Předpověď

Od finanční krize v roce 2008 je otázka, jak bychom podobné katastrofy mohli v budoucnu lépe předvídat, v popředí zájmu ekonomů. O šest let později je potřeba nového ekonomického modelu ještě naléhavější. Jak ukazuje kniha Forecast, základní předpoklady, z nichž ekonomové vycházejí, jsou skutečné ekonomické realitě natolik vzdálené, že současné modely téměř znehodnocují.

Fyzik Mark Buchanan podrobným rozborem nedostatků dnešních ekonomických modelů a způsobu uvažování klade základy nové ekonomie, v níž se učíme o ekonomice přemýšlet a analyzovat ji podobně, jako meteorologové předpovídají počasí. Využívá přitom poznatky z jiných oborů – biologie, fyziky, psychologie či meteorologie – a odvozuje z nich závěry, které by nám podle něj mohly pomoci posunout ekonomii blíže skutečné vědě.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak ekonomie vznikla a co znamená „neviditelná ruka“,
• jaká jsou omezení a slabiny současné ekonomie,
• proč nové finanční jevy, jako je vysokofrekvenční obchodování a pákové financování, činí ekonomiky zároveň efektivnějšími i méně stabilními,
• a proč by ekonomické předpovědi měly více připomínat předpověď počasí.

Každý ekonom, který ví, o čem mluví, uznává, že Adam Smith sehrál klíčovou roli ve vzniku ekonomie – vědeckého studia hospodářství v 18. století. V roce 1776 napsal vlivnou knihu Bohatství národů, v níž vysvětlil, jak může dělení práce zvýšit produktivitu podniku.

Představme si firmu vyrábějící špendlíky. Pokud by každý zaměstnanec byl zodpovědný jen za jeden krok výrobního procesu – například jeden by odléval kov a jiný jej tavil – firma by byla mnohem produktivnější, než kdyby každý dělal všechno.

Smith také zavedl další důležitý koncept: neviditelnou ruku. Podle jeho teorie vede sledování vlastního sobeckého zájmu v souhrnu k výsledkům prospěšným celé společnosti. Aplikujme tento koncept na příklad se špendlíky: pokud firma zavede dělení práce, bude vyrábět levněji a může špendlíky prodávat za nižší cenu. Tím získá sama (vyšší prodeje) i společnost (nižší ceny).

Aby tyto rané poznatky získaly vědeckou váhu, ekonomové přijali koncept rovnováhy. Odkazovali přitom na řeckého fyzika Archiméda, který rovnováhu využil k vysvětlení fungování páky a dalších jednoduchých mechanismů. Rovnováha podle něj nastává, když obě ramena páky nesou stejnou zátěž ve stejné vzdálenosti.

Raní ekonomové se opírali také o Newtonovu teorii gravitace, aby dodali pojmu rovnováhy další důvěryhodnost. Newton tvrdil, že na každý objekt působí nevyvážené síly, které jej urychlují, dokud nedosáhne stavu rovnováhy. Jablko padající ze stromu dosáhne rovnováhy ve chvíli, kdy dopadne na zem.

V tak vznešené společnosti, jakou byli Archimédes a Newton, přijal v roce 1874 ekonom Léon Walras koncept rovnováhy k matematickému vysvětlení Smithovy neviditelné ruky. Pomocí matematiky ukázal, jak se nabídka a poptávka mohou v celém hospodářství postupně vyrovnat a dospět ke stavu, kdy je celková poptávka uspokojena odpovídající nabídkou.

Jak uvidíme v následujících kapitolách, pojem rovnováhy dodnes hraje v moderní ekonomii zásadní roli.

Říkáme, že trh je v rovnováze, když na něm působí mnoho dodavatelů a ceny klesají, dokud nedosáhnou úrovně, která je přijatelná jak pro kupující, tak pro prodávající. V takové situaci jsou trhy v rovnováze zároveň optimální – jinými slovy efektivní.

V roce 1954 ekonomové matematicky dokázali, že pro každý obchodovatelný produkt existuje určitá cena, při níž se nabídka rovná poptávce. Představme si, že supermarket prodává 100 jablek za 1 dolar za kus a že 80 lidí je ochotno tuto cenu zaplatit. V takovém případě zůstane 20 jablek neprodaných. Pokud však supermarket sníží cenu na 90 centů, prodá všech 100 jablek. To je jednoduchý příklad ekonomické rovnováhy.

Tím ale jejich zjištění nekončila. Ukázali také, že výsledná rovnováha nabídky a poptávky je pareto-optimální. To znamená, že představuje nejlepší možný výsledek pro společnost jako celek: cenu ani množství zboží nelze změnit, aniž by se někdo v systému ocitl v horší situaci.

Vraťme se k příkladu jablek. Další snížení ceny by pravděpodobně vedlo k poklesu příjmů supermarketu. Naopak zvýšení ceny by učinilo jablka pro některé domácnosti příliš drahými.

Na finančních trzích se pojem efektivnosti vztahuje především k racionálnímu využívání informací. V roce 1970 formuloval ekonom Eugene Fama hypotézu efektivních trhů (EMH). Podle ní jsou finanční trhy efektivní proto, že veškeré nové informace se okamžitě promítají do cen finančních aktiv, například akcií.

Když Apple představí nový, mimořádně atraktivní produkt, investoři tuto informaci využijí, začnou akcie nakupovat a jejich cena vzroste. Racionální využívání informací způsobuje, že ceny kolísají v náhodných, nepředvídatelných vzorcích, protože nové informace se objevují nečekaně.

Trhy jsou pak považovány za efektivní, protože zdroje využívají účelně a vytvářejí pro společnost optimální výsledky.

Je ale EMH realistická? Využívají investoři informace skutečně vždy tím nejefektivnějším způsobem?