Omytí mozku

Mnoho z nás žije v prostředí plném potěšení, která máme doslova na dosah ruky. Díky rychlému občerstvení, doručení zboží do druhého dne a streamovacím službám na vyžádání obvykle dostaneme, co chceme, ve chvíli, kdy si to přejeme. Proč tedy tolik lidí trpí úzkostí, depresí a cítí se odpojeno od světa?

V tomto shrnutí se dozvíte, proč je neštěstí tak rozšířené a jakou „léčbu“ doporučují lékaři David Perlmutter, MD, a Austin Perlmutter, MD. Na základě odbornosti této dvojice otce a syna uvidíte, jak naše kultura přebírá kontrolu nad naším mozkem a nutí nás činit rozhodnutí, která nám brání cítit se co nejlépe.

Naučíte se těmto pastím vyhýbat budováním zdravějších návyků prostřednictvím podrobného desetidenního programu, který Perlmutteři vyvinuli, aby „přeprogramovali“ váš mozek. S tímto shrnutím jako průvodcem si osvojíte nástroje potřebné k vytvoření života založeného na uvážených volbách a dlouhodobém štěstí.

V tomto shrnutí mimo jiné zjistíte:

• co nám mohou naši dávní předkové říct o výživě,
• jak může obyčejná pokojová rostlina prospět vašemu zdraví,
• a proč vás obrazovka telefonu může držet vzhůru dlouho do noci.

Klikání, rolování, mlsání, nakupování – naše každodenní rutina se skládá z tisíců drobných činů, jejichž cílem je přinést nám trochu potěšení. Logicky bychom tedy měli být šťastní, že? Statistiky ale ukazují pravý opak.

Od devadesátých let vzrostl ve Spojených státech počet předepsaných antidepresiv o více než 400 procent. Ve stejném období se míra sebevražd zvýšila téměř ve všech státech. A dnes trpí nespavostí více než jeden ze čtyř Američanů.

Klíčová myšlenka této kapitoly zní: náš moderní svět je skvělý v poskytování okamžitého uspokojení, ale velmi špatný v podpoře dlouhodobého štěstí.

Jak jsme se do této situace dostali? Odpověď souvisí s naším mozkem. Po miliony let žili naši předci v nebezpečném a nestabilním prostředí. Jídla byl často nedostatek a predátoři číhali doslova za každým rohem. Aby se s těmito tlaky vyrovnali a zůstali v bezpečí, jejich mozek se vyvinul tak, aby vysoce cenil určité věci – například sociální přijetí a energeticky bohaté potraviny.

Díky technologickému pokroku je náš současný život nesrovnatelně pohodlnější. Naše mozky se však tomuto skoku nepřizpůsobily. Starší části mozku, jako je amygdala, jsou stále nastavené na vyhledávání stejných odměn jako dříve.

Problém nastává ve chvíli, kdy velké firmy tyto prastaré pudy přežití využívají k dosažení zisku. A to se děje stále častěji.

Stačí se podívat na moderní stravu. Obchody s potravinami by mohly nabízet převážně zdravé potraviny, ale místo toho mnohé z nich agresivně propagují sladké pochoutky, slané snacky a nejrůznější vysoce kalorické, nutričně chudé výrobky. My tyto potraviny milujeme, protože uspokojují naše základní instinkty – prastarou preferenci pro energeticky vydatná jídla. Firmy je milují, protože se prodávají samy.

Nevýhodou je, že tento „obchod“ přináší jen krátkodobé uspokojení. Z dlouhodobého hlediska vede k chronickým onemocněním, jako je obezita, cukrovka a srdeční choroby.

Podobný problém se objevuje i u sociálních sítí. Firmy chtějí, abychom neustále klikali, rolovali a lajkovali, protože tím generují příjmy z reklamy. Naše mozky to mají rády, protože tak získávají základní odměny v podobě pozornosti a sociálního přijetí. To vše ale probíhá na úkor hlubších, smysluplných vztahů.

Navzdory neustálému „připojení“ většina Američanů uvádí, že se cítí osaměle. Tento vzorec, kdy upřednostňujeme okamžité uspokojení před dlouhodobým štěstím, můžeme nazvat „syndromem odpojení“.

Abychom ho překonali, musíme své mozky přestavět. V následujících kapitolách se začneme učit, jak na to.

Je rok 1848 a železniční dělník Phineas Gage má vážný problém. Při katastrofální explozi mu železná tyč prolétla přímo lebkou. Zázrakem nehodu přežil. Mozek však utrpěl těžké poškození – a s ním se dramaticky změnil i jeho život.

Před nehodou byl Gage přátelský, společenský a spolehlivý. Po ní se jeho osobnost obrátila naruby. Stal se impulzivním, hrubým a výbušným. Po mnoho let z něj jeho chování dělalo společenského vyvrhele. Jak ale čas plynul, jeho mozek se začal zotavovat. Na konci života se opět choval jemněji a laskavěji.

Klíčová myšlenka této kapitoly zní: mozek je tvárný a náchylný ke změnám – jak pozitivním, tak negativním.

Naštěstí jsou velké, dramatické události, jakou zažil Gage, poměrně vzácné. To ale neznamená, že by se mozky všech lidí neustále neměnily – v mnoha drobných ohledech po celý život.

Pokaždé, když máte novou myšlenku, prožitek nebo zkušenost, vaše mozkové buňky – neurony – vytvářejí nová synaptická spojení. Tento jev se nazývá neuroplasticita. Spojení mezi neurony v našem mozku pomáhají utvářet naše celkové myšlenkové vzorce i osobnost. Čím častěji určité spojení používáte, tím silnější a vlivnější se stává.

Například pokud vás neustále přepadají temné nebo úzkostné myšlenky, zvyšuje to pravděpodobnost, že se k nim budete vracet i v budoucnu. Tento vzorec je obzvlášť důležitý, když uvažujeme o vztahu mezi různými částmi mozku.

Zjednodušeně řečeno, náš mozek má tři hlavní části. První je mozkový kmen, který dohlíží na automatické tělesné funkce, jako je dýchání. Druhou je limbický systém, který zahrnuje amygdalu a zodpovídá za zpracování emocí, například strachu a vzrušení. A nakonec je tu mozková kůra. Ta je nejnovějším evolučním přírůstkem v lidském mozku a zajišťuje funkce, jako je racionální myšlení, pokročilé řešení problémů a složité plánování.

Ve zdravém mozku probíhá mezi limbickým systémem a mozkovou kůrou vyvážená komunikace. Například když spatříme predátora, amygdala vyvolá nával strachu. Poté může převzít kontrolu mozková kůra, zhodnotit skutečnou míru nebezpečí a navrhnout plán akce.

Problémy nastávají, když je tato komunikace oslabená a impulzy amygdaly zůstávají bez korekce. V takové situaci se stáváme impulzivními, přehnaně reaktivními a egocentrickými.

Součástí „přeprogramování“ našeho mozku směrem ke zdravějším návykům je posílení kvalitních spojení mezi kůrou a amygdalou. Tomuto tématu se podrobněji věnuje následující kapitola.