Přednášejte jako na TEDu

Chris Anderson je americký spisovatel, novinář a podnikatel. Narodil se v roce 1961 v Londýně a vystudoval fyziku na Oxfordské univerzitě. Je známý především díky své práci v oblasti nových médií a digitální ekonomiky.

V roce 2004 se stal šéfredaktorem časopisu Wired, který se zaměřuje na technologické inovace a digitální kulturu. V této pozici se Anderson stal jedním z nejvýznamnějších hlasů v oblasti digitálního věku a jeho vliv na společnost.

V roce 2006 vydal svou první knihu s názvem Dlouhý chvost, která se stala bestsellerem a stala se klíčovým textem pro pochopení ekonomiky dlouhého ocasu. V této knize Anderson popisuje, jak digitální technologie umožňují vznik nových trhů a jak se mění způsob, jakým lidé nakupují a spotřebovávají zboží.

V roce 2009 vydal svou druhou knihu s názvem Zdarma: Budoucnost radikální ceny, ve které se zaměřuje na vliv digitálních technologií na ekonomiku a podnikání. V roce 2016 vydal další světoznámou knihu Přednášejte jako na TEDu: Oficiální průvodce veřejným vystupováním od kurátora konference TED.

Anderson tvrdí, že digitální technologie umožňují vznik nových modelů podnikání, které jsou založeny na poskytování základních služeb zdarma a vydělávání peněz na dalších službách.

Chris Anderson je také zakladatelem společnosti 3D Robotics, která se zaměřuje na vývoj a výrobu dronů pro průmyslové a komerční účely. Je členem několika významných organizací, včetně Long Now Foundation a TED.

Osvoboďte svého vnitřního řečníka

Jaký je největší strach Američanů a mnoha dalších lidí po celém světě? Smrť? Ztráta končetiny? Jít k zubaři?

Ne.

Největší strach mají lidé z veřejného vystupování.

A to je škoda. Jen si uvědomte, kolik úžasných nápadů je uzamčeno v hlavách lidí, kde se o nich nikdy nedozvíme – jen proto, že se nesmírně bojí mikrofonu.

Věděli jste ale, že mnozí z nejoslnivějších řečníků TEDu měli dříve také obavy z mluvení? Koneckonců většina řečníků není zvána kvůli svým řečnickým schopnostem, ale kvůli svým ohromujícím myšlenkám. 

Bez ohledu na to, odkud tito lidé začínají, odborníci na mluvení v TEDu je vyškolí ve slušné, dokonce strhující řečníky. A vy se jím můžete stát také. V tomto shrnutí najdete většinu rad pro mluvení, které TED shromáždil a sdílel v průběhu posledních 30 let.

Veřejné vystupování je skvělý způsob, jak šířit své myšlenky

Představte si, že se chystáte vstoupit na velké pódium a představit inovativní projekt davu stovek lidí. Tento scénář ve vás pravděpodobně vyvolává určité obavy.

Jak to?

Protože my lidé jsme společenské bytosti, a když mluvíme na veřejnosti, dáváme v sázku něco, co je nám velmi drahé – svou pověst. Naše přežití závisí jeden na druhém, a proto hodně investujeme do toho, abychom byli respektováni a podporováni. Je tedy logické, že se obáváme vyjadřovat své názory veřejně a riskujeme, že nás někdo nebude mít rád, zesměšní nás nebo ještě hůře, že nás bude ignorovat.

Ale nebojte se, i když váš strach z odmítnutí výrazně převažuje nad sebevědomím, stále můžete na veřejnosti mluvit dobře a šířit svůj příběh.

Jako příklad uveďme Moniku Lewinskou. V roce 2015 přednesla v rámci TED Talk příspěvek o veřejné ostudě, kterou utrpěla po svém poměru s bývalým prezidentem Billem Clintonem. Před přednáškou byla nesmírně nervózní. Věděla, že její projev uslyší miliony lidí, a bála se, že něco pokazí a ještě více poškodí svou pověst. Nakonec ji však publikum odměnilo potleskem vestoje a nekonečným proudem pochvalných recenzí na internetu.

Z toho plyne ponaučení – nenechte se odradit nedostatkem sebedůvěry od toho, abyste zkusili mluvit na veřejnosti. Jen si pamatujte, že i když je v sázce hodně, je to skvělá příležitost, jak dostat své myšlenky do světa.

A pravdou je, že veřejné vystupování je dovednost, kterou se může naučit každý. Například v Keni vymyslel dvanáctiletý chlapec Richard Turere systém, který zabránil lvům, aby zabíjeli dobytek jeho rodiny. Uvědomil si, že se šelmy bojí pohybujících se světel, a vytvořil síť světel, která se postupně rozsvěcela a zhasínala, čímž lvy odháněla. Tento nástroj se stal velmi populárním a byl pozván, aby přednesl přednášku na TED.

Turere byl v té době plachý, mluvil velmi slabě lámanou angličtinou a měl problém svůj vynález souvisle popsat. Ale i on dokázal po pouhých šesti měsících tréninku přijet do Kalifornie a přednést úžasný projev, v němž zaujal publikum svým příběhem a šarmem.

Řekněme tedy, že se vám podaří sebrat odvahu k veřejnému projevu. Jak můžete přednést přesvědčivou prezentaci?

Získejte si důvěru posluchačů tím, že navážete oční kontakt a ukážete svou zranitelnost

Žádné dvě skupiny posluchačů nejsou stejné a nikdy nebudete mít stejnou řeč dvakrát. Existuje však několik účinných technik, které vám pomohou téměř při každém veřejném projevu.

Jednou z nich je osobní přístup, a zde je vysvětleno, proč je nezbytný.

Za prvé, lidé se vyvinuli tak, že chrání svou mysl před poznatky, které by mohly zpochybnit jejich vnímání světa. V důsledku toho se lidé často obávají otevřít svou mysl myšlenkám prezentovaným cizími lidmi.

Řekněme, že pijete hodně kávy. Prostě se jí nemůžete nabažit. Ale váš profesor biologie na univerzitě neustále káže o tom, že káva způsobuje rakovinu. Vzdali byste se dobrovolně své oblíbené drogy?

Pravděpodobně ne. Jako většina lidí byste byli skeptičtí. Jinými slovy, dělali byste to, co dělají všichni lidé – bránili byste své světonázory tím, že byste nedůvěřovali jakýmkoli informacím, které je zpochybňují.

Jako řečník tedy musíte své posluchače odzbrojit, aby byli vnímaví k vašemu sdělení; zde přichází na řadu osobní přístup.

Navázání očního kontaktu a projevení zranitelnosti může lidem na dlouhou dobu otevřít mysl.

Předpokládejme, že jste důvěryhodná osoba, která založila svůj projev na faktech. Většina lidí to dokáže zjistit pouhým pozorováním vašich očí. Navázání očního kontaktu s posluchači jim tedy umožní poznat, že vám mohou důvěřovat.

Zranitelnost je však důležitá i pro vytvoření důvěry. Řekněme, že jste kovboj, který přichází do rušného saloonu. Pokud chcete klientele ukázat, že se nechystáte podnik vystřílet, musíte dát jasně najevo, že nejste ozbrojeni. Po zjištění, že jste přítel, a ne nepřítel, si oddechnou.

Totéž platí pro vaše publikum: pokud se "odzbrojíte" tím, že ukážete, že jste zranitelní, poleví v ostražitosti. I když se možná bojíte dát najevo, jak jste nervózní (například tím, že se začervenáte) takové projevy mohou být ve skutečnosti prospěšné, protože demonstrují vaši zranitelnost bez jakékoli námahy.

Ale to není vše, co potřebujete k tomu, abyste se dostali na špičku. Dále si musíte dávat pozor na to, jak se chováte, a vysvětlovat.

I komplikované myšlenky můžete vysvětlit pomocí postupu o pěti krocích

Řekněme, že jste psycholog, který se chystá přednést TED přednášku o prefrontální kůře a simulátoru prožitku. Jak můžete tyto složité, technické myšlenky vysvětlit širokému publiku?

Jednoduše, stačí použít tento pětistupňový postup.

Nejprve najděte výchozí bod svého publika. Koneckonců nevíte, co vaše publikum zná nebo o co se zajímá, takže je nejlepší začít něčím, co pro ně bude určitě relevantní. Protože víte, že všichni přišli kvůli proslovu, můžete začít slovy: "Mám 20 minut na to, abych promluvil, ale to není nic ve srovnání s dvěma miliony let, co se lidé vyvíjejí." 

Vaším dalším krokem je vzbudit jejich zvědavost. Poznáte, že jste uspěli, když se lidé začnou ptát "proč?" nebo "jak?". Abyste je k tomuto bodu přivedli, můžete jim nabídnout poznatek, že hmotnost lidského mozku se za poslední dva miliony let ztrojnásobila.

Třetím krokem je projít si své pojmy jeden po druhém. Pamatujte, že nikdy není dobré vysvětlovat vše najednou. Tím své posluchače jednoduše zmatete a nakonec způsobíte, že jejich pozornost opadne.

Nejprve byste tedy měli vysvětlit, že prefrontální kůra je jednou z příčin onoho pozoruhodného růstu mozku, který jste zmínili – mozek se zvětšil, protože přibyla celá nová část. Poté můžete představit druhý koncept, simulátor zážitků, tím, že řeknete, že prefrontální kůra je v podstatě simulátor zážitků, protože umožňuje lidem zažít věci v jejich mysli dříve, než skutečně nastanou.

Vaším dalším krokem je nasazení několika metafor. Metafory jsou užitečné, protože používají obrazy a modely, které lidé již znají, a proto se s nimi snadno ztotožní. Můžete například vysvětlit, že zážitkový simulátor je něco jako letecký trenažér, který lidem umožňuje trénovat, jak se vyhnout chybám v reálném světě.

Pátým a posledním krokem je použití příkladů, aby byl váš projev živý a zapamatovatelný. Mohli byste říci, že společnost Ben & Jerry's nevyrábí zmrzlinu s příchutí cibule a hořčice, protože díky prefrontální kůře simulující zážitky už ví, že by se neprodávala.

To jsou tedy základy přednesu na složité téma. V další kapitole se dozvíte, zda byste si měli k projevu připravit vizuální pomůcky.

Pokud používáte vizualizace, měly by být výrazné a názorné

Díky moderním technologiím máme možnost obléknout svá slova do nejrůznějších poutavých pomůcek, jako jsou videa, fotografie, grafy – na co si vzpomenete. Ale ne všechny přednášky mají z vizuálních materiálů prospěch.

Je to proto, že cílem vaší přednášky je navázat s posluchači spojení, díky kterému vám budou důvěřovat a otevřou se vašim myšlenkám; použití vizuálních prvků by mohlo toto spojení narušit. Pokud se tedy vaše přednáška týká velmi osobního tématu, pravděpodobně nechcete rozptylovat posluchače diapozitivy.

Mnohým přednáškám však některé vizuální pomůcky prospějí, pokud se jedná o výrazné pomůcky, které odhalí, vysvětlí a osloví vaše posluchače. Koneckonců, obrázky jsou druhotné ve srovnání se slovy a měly by vždy odhalit něco, co samotná slova nedokážou. Zřejmým příkladem je použití diapozitivů, když hovoříte o umělci, ale vizuální pomůcky lze stejně dobře použít k osvětlení práce vědců nebo badatelů.

Jakmile jste si jisti, že vaše diapozitivy odhalí něco hodnotného, je důležité zkontrolovat, zda také ilustrují přesně koncept, který popisujete, a nic jiného.

Řekněme, že hovoříte o barvách a jejich symbolice na Van Goghových obrazech. Pokud vysvětlujete, jak používal zinkovou žluť, ujistěte se, že vaše diapozitivy ukazují pouze tuto barvu a ne jinou, například neapolskou žlutou nebo karmínovou. Jinak riskujete, že posluchače zmatete. Držte se jedné myšlenky na každém snímku.

Nakonec se ujistěte, že jsou vaše vizuály pro publikum esteticky přitažlivé, a pokud ano, nebojte se jich použít hodně, zejména pokud jste umělec. Své publikum můžete potěšit krásnými obrázky – možná ani nebudete muset každý z nich vysvětlovat nebo mu věnovat mnoho času.