Papírové sliby

Jak hluboko jste v mínusu? Bez nahlížení do výpisů z kreditních karet, přehledů studentských půjček nebo hypoték byste rozhodně nebyli sami, kdybyste řekli, že máte slušnou částku nesplacených dluhů. Co se ale stane, když svůj dluh nesplatíte tak, jak bylo dohodnuto? Ano, začnou se dít nepříjemné věci. Dostanete pokutu, zhorší se vám úvěrové hodnocení – a pokud to opravdu zajde daleko, můžete skončit i s trestním záznamem.

Jenže stejně jako vy a vaši známí si v posledních letech napůjčovaly obrovské sumy i firmy a dokonce celé státy. Jak ale uvidíte v následujících kapitolách, tyto subjekty se příliš nezabývaly tím, jak a kdy budou své dluhy skutečně splácet. Výsledek? Jedna z největších finančních krizí v dějinách.

Dozvíte se přesně, jak jsme se do této situace dostali a proč bylo tak nezodpovědné úvěrování vůbec od začátku možné. V tomto shrnutí mimo jiné zjistíte, kolik nul má jeden bilion, proč je snazší koupit ovci za hotové peníze než za bochník chleba a proč vy můžete být zadlužení až po uši, zatímco vaši prarodiče nikoli.

Pokud jsou peníze jen inkoust na papíře, proč jim přikládáme takovou váhu? Odpověď spočívá v tom, jak je používáme.

Základní funkcí peněz je jejich role prostředku směny. Než jsme začali používat peníze, probíhal obchod formou barteru, tedy přímé výměny zboží za zboží. Pokud jste byli pekař a chtěli jste například kalhoty nebo jehněčí kýtu, museli jste najít pastýře a domluvit se na směně. Když jste mu nabídli 100 bochníků chleba, dal vám jehně. Ale co když pastýř o chleba nestál? Pak jste museli najít něco, co chtěl – třeba nový nůž. Museli byste tedy najít kováře (který potřebuje chléb), aby vám nůž vyrobil, a ten pak vyměnit za jehně.

Hledání vhodného předmětu k výměně tak mohlo vést ke složitému a časově náročnému řetězení směn. Peníze tento zmatek odstraňují: pokud něco chcete, prostě za to zaplatíte penězi, které může prodávající použít k nákupu čehokoli jiného. Transakce je jednoduchá a přímočará.

Peníze také slouží jako účetní jednotka, tedy měřítko hodnoty. Abychom mohli obchodovat, musíme mít představu o hodnotě dané věci. Barter to výrazně komplikuje. Dokázali byste přesně říct, kolik jehně stojí jeden nůž? A nezáviselo by to vždy na momentálních potřebách a možnostech pastýře a kováře? Peníze oceňování usnadňují, protože jejich hodnota je předem společensky dohodnutá.

Nakonec mohou peníze fungovat i jako uchovatel hodnoty – umožňují přenášet kupní sílu v čase. Většina zemí se snaží udržovat hodnotu své měny víceméně stabilní, aby podpořila investice a zabránila vysoké inflaci, kdy ceny rostou, ale kupní síla peněz klesá.

Porozumění těmto funkcím peněz je klíčové k pochopení toho, jak peníze ovlivňují ekonomiku i společnost.

Když už víme, jak peníze fungují, můžeme se podívat na jednu z jejich hlavních rolí v moderní společnosti: na dluh.

Lidé si často navzájem půjčují peníze na základě důvěry. Ostatně slovo „kredit“, tedy jiný výraz pro úvěr či dluh, pochází z latinského credere, což znamená „věřit“. Ať už jste věřitel, nebo dlužník, vzájemná důvěra a jistota v celé transakci tvoří základ dluhového vztahu.

Dlužník musí věřit ve svou schopnost půjčku splatit; věřitel zase musí věřit dlužníkovi, že to skutečně udělá. A co víc – obě strany musí být přesvědčeny, že z tohoto uspořádání nějakým způsobem profitují.

Typickým příkladem jsou studentské půjčky. Student žádající o úvěr věří, že získá kvalitní vzdělání a po škole dobře placenou práci. Banka jako věřitel zase spoléhá na to, že student studium dokončí a bude schopen půjčku i s úroky splatit.

V posledních desetiletích panovala mezi dlužníky a věřiteli mimořádně vysoká míra důvěry. Výsledkem je, že většina západních zemí má dnes dluh ve výši alespoň trojnásobku až čtyřnásobku svého ročního hospodářského výkonu.

Jak k tomu mohlo dojít? Za posledních čtyřicet let západní ekonomiky stabilně rostly, zároveň se zvyšovala životní úroveň i produktivita. Jakmile si společnosti začaly být stále jistější svou schopností vydělávat a tedy bez problémů splácet půjčky, začaly si od bank i od jiných zemí půjčovat stále víc. Věřitelé dlužníkům důvěřovali, že své závazky splatí v plné výši a včas.

Pomalu, ale jistě tak vznikl dluh, který svou velikostí překonal vše, co kdy světový finanční systém zažil.