prestiži a další prostě proto, že je to baví. Jedno je ale jisté: lidé se perou od samého počátku své historie.

Některé aspekty boje se však výrazně změnily. V minulosti muži bojovali způsoby, které by nám dnes připadaly krajně brutální: ubíjeli se kamennými sekerami, sekali se meči a upalovali se zaživa. I důvody, proč se bojovalo, by nám dnes leckdy připadaly zvláštní. Čest byla jedním z hlavních motivů soubojů – schopnost člověka svou čest bránit určovala jeho společenské postavení. A bez společenského statusu byl člověk v očích ostatních nikdo.

Je tedy zřejmé, že minulost našeho druhu byla velmi násilná. V průběhu mnoha generací se však lidé kolektivně naučili své násilné impulsy ovládat tím, že je nechali společensky „zakódovat“ – podřídit pravidlům.

Příkladem jsou právě souboje. Místo aby se boj rozpoutal bez varování, souboj násilí reguloval: podléhal přísným omezením a pravidlům. Protivníci se museli předem dohodnout na čase a místě střetu a používat se směly jen „civilizované“ zbraně, jako meče či pistole. A pokud se vám podařilo přimět protivníka, aby ustoupil a k boji vůbec nedošlo, vyhráli jste, aniž by se kdokoli zranil.

Tento trend rostoucí kodifikace násilí pokračuje až do současnosti. K potyčkám sice stále dochází a lidé se pořád perou kvůli cti, většina těchto střetů je však silně regulována. Stačí se podívat na nesmírně populární sport smíšených bojových umění. Ačkoli samotný způsob boje podléhá jen minimálním omezením, celý akt boje je pevně ohraničen: probíhá v přesně určeném čase a prostoru a pod pečlivým dohledem rozhodčího.

S šikanou se v určité fázi života setkal téměř každý. Většina lidí ji poprvé zažila v dětství, při hrách ve škole. Šikana však zdaleka nekončí na školním hřišti – objevuje se ve společnostech po celém světě, protože je univerzálně účinná.

Tím, že si vybírají slabší členy skupiny, mohou si šikanátoři zvyšovat vlastní status na úkor obětí, aniž by příliš riskovali odvetu. I proto se tolik lidí chce naučit bránit. Pokud si agresor myslí, že by mohl prohrát, je mnohem méně pravděpodobné, že si za cíl vybere právě vás.

To je jeden z důvodů, proč je MMA tak populární: jde o velmi účinnou formu sebeobrany, kterou se může naučit prakticky kdokoli. Zároveň nejde o typický elitní sport, takže ani lidé, kteří nejsou výrazně sportovně nadaní, se při začátcích nemusejí cítit zastrašeni.

Sebevobrana proti šikaně ale není jediným důvodem, proč se lidé do MMA pouštějí. Podobné bojové sporty jsou také příkladem ritualizovaného boje – kodifikovaného střetu, jehož cílem je určit vítěze a zároveň díky jasným pravidlům a omezením ohledně času, místa a způsobu boje minimalizovat riziko vážného zranění.

Kořeny ritualizovaného boje sahají hluboko do minulosti. Používají ho i naši nejbližší příbuzní, šimpanzi, aby mezi sebou ustavovali hierarchie. Šimpanzi se napřimují, nadouvají hrudník a křičí, aby protivníka zastrašili a donutili ho ustoupit. Pokud však nikdo neustoupí, rituál přeroste v opravdový boj, který končí teprve tehdy, když se jeden z účastníků vzdá – nebo utrpí vážné zranění.

Ritualizovaný boj je překvapivě podobný napříč druhy. Obvykle začíná upřeným zíráním: lidé i šimpanzi se dívají soupeři do očí a snaží se ho zastrašit. Lidskými boxery často otřese už samotné „psychologické“ přetahování před zápasem – Mike Tyson byl v této disciplíně pověstným mistrem.

Možná jste si všimli, že jsme se zatím o ženách v souvislosti s násilím zmiňovali jen okrajově. V následujících kapitolách se proto podíváme na vztah mezi násilím a pohlavím podrobněji.