Planeta virů

Každý rok se po světě šíří epidemie chřipky, která zanechává stovky milionů lidí s rýmou a kašlem. Ačkoli si každoročně vyžádá životy mnoha lidí, existují ještě mnohem horší a smrtelnější viry. Poslední epidemie eboly zabila tisíce lidí – a mohla být ještě mnohem ničivější.

V našem globalizovaném světě se viry mohou šířit dál a rychleji než kdykoli dříve. Jsou ale viry skutečně jen zlé? Když nám mohou způsobit tolik škody, nemohou nás zároveň chránit před jinými nebezpečími?

V tomto shrnutí se dozvíte, proč si Římané třeli obličej myšmi, jak viry zachraňují životy a proč je tak obtížné ebolu vymýtit.

Běžné nachlazení je relativně neškodná, ale zato velmi otravná nemoc, se kterou se čas od času potýkáme všichni. Trpěli jí naši rodiče, prarodiče i ti úplně nejstarší předkové, kteří museli snášet horečky, kašel a rýmu.

Běžné nachlazení je typicky způsobeno rhinovirem – virem, který trápil už starověké Egypťany. Ve 3 500 let starém lékařském textu známém jako Ebersův papyrus popisuje egyptský učenec příznaky onemocnění zvaného „resh“, včetně přetrvávajícího kašle a nadměrného množství hlenu v nose. Zní to povědomě, že?

Zatímco příznaky nachlazení v dávných dobách odpovídaly tomu, co známe dnes, způsoby léčby se výrazně změnily. Egypťané dostávali poměrně rozumný předpis – směs bylin, kadidla a medu, kterou si měli nanášet kolem nosu. Římané však věřili, že nejlepší způsob, jak porazit rýmu, je třít si kolem nosu myš!

Historie nám také nabízí širokou škálu velmi rozdílných vysvětlení příčin běžného nachlazení. Starověcí Řekové je přičítali nerovnováze čtyř tělesných šťáv: krve, žluči, černé žluči a hlenu. Dnes se to zdá těžko uvěřitelné, ale skutečná příčina nachlazení unikala lékařům až do počátku 20. století. Teprve kolem roku 1900 fyziolog Leonard Hill navrhl, že nachlazení způsobuje přechod z teplého vzduchu do studeného, například při ranní procházce.

Naštěstí vědecký výzkum z první poloviny 20. století pomohl odhalit skutečného původce běžného nachlazení. Dnes víme, že za něj může rhinovirus. Znamená to ale, že víme, jak ho porazit? Ani po staletích experimentování s nejrůznějšími „léky“ na rýmu stále nemáme spolehlivý prostředek, který by nachlazení vyléčil.

Jednou z možností by mohlo být zacílit na genetický kód viru. Otázkou však je, zda bychom se vůbec měli snažit nachlazení zcela vymýtit. Rhinovirus a další relativně neškodné viry totiž učí náš imunitní systém, jak přiměřeně reagovat na mírné infekce, a tím ho připravují na setkání s viry, které pro naše zdraví představují skutečně vážnou hrozbu.

Jaké jsou tyto smrtící viry? To se dozvíme v další kapitole.

Chřipka, odborně influenza, je virové onemocnění, které lidstvo sužuje už po staletí. Dnes o ní víme mnohem více než naši předkové, přesto však stále nemáme spolehlivý lék na tuto nemoc, která může být smrtelná.

Virové částice chřipky poškozují ochrannou výstelku dýchacích cest, a tím člověka činí náchylnějším k patogenům přítomným ve vzduchu, který dýchá. To může vést k těžkým až fatálním plicním infekcím. Během celosvětové chřipkové pandemie v roce 1918 zemřelo v souvislosti s chřipkou až 50 milionů lidí. I dnes se odhaduje, že chřipka každoročně zabije 250 000 až 500 000 lidí.

Co dělá chřipku tak nebezpečnou? Především to, že nejde o jeden jediný virus. Existuje mnoho různých typů chřipkových virů, které se neustále mění, vyvíjejí a vyměňují si mezi sebou geny. Vytvořit lék či vakcínu proti viru, který se neustále proměňuje, je nesmírně obtížné.

K její nebezpečnosti přispívá i způsob, jakým se šíří. Chřipkové viry kolují především mezi ptáky a obvykle se nepřenášejí na jiné druhy. Když však k takovému přeskoku dojde, mohou být následky katastrofální. Během pandemie „prasečí chřipky“ H1N1 v roce 2009 infikovaly tři různé ptačí chřipkové viry populace prasat, jejichž geny se nakonec zkombinovaly a vytvořily jeden vysoce nebezpečný „supervirus“. Ten se pak zkřížil s virem prasečí chřipky, což umožnilo, aby se novým kmenem nakazili i lidé.

Znepokojivé je, že nedokážeme předem říci, kdy se objeví nový kmen, který přeskočí z ptáků na člověka. Přesto však nejsme vůči chřipce zcela bezmocní. I ty nejjednodušší návyky, jako je pravidelné mytí rukou, mohou výrazně snížit riziko nákazy.