Pozitivní stránka vaší temné stránky

Po mnoho desetiletí se klinická psychologie zaměřovala především na lidské slabosti a příčiny emočního utrpení. S nástupem pozitivní psychologie se pozornost začala přesouvat od pouhého vyhýbání se bolesti k usilování o štěstí a „dobrý život“. Jak však brzy uvidíte, štěstí není všechno. Ve skutečnosti, když se obsesivně soustředíme na štěstí na úkor našich dalších, temnějších emocí, můžeme si tím spíše uškodit.

Takzvaný „dobrý život“ totiž nikdy nemůže být dosažen bez přínosů, které s sebou nese emoční bolest, nepříjemné pocity a temné stránky lidské existence. V této knize se dozvíte, jak negativní emoce mohou ve skutečnosti vést k hlubšímu porozumění, silnějšímu leadershipu a úspěšnějšímu životu.

V tomto shrnutí zjistíte například, proč byste na své straně byli mnohem lépe s naštvaným právníkem než s usměvavým a spokojeným, proč má úzkostný člověk větší šanci včas zaznamenat požár ve vlaku a proč je špetka psychopatie jednou z nejcennějších vlastností potenciálního prezidenta.

V dnešním managementu se často tvrdí, že pozitivní nálada se promítá do obchodního úspěchu. Je pravda, že veselí a spokojení lidé obvykle dostávají lepší hodnocení od zákazníků i nadřízených. To ale ještě neznamená, že svou práci objektivně vykonávají lépe.

Například, i když mohou být sympatičtí, šťastní lidé bývají méně přesvědčiví. Chcete‑li druhé opravdu přesvědčit, musíte svou zprávu sdělovat konkrétně a v detailech. Šťastní lidé se však často soustředí spíše na celkový obraz a drobné detaily jim unikají. Důsledkem je, že jejich argumenty jsou méně propracované a méně konkrétní.

To se ukázalo v řadě studií o přesvědčivosti optimistických lidí. V těchto výzkumech byli „šťastní“ a „nešťastní“ účastníci požádáni, aby vytvořili argumenty k různým tématům – od rozdělování daňových příjmů až po existenci „spřízněné duše“. Ve všech studiích byla argumentace nešťastných lidí hodnocena zhruba o 25 procent jako přesvědčivější než argumenty šťastnějších účastníků.

A nejen to: šťastní lidé se také snáze nechají oklamat a mají větší tendenci „vzpomínat si“ na falešná fakta. Jak už jsme viděli, v dobré náladě lidé věnují menší pozornost detailům. Jenže chcete‑li odhalit lež, musíte si všímat velmi jemných signálů.

To se ukázalo ve studii, v níž měli účastníci na základě série videonahrávek rozpoznat lháře a poctivé lidi. Záznamy ukazovaly osoby, které popíraly, že něco ukradly; pouze polovina z nich však říkala pravdu. Šťastní účastníci dokázali lháře odhalit jen v 49 procentech případů, zatímco nešťastní lidé odhalili 62 procent podvodníků.

V dalších experimentech, v nichž si lidé měli vybavit fakta nebo slova, která jim byla dříve prezentována, byli ti nejšťastnější nejvíce náchylní „vzpomínat si“ i na položky, které nikdy neviděli. Je tedy zřejmé, že šťastní lidé jsou jednak méně přesvědčiví, jednak důvěřivější.

Tak jakého právníka byste vlastně chtěli mít po svém boku?

Štěstí je tak příjemné, že je přirozené chtít udělat cokoli pro to, abychom ho zvýšili. Paradoxně však platí, že čím více se snažíte svou náladu zlepšit, tím hůř se často cítíte. Honba za štěstím může krátkodobě bránit tomu, abyste se skutečně cítili šťastní, protože lidé, kteří se soustředí na dosažení štěstí, si méně užívají příjemné zážitky, které by k němu měly vést.

Ukazuje to například experiment, v němž byli lidé rozděleni do dvou skupin před poslechem Stravinského Svěcení jara. Jedna skupina dostala instrukci, aby se během poslechu pokusila zvýšit svou úroveň štěstí – tedy záměrně si poslech co nejvíce užít – a následně odhadnout, jak se jim to podařilo. Druhá skupina měla za úkol pouze poslouchat.

Účastníci, kteří jen poslouchali, si zážitek užili zdaleka nejvíc – hodnotili ho jako 7,5krát příjemnější než ti, kteří se měli snažit být šťastní a své štěstí průběžně hodnotit. Studie naznačuje, že štěstí vám proklouzne mezi prsty, pokud se ho snažíte křečovitě uchopit – podobně jako kus mýdla ve vaně.

Honba za štěstím vás navíc může učinit nešťastnějšími i ve střednědobém horizontu. Stavět štěstí nade vše ostatní je ze své podstaty egocentrické a tento krátkozraký důraz na vlastní pohodu vás může odvádět od potřeb druhých. To pak narušuje vaše vztahy.

Představte si například, že se snažíte maximalizovat své vlastní štěstí, a proto se vyhýbáte kontaktu s kamarádkou, která má problémy, abyste se „nenakazili“ její špatnou náladou. Dotyčná si může začít myslet, že pro vás už není důležitá, a začne se vám vyhýbat. Čím déle to trvá, tím pravděpodobnější je, že nakonec zůstanete sami.

Výzkumy skutečně ukazují, že lidé, kteří kladou velký důraz na hledání štěstí, se ve výsledku cítí osamělejší než ostatní. Paradoxní přitom je, že právě vztahy – přátelství, partnerství, rodina – patří k hlavním zdrojům štěstí. Když tedy vědomě stavíme štěstí nad vztahy, dlouhodobě se tím připravujeme o radost.

Zdá se tedy, že samotné štěstí může být překážkou úspěchu. V následujících kapitolách se proto zaměříme na další „negativní“ emoce, jako je hněv, úzkost nebo vina.