Příběh mého života

Určitě znáte jméno Helen Kellerové. Stala se symbolem vítězství nad překážkami a dodnes se objevuje i v populární kultuře, například v písni „Helen Keller“ od DJ Khaleda. I když víte, že Helen Kellerová byla žena s postižením, možná neznáte podrobnosti jejího příběhu a to, co ji učinilo pro tolik lidí nezapomenutelnou.

Život s postižením je náročný – a ještě těžší je, když s ním vyrůstáte. Už jako malá dívka projevovala Kellerová pozoruhodnou vnitřní sílu tváří v tvář nepřízni osudu. V tomto shrnutí se podíváme hlouběji na její dětství a dospívání. Její příběh vás bezpochyby inspiruje a povzbudí k tomu, abyste se i vy odvážili usilovat o to, co chcete ve svém vlastním životě.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• s jakými obtížemi se potýká dítě, které vyrůstá hluché a slepé;
• jak jedna učitelka zachránila Kellerové život; a
• která kniha byla její nejoblíbenější.

Helen Kellerová se narodila v roce 1880 v Tuscumbii v Alabamě a vyrostla v pozoruhodnou osobnost, jakou si na začátku jejího života dokázal představit jen málokdo. Když jí bylo pouhých devatenáct měsíců, postihla ji těžká horečnatá nemoc. Ještě před onemocněním začínala chodit a mluvit a rychle se učila. Nemoc jí však vzala zrak i sluch a Helen se musela naučit komunikovat jinak.

Základní signály a gesta – například přikývnutí jako „ano“ a zakrytí hlavy jako „ne“ – jí umožňovaly vyjadřovat se vůči ostatním. Naštěstí její matka dbala na to, aby dcera co nejlépe chápala, co se kolem ní děje a co jí lidé říkají. V pěti letech se Helen už zapojovala do každodenních činností, jako je skládání a ukládání prádla.

Je však snadné si představit, jak obrovskou frustraci může přinášet dětství prožité v hluchotě a slepotě. Je proto pochopitelné, že Kellerová nebyla vždy ukázňované dítě. Když se nedokázala vyjádřit, propadala záchvatům vzteku. A když věci nešly podle jejích představ, následky bývaly někdy dramatické. Jednou například hodila zástěru do ohně, protože se jí zdálo, že příliš pomalu schne. Zástěra vzplála a Helen se sama ocitla v plamenech; naštěstí neutrpěla vážnější zranění.

Svoji frustraci dávala najevo i jinak – jednou například zamkla matku na tři hodiny ve spíži a odmítla komukoli prozradit, kde je klíč. V tu chvíli si rodiče definitivně uvědomili, že jejich dcera nutně potřebuje vzdělání. Najít někoho, kdo by byl kvalifikovaný učit malé slepé a hluché dítě, však bylo nesmírně obtížné.

Jak se ale brzy ukázalo, ten pravý učitel se přece jen našel – a navždy jí změnil život.

Po cestě do Washingtonu, kde se rodina setkala s vynálezcem Alexandrem Grahamem Bellem, dostali Kellerovi doporučení obrátit se na Perkinsův ústav v Bostonu, školu pro nevidomé. Helen tam sice nikdy nestudovala jako řádná žákyně, ale stala se tam častou návštěvnicí a ředitel ústavu, pan Anagnos, dostal za úkol najít pro ni vhodnou učitelku.

Tou učitelkou byla Anne Sullivanová. Do rodiny Kellerových přišla v roce 1887 a naučila Helen nejen jednotlivá slova, ale celý princip jazyka. Slečna Sullivanová používala metodu zvanou manuální abeceda: jednou rukou hláskovala slova do dlaně druhé osoby.

Prvním slovem, které se Helen touto metodou naučila, bylo „panenka“. Učitelka ji vedla k tomu, aby se panenky dotkla, současně jí do ruky hláskovala slovo „panenka“ a pak ji nechala pohyby prstů opakovat, dokud je Helen nezvládla. Sullivanová také Kellerové ukázala, že kapalina, kterou pije, a látka, kterou cítí, když ponoří ruku do potoka, jsou jedno a totéž – voda. Jakmile Helen pochopila, že každá věc má své jméno, dychtila naučit se všechna.

Brzy ale zjistila, že jména mají i věci, kterých se nemůže dotknout. S abstraktními pojmy se poprvé setkala, když se učila navlékat korálky. Sullivanová jí pomocí manuální abecedy položila ruku na hlavu a do druhé jí vyhláskovala slovo „myslet“.

Jak byste popsali pojem, jako je láska? Sullivanová to vysvětlila přirovnáním: i když jsou mraky mimo náš dosah, déšť z nich dopadá na naši kůži a vyprahlá země je za něj vděčná, zvlášť během horkého léta. Bez lásky, vysvětlila, bychom necítili radost ani hravost. Díky tomuto pochopení toho, co lidi spojuje, se Helenin svět nesmírně rozšířil.

Pod vedením Anne Sullivanové se Kellerová naučila účinně komunikovat. To ji zbavilo velké části frustrace a umožnilo jí vykročit vpřed a dosáhnout v životě mnoha pozoruhodných úspěchů.