Osvobozené

Hnutí #MeToo získalo značnou mediální pozornost a mnozí doufají, že povede k opravdovým změnám. Není to však jediné hnutí, které dnes bojuje za konec patriarchálního systému, jenž po staletí sexualizuje a dehumanizuje ženy. Jak uvidíte v tomto shrnutí, boj za reprodukční práva a genderovou rovnost je dlouhý a strmý a nelze ho vyhrát bez zásadní změny systému zevnitř.

Jde o to, aby se mladí muži od dětství učili rozlišovat mezi správným a špatným; aby ženy měly neomezený přístup ke zdravotní péči; aby se změnil způsob, jakým jsou ženy zobrazovány v médiích; a aby náboženství nezasahovalo do tvorby veřejných politik. Může se to zdát jako obrovský úkol, ale jde o něco, co se odkládá už příliš dlouho.

Je tedy načase změnit způsob, jakým společnost vnímá ženskou sexualitu – a tyto úryvky mohou být dobrým začátkem. V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• jak Padesát odstínů šedi a Spice Girls selhávají v tom, aby ženy skutečně posilovaly,
• jak „pick‑up artisté“ přispívají k toxickým formám maskulinity,
• a odkud se vzala moc náboženské pravice.

Nenechme se mýlit: stále žijeme ve společnosti, která systematicky znevažuje ženy a upírá jim právo rozhodovat o vlastním těle. A když jsou ženy sexuálně napadeny, je až příliš běžné, že jsou obviňovány – jak úřady, tak veřejností.

I když se to může stát jakékoli ženě v USA, existuje obzvlášť znepokojivá historie špatného zacházení a dehumanizace žen z menšinových skupin. Právě tyto ženy zůstávají nejzranitelnější vůči násilí.

Ženy z řad původních obyvatel Severní Ameriky mají například dlouhou historii toho, že byly vykreslovány jako „nehumánní divošky“, a to i některými církevními vůdci. To je pravděpodobně jedním z hlavních důvodů, proč tato skupina zažívá nejvyšší míru znásilnění v USA – 49 procent z nich se stalo obětí sexuálního násilí.

Podobně šokuje počet transgender žen, které jsou napadány a zabíjeny. Mnoho měst a států je nutí používat mužské veřejné toalety, čímž je vystavují zbytečnému riziku, včetně potenciálně smrtelného násilí.

V jádru tohoto násilí stojí způsob, jakým je společnost vnímá. Když někoho začneme považovat za „jiného“ než ostatní lidi, naše empatie k němu klesá a jsme schopni s ním zacházet jinak, než bychom očekávali, že se bude zacházet s námi.

Černé ženy jsou další skupinou s dlouhou historií dehumanizace. Po staletí, kdy byla Amerika založena na otroctví, byly černé ženy vnímány spíše jako zvířata než jako lidé – jako bytosti, které je třeba „zkrotit“ bílým mužem. Tento znepokojivý pohled byl používán k ospravedlnění bezpočtu znásilnění a případů zneužívání, a to i v současnosti, kdy černé ženy trpí nepřiměřenou mírou nespravedlnosti.

Ta je patrná i v aktuálních statistikách z USA, které ukazují, že mladé černé ženy s historií sexuálního zneužívání mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že skončí ve vězení v důsledku traumatu, kterému byly vystaveny, než bílé ženy se srovnatelným zázemím. Přestože černé dívky tvoří pouze 14 procent všech dívek v USA, v zařízeních pro mladistvé představují 33 procent všech dívek.

Jak uvidíme v následujících kapitolách, ženy všech ras a společenských vrstev čelí nerovnosti, nespravedlnosti a omezování svých práv a svobod.

Může se zdát, že jsme v osvobozování žen urazili obrovský kus cesty. Koneckonců, byly doby, kdy ženy ve Spojených státech nesměly volit, byly považovány za vyvrhele, pokud měly sex před svatbou, nebo čelily trestnímu stíhání, pokud se pokusily získat antikoncepční pilulky, aniž by byly vdané.

Přesto stále existuje mnoho způsobů, jak jsou ženy utlačovány. Jedním z nejvýraznějších současných trendů je to, co autorka nazývá falešným posilováním – populární, ale mylná představa, že moderní ženy jsou zcela svobodné a emancipované.

Ano, některé ženy mohou být otevřené a veřejně mluvit o své sexualitě. To však často jen odvádí pozornost od základní misogynie a zastaralých postojů, které mezi mocnými stále převládají.

Vezměme si například Padesát odstínů šedi. Tyto knihy jsou často prezentovány jako důkaz, že moderní žena je svobodná v objevování své sexuality způsobem, který byl dříve odsuzován. Ve skutečnosti však jde o falešné posilování, protože v jádru příběhu stojí žena, kterou manipuluje bohatý bílý muž.

To, co dělá tento typ falešného posilování ještě horším, je fakt, že z něj obrovsky profitují právě muži. Hugh Hefner, zakladatel časopisu Playboy, se rád označoval za feministu a poukazoval na to, kolik peněz věnoval iniciativám na podporu práva na potrat. Jeho časopis však důsledně zobrazoval pouze ženy, které odpovídaly jeho představě „dívky od vedle“ – vylučoval tedy ženy, které by měly výrazně vlastní či asertivní postoje ke své sexualitě, nebo které by mohly zpochybňovat tradiční, muži dominované vztahy.

Spice Girls jsou dalším příkladem konceptu „ženského posílení“, který ve skutečnosti vytvožil muž. Skupinu sestavil manažer Simon Fuller, který vymyslel drzé, sexy poselství určené mladým dívkám – takové, které by je oslovilo, ale zároveň nijak neohrožovalo mužské pohodlí a citlivost.

Zatímco naivní teenagerky mohly Spice Girls vnímat jako cool a energické ženy, ve skutečnosti jen odváděly pozornost své generace od faktu, že genderová rovnost znamená mnohem víc než zpívání chytlavých melodií a tancování na stolech.