Pravidlo pěti sekund

Pravidlo pěti sekund (2017) na konkrétních příkladech ukazuje, proč tolik lidí váhá a odkládá naplňování svých snů. Představuje techniku, která vám pomůže jednat ve chvíli, kdy je to potřeba. V tomto shrnutí se také dozvíte, jak pětisekundová rozhodnutí ovlivnila hnutí za občanská práva, jaké procento zaměstnanců stále čeká, než se svými nadřízenými otevřeně promluví o nutných změnách, a jak vám pravidlo pěti sekund může pomoci zbavit se zbytečných obav.

Bylo šest hodin ráno temného zimního dne v Bostonu, když autorku hrubě probudil zvuk budíku. Bývaly dny, kdy Mel Robbins vítala ráno s úsměvem, ale tenhle k nim rozhodně nepatřil. Byla nezaměstnaná, zatížená finančními problémy a potýkala se se závislostí na alkoholu. Navíc si vypěstovala zvyk neustále mačkat tlačítko odložení budíku a co nejvíce oddalovat začátek dne.

Tohle konkrétní ráno však bylo jiné. Místo aby si znovu lehla a pokračovala ve spánku, začala Robbins den tím, že v duchu odpočítala od pěti do jedné. Tomuto postupu se říká pravidlo pěti sekund a slouží k tomu, abychom nepodléhali škodlivým impulzům. Namísto toho, aby se otočila na druhý bok a spala dál, tiše si pro sebe počítala: „pět, čtyři, tři, dva, jedna“. Tento jednoduchý krok vás odvede od úzkostných myšlenek a přesměruje vaši pozornost k tomu, co byste měli udělat, místo abyste podlehli okamžitým, ale krátkodobě uspokojujícím touhám.

Opakovaným používáním tohoto pravidla můžete přerušit negativní cykly a vytvořit si nové, prospěšnější návyky. Robbins využila pravidlo pěti sekund například k tomu, aby přestala vynechávat cvičení a donutila se pravidelně běhat venku. A když měla chuť odkládat aktualizaci svého životopisu, opět následovalo: „pět, čtyři, tři, dva, jedna“ – a pustila se do práce.

Tento nástroj je obzvlášť užitečný, pokud patříte k lidem, kteří sedí a čekají, až je „zasáhne“ inspirace. V roce 1954 představil psycholog Julian Rotter koncept známý jako locus of control, tedy místo kontroly. Popisuje, do jaké míry lidé věří, že jejich život ovládají vnější síly, nebo naopak oni sami. Ti, kteří mají pocit, že mají svůj život více ve vlastních rukou, bývají zpravidla produktivnější.

Často slýcháme rady, abychom si vší­mali příležitostí a využili je, když se objeví. Ještě lepší je ale převzít odpovědnost za vlastní osud a příležitosti aktivně vytvářet. Robbins tomu říká síla popudu – a právě pravidlo pěti sekund může být tím impulzem, který potřebujete.

V chladné prosincové noci roku 1955 seděla Rosa Parksová v městském autobuse a odmítla vstát a uvolnit své místo bílému muži. Tento na první pohled drobný projev odporu se stal historickým okamžikem velké odvahy v boji za občanská práva a ukazuje, že k vyvolání zásadní změny nejsou vždy potřeba velkolepá gesta.

Stejná filozofie stojí i za účinností pravidla pěti sekund. Odpočítávání od pěti není žádnou dramatickou změnou životního stylu, ale může vás posunout k tomu, abyste se stali odvážnějšími. Čin Rosy Parksové vedl k dalšímu zdánlivě malému rozhodnutí, které změnilo běh dějin. Čtyři dny po jejím zatčení začali lidé organizovat bojkot segregovaných autobusů a hledali někoho, kdo by se stal hlasem jejich protestu. Chtěli, aby jím byl šestadvacetiletý kazatel.

Tento kazatel později napsal: „Stalo se to tak rychle, že jsem neměl čas si to rozmyslet. Je pravděpodobné, že kdybych měl, nominaci bych odmítl.“ Tím kazatelem byl Martin Luther King Jr.

Parksová ani King se ve svém každodenním životě nepovažovali za zvlášť odvážné lidi, takže jejich prvotní instinkt nebyl postavit se nespravedlnosti. Přesto to udělali. Oba se ocitli v okamžiku, kdy se jejich instinkty střetly s jejich přesvědčením a cíli – a oni se rozhodli následovat právě tato přesvědčení.

Většina z nás má instinkty, které nás vedou k tomu, abychom zůstali v bezpečí a neriskovali. Pravidlo pěti sekund nám však může poskytnout právě tolik času, kolik potřebujeme k tomu, abychom se vydali směrem, který nám může otevřít dveře k novým životním příležitostem.

Každý den přináší možnost posunout se k výjimečnosti, nebo naopak zůstat v bezpečné, všední rutině. Pokud chcete žít mimořádný život, budete se muset vědomě rozhodnout a během pěti sekund vykročit ze své komfortní zóny.

Není důvod vnímat velké osobnosti historie jako někoho zásadně odlišného od sebe. Rosa Parksová byla plachá, introvertní žena a Martin Luther King zápasil se sebedůvěrou. Přesto své obavy dokázali překonat – a totéž můžete udělat i vy.