Pro malé bytosti, jako jsme my

Rituály mají své kouzlo. Ať už je používáme k oslavě, k uctění památky nebo k ulehčení tíhy smutku, může být uklidňující mít sled činností, jimiž procházíme. Pomáhá nám to zorientovat se v čase změn – ať už jsou radostné, nebo srdcervoucí.

Mnoho tradičních rituálů v moderní společnosti má ovšem náboženský základ, i když byly silně zkomercializovány – jako třeba Vánoce nebo Halloween. A pokud nesdílíme víru či přesvědčení, z nichž tyto rituály vycházejí, nemusíme se v nich cítit dobře ani mít chuť se jich účastnit. To v nás může probouzet touhu po alternativních, nenáboženských rituálech, které nám umožní označovat důležité milníky v našem životě.

Vytváření komunity prostřednictvím společných oslav je přitom základní lidskou potřebou, bez ohledu na naši víru či kulturní zázemí. Ve skutečnosti máme všichni možnost vytvářet si vlastní rituály – od drobných každodenních návyků, které sdílíme jen s jedním člověkem, až po každoroční události, jež svolávají celou naši komunitu.

Potřebujeme k tomu jen trochu času na zamyšlení nad tím, co je pro nás smysluplné, a ochotu propojit se s úžasem nad vesmírem, v němž žijeme. V tomto shrnutí se dozvíte, jak se z obyčejného zpívání abecedy může stát manželský rituál; jak významnou roli hraje ve vašem životě úhel 23,4 stupně; a co má společného starověká řecká bohyně s vaším narozeninovým dortem.

Většina z nás už někdy pocítila úžas nad novorozeným miminkem. Je pozoruhodné uvědomit si, že každý člověk, který kdy žil, začínal svůj život jako malý uzlíček. Pokud máme štěstí, prožijeme přibližně 80 až 100 let, ale ve srovnání s věkem našeho vesmíru – který se v současnosti odhaduje na 13,8 miliardy let – jsou naše životy jen mžikem v čase. Vědomí této pomíjivosti dělá naše životy ještě cennějšími.

Když si uvědomíme sled událostí, které vedly k naší existenci, zdá se přítomnost každého jednotlivého člověka na Zemi téměř zázračná. Vědci odhadují, že dosud existovalo asi 7 500 generací druhu Homo sapiens. To znamená, že aby vznikla právě vaše jedinečná kombinace genů, musely se odehrát tisíce konkrétních sexuálních setkání mezi vašimi předky. Vezmeme-li v úvahu úmrtnost, přírodní katastrofy a historické události, jako jsou války, je pravděpodobnost, že vzniknete právě vy, nesmírně malá.

Náhoda hraje roli i v tom, že jsme se objevili právě na této malé zelené planetě. Autorka Sasha Sagan například vypráví o svých prarodičích, kteří se seznámili v roce 1938 v newyorském metru na lince E. Dědeček Harry četl Faulknerův román Absalom, Absalom! Když otočil stránku, žena sedící vedle něj mu položila ruku na rameno – stránku ještě nedočetla. Tato žena se později stala Saganovou babičkou. Kdyby seděla v jiném vagónu nebo jela jinou linkou, možná by se nikdy nepotkali – a Sasha Sagan by se o dvě generace později vůbec nenarodila.

Není tedy divu, že jako druh máme nespočet rituálů, jimiž vítáme děti na svět. Křty a jmeniny jsou v západním světě velmi rozšířené. Čínské rodiny pořádají hostinu, když má miminko 100 dní, aby oslavily, že dítě překonalo nejrizikovější období. Mnoho kultur – od Balkánu po Jamajku – sází na počest novorozence semena nebo stromy. Ačkoli se tradice liší, většinou se soustředí na nadějná přání pro jedinečnou bytost, která právě vstoupila do života.

I vy si můžete vytvořit vlastní smysluplný rituál pro nejnovějšího člena rodiny. Může být tak jednoduchý a intimní jako přečtení zvláštní básně miminku, nebo naopak slavnostnější – například uspořádání oslavy, na níž dítě představíte lidem, kteří budou součástí jeho života.

Pokud nejste nábožensky založení, můžete mít pocit, že ve vašem životě chybějí pravidelné rituály. Nechodíte na bohoslužby, nemodlíte se ani nedodržujete šabat. Když se ale na rituály podíváte jako na způsob, jak se propojovat s komunitou, možná zjistíte, že jich už několik máte – třeba pravidelný páteční drink s kolegy, stálou lekci v posilovně nebo měsíční směnu při dobrovolnické činnosti.

Pravidelné rituály vytvářejí v našich životech vzorce, které nám poskytují útěchu. Zvláště jednoduché každodenní zvyky nám mohou pomoci snášet nevyhnutelnou nejistotu života. Sasha Sagan například popisuje, jak se každé ráno cítí útulně a v bezpečí, když jí manžel Jon přinese do postele šálek kávy. Při usrkávání nápoje myslí nejen na Jonovu laskavost, ale i na všechny okolnosti, které vedly k tomu, že se v jejím hrnku objevila horká káva: na kávová zrna, která vyrostla v zemi, na jejich sklizeň, pražení a mletí, na samotné vaření v kuchyni. Tato úvaha v ní probouzí pocit úžasu a zároveň posiluje její spojení s manželem.

Mnohá náboženství využívají týdenní bohoslužby k posilování vazeb uvnitř svých společenství. Týdenní rytmus je v tomto ohledu ideální – je dost častý na to, aby byl významný, ale ne tak častý, aby se zcela ztratil v každodennosti.

Ať už jste věřící, nebo ne, můžete si vytvořit jakýkoli typ rituálu, který vnese do vašeho života více struktury a pocitu jistoty. Může být tak vážný nebo hravý, jak si přejete. Když byli Sagan a Jon novomanželé, náhodné setkání s taxikářem – který byl přesvědčen, že hravost je klíčem k úspěšnému manželství – je inspirovalo k novému týdennímu rituálu. Na jeho radu si každý víkend společně zpívají písničku s abecedou. Využívají tuto chvíli jako příležitost k tiché meditaci o své vzájemné lásce, bez ohledu na to, v jaké jsou zrovna náladě.

Rituály však nemusí být omezeny jen na rodinu. Protože Sagan toužila po druhu komunity, který se často přirozeně vytváří v náboženských sborech, založila na podzim roku 2010 v New Yorku měsíční Dámskou společnost u večeře. Uvědomila si, že své přátele vídá většinou jednotlivě, a napadlo ji, že by jim prospělo, kdyby se navzájem poznali. To, co začalo jako malé setkání několika jejích přátel a jejich známých ve všední den večer, se postupně proměnilo v tradici, která dnes probíhá ve třech různých městech, jak se účastnice stěhovaly. Ti, kdo se těchto večeří účastní, čerpají podporu z pravidelného kontaktu s komunitou.