Odraz k cestě za úspěchem

• Odhalíte, proč talent není jediným faktorem k úspěchu.
• Pochopíte, proč pravidelná a opakovaná praxe je klíčová k dosažení excelence.
• Dozvíte se, jaký vliv mají na vaše výsledky vrozené vlastnosti a prostředí, ve kterém vyrůstáte.
• Získáte inspiraci z příběhů úspěšných jedinců, kteří své cíle dosáhli díky tvrdé práci.
• Zjistíte, jak se stát lepším v jakékoliv oblasti života.

„Ty jsi tak talentovaný!“ je v naší kultuře častým zvoláním, když chceme někoho pochválit. Je však toto zvolání ve skutečnosti výstižné?

Kniha Odraz k cestě za úspěchem se zabývá vědeckými poznatky o dosahování vysokých výkonů a kroky, které jsou k tomu potřeba. Dozvíte se například, proč Mozart nebyl nakonec až tak moc výjimečný.

Pochopíte také, jak vás k úspěchu mohou inspirovat i tak nepodstatné věci, jako je to, že máte narozeniny ve stejný den jako někdo úspěšný.

A nakonec porozumíte i té nejobávanější události – že selžete, když je nejvíc v sázce, navzdory důkladné přípravě. Naštěstí se také dozvíte o nástrojích, jak tomu předejít tomu, aby se to stalo právě vám.

Mozart je mnohými považován za největšího skladatele, který kdy žil. Většina lidí je zvyklá předpokládat, že vynikající úspěchy, jako byly ty jeho, jsou dány vrozenými schopnostmi, nebo dokonce božskou inspirací či osudem. Tento předpoklad platí zejména pro zázračné děti, jako byl Mozart, který svým hudebním talentem okouzlil svět již v šesti letech.

Při bližším pohledu na fenomén zázračných dětí však zjistíme, že ve skutečnosti musely cvičit tisíce hodin, než projevily svůj takzvaný zázračný talent. Vědci, kteří se tímto fenoménem zabývají, zjistili, že zázračné dítě obvykle začíná trénovat již ve velmi raném věku a že do svého mladého života vtěsná nekonečné hodiny cvičení.

Například když šestiletý Mozart cestoval po Evropě, aby předvedl své předčasně rozvinuté klavírní schopnosti, měl za sebou již 3 500 hodin cvičení. Pokud to porovnáme s jinými klavíristy, kteří cvičili stejně dlouho, Mozartův výkon nebyl nijak výjimečný.

Zdá se tedy, že výjimečné schopnosti pramení spíše z obrovského množství důsledného cvičení než z přirozeného talentu.

Dokládá to i studie koncertů mladých houslistů, kde jediným faktorem přímo souvisejícím s úrovní úspěchů studentů bylo množství času, které strávili usilovným cvičením – zatímco hvězdní interpreti měli „odcvičeno“ v průměru 10 000 hodin, nejméně zdatní studenti měli za sebou pouze 4 000 hodin. Ještě výmluvnější je, že neexistovaly žádné výjimky: všichni nejúspěšnější studenti věnovali cvičení velké úsilí a všichni studenti, kteří cvičili 10 000 hodin, patřili do skupiny nejúspěšnějších.

Zdá se, že žádný zázračný talent nemůže existovat bez důsledného cvičení.