Podle vlastních pravidel

Zejména ve Spojených státech se jméno Rockefeller stalo synonymem pro průmysl a bohatství, ale také pro filantropii a veřejné stavby. Po celé zemi nesou školy, knihovny a výzkumné instituce toto prestižní jméno. Základem rodinného impéria byla společnost Standard Oil – v té době největší rafinérská firma na světě a jedna z prvních nadnárodních korporací. Díky ní se rodina Rockefellerů dostala na výsluní na konci devatenáctého století a v první polovině dvacátého století dominovala obchodnímu prostředí.

S tak váženým příjmením je snadné přehlédnout jednotlivé osobnosti, které ho nesly. Tyto úryvky se zaměřují na život Nelsona Rockefellera – úspěšného podnikatele, filantropa, republikána a především neúnavného, oddaného pracovníka, který přenesl rodinné jméno do druhé poloviny dvacátého století a zanechal nesmazatelnou stopu v americké politice.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak Rockefellerův zájem o Latinskou Ameriku ovlivnil americkou zahraniční politiku, které mezinárodní instituce přivedl do New Yorku a jak jeho politika v roli guvernéra státu New York zanechala trvalé následky.

Pravděpodobně jste slyšeli o Johnu D. Rockefellerovi starším, slavném americkém ropném magnátovi, který je často považován za nejbohatšího člověka moderní historie. Ale slyšeli jste někdy jméno Nelson Rockefeller?

Narodil se 8. července 1909 jako třetí dítě Abby a Johna D. Rockefellera mladšího. Byl vnukem Johna D. Rockefellera staršího, který spolu se svým bratrem Williamem Averym Rockefellerem mladším založil Standard Oil, jednu z největších ropných společností na světě. William Avery Rockefeller starší, Nelsonův pradědeček, byl podvodník a šarlatán. Živil se tím, že cestoval po zemi a prodával falešné léky, za což si vysloužil přezdívku „Ďábel Bill“.

Nelsonův otec John D. Rockefeller mladší se však vydal jinou cestou a většinu svého života – i rodinného jmění – věnoval filantropickým projektům. Tuto vášeň předal svým dětem a Nelson ji přijal obzvlášť silně: zdědil otcovo odhodlání zlepšovat svět. Zároveň měl ještě jednu výhodu – podnikatelskou vynalézavost, která se v rodině Rockefellerů dědila po generace.

Ačkoli pocházel z mimořádně privilegovaného prostředí, jeho život nebyl vždy snadný. Od dětství zápasil s poruchami učení, které ho provázely až do smrti. V dospívání se ukázalo, že trpí dyslexií, což mu velmi ztěžovalo školní práci.

Měl však štěstí na skvělé učitele a byl přijat na Lincoln School, progresivní vzdělávací instituci, kde si studenti mohli vytvářet vlastní studijní program a učit se praktickou cestou. Například pokud bylo nějaké dítě posedlé loděmi, mohlo tuto vášeň využít k učení zeměpisu, dějepisu, hudby i literatury.

V tomto podpůrném prostředí se Nelsonovi podařilo školu zvládnout; vynikal zejména v matematice, přírodních vědách a biologii. Zároveň se ukázalo, že má nevyčerpatelnou energii a výraznou, pozornost přitahující osobnost. Jeho handicap sice vedl k průměrným známkám, ale výsledky byly stále dostatečně dobré na to, aby byl přijat na Dartmouth College v New Hampshire. Tam získal celoživotní přezdívku „Rocky“ a rozvinul své vášně pro fotografii, umění a architekturu.

Na konci univerzitních studií se Nelson oženil se svou dlouholetou přítelkyní Mary Todhunter Clark. Novomanželé se poté vydali na desetiměsíční svatební cestu kolem světa.

Po návratu, v dubnu 1931, začal Nelson pomáhat své matce Abby se založením Muzea moderního umění v New Yorku, známého jako MoMA. Tato role mu dokonale seděla – Nelson vyrůstal pod vlivem matčiny vášně pro umění a sdílel ji s ní.

Stal se předsedou Junior Advisory Committee při MoMA a pomáhal muzeu představovat americkému publiku umělce jako Pablo Picasso, Henri Matisse či Diego Rivera. Zároveň asistoval otci při budování Rockefellerova centra, což se ukázalo jako značná výzva.

John D. Rockefeller mladší si pronajal 228 zchátralých brownstonových domů na Manhattanu, kde plánoval vybudovat obchodní centrum soustředěné kolem nové operní budovy. S odhadovanými náklady přes 200 milionů dolarů šlo o největší projekt svého druhu. Původně se mělo Rockefellerovo centrum jmenovat Metropolitní náměstí, ale po krachu akciového trhu v roce 1929 nezbylo Rockefellerovým než financovat většinu projektu z vlastních prostředků – a komplex nakonec nesl jejich jméno.

Nelson spolupracoval s architekty na návrhu dnes ikonických budov a začal lákat firmy k pronájmu kanceláří v novém centru. Byl také úzce zapojen do umělecké stránky jak MoMA, tak Rockefellerova centra. Prosazoval například newyorské architekty Philipa L. Goodwina a Edwarda Durella Stonea jako autory budovy MoMA, přestože o zakázku usilovali i slavnější mezinárodní architekti, například Le Corbusier.

Ještě kontroverznější bylo Nelsonovo rozhodnutí zadat nástěnnou malbu do lobby Rockefellerova centra levicově orientovanému umělci Diegovi Riverovi. Freska nakonec musela být nákladně a opatrně odstraněna poté, co Rivera do kompozice přidal výrazný portrét Vladimira Lenina. Přesto si Nelson Riveru nadále vážil a o osm let později jejich přátelství znovu obnovili.