Pravidlo žádných kreténů

Všichni máme špatné dny a občas se chováme jako hovada; všichni se občas na chvíli proměníme v hovada. Certifikovaná hovada jsou naopak lidé, u nichž takové chování není jen jednorázovým výbuchem ve špatný den, ale trvalou součástí jejich povahy. Jsou to lidé, jejichž špatné chování je dlouhodobé a opakované.

Toto nepřátelské chování se může projevovat jak fyzicky, tak psychicky, verbálně i neverbálně. Hovada zanechávají své oběti rozzuřené, vystrašené a ponížené.

Na pracovišti se to může projevovat mnoha způsoby: hovada skáčou ostatním do řeči, narušují jejich osobní prostor, urážejí a zastrašují je, shazují je před ostatními, agresivně na ně zírají nebo je úplně ignorují. Často se takovému chování daří unikat pozornosti tím, že se hovada k vlastním nadřízeným nebo zákazníkům chovají s respektem, zatímco k ostatním se chovají mizerně. Toto maskování může být velmi účinné, zvlášť pokud se zaměstnanci na nižších pozicích domnívají, že dobrá pověst hovada u vedení povede k tomu, že jejich stížnosti budou ignorovány.

Obecné pravidlo zní: „Hovada“ je výstižné označení pro všechny, kdo systematicky šikanují nebo shazují ostatní.

Mnoho pracovních prostředí toleruje špatné chování, aniž si uvědomuje škody, které tím způsobuje. V kancelářích, kde se kreténi neřeší, je morálka zaměstnanců prokazatelně nižší než v podobných firmách, které udržují přátelskou, respektující a profesionální atmosféru. To má obrovský dopad na produktivitu všech.

Zaměstnanci s nízkou morálkou častěji odcházejí, berou si více nemocenské a obecně jsou méně výkonní. Mohou se „mstít“ tím, že nechodí do práce, odvádějí nekvalitní práci nebo dokonce kradou. Kreténi vysávají energii svých kolegů – jak přihlížejících, kteří musí fungovat v nepřátelském prostředí, tak přímých obětí.

Zvlášť škodliví jsou kreténi na mocenských pozicích. Zaměstnanci pod jejich vedením pracují v neustálé hrozbě ponížení a velkou část své energie věnují tomu, aby se mu vyhnuli, místo aby se soustředili na dobrou práci. To rychle vede k vystrašené, neproduktivní atmosféře.

Tolerovat kretény je proto pro firmu drahá chyba. Kvalita práce klesá i proto, že ti nejlepší zaměstnanci, kteří mají více možností, odcházejí do prostředí bez kreténů. Kreténi poškozují podnikání – zejména když zastávají manažerské pozice.

Příliš často jsou idioti na pracovišti tiše tolerováni. Jejich výbuchy vzteku a zloby se omlouvají jako „charakterové zvláštnosti“ a přehlížejí se s odkazem na to, že jsou talentovaní, chytří nebo těžko nahraditelní. Tím si však firmy ve skutečnosti podřezávají větev; idioty by měly z pracovního procesu vyřazovat hned od začátku.

Jinými slovy, má smysl považovat zaměstnance, který se nedokáže domluvit s kolegy a způsobuje jim nepohodlí nebo rozrušení, za nekompetentního – bez ohledu na jeho další vlastnosti či schopnosti. Pravidlo „Žádní idioti“ by mělo platit pro všechny, bez výjimky a bez ohledu na kvalifikaci.

Zakladatelé a manažeři by měli vždy jasně dávat najevo, že každý zaměstnanec si zaslouží respekt. To se firmě vrací v podobě loajality a vysoké morálky. Život je příliš krátký na to, abychom tolerovali idioty.

Aby bylo toto pravidlo účinné, musí být dobře známé všem zaměstnancům. Slogan Googlu „Nebuďte zlí“ je dobrým příkladem. Pravidlo by se mělo vztahovat i na zákazníky a klienty, protože jejich chování může mít na spokojenost a morálku v práci stejný dopad jako chování zaměstnanců. Některé letecké společnosti například zařazují na černou listinu zákazníky, kteří špatně zacházeli s jejich personálem – křičeli na něj nebo mu vyhrožovali.

Chce‑li firma vytvořit skvělé pracovní prostředí, měla by přijmout pravidlo „Žádní idioti“.