33 zákonů války

Robert Greene je americký spisovatel a konzultant, který se specializuje na oblasti psychologie, strategie a historie. Narodil se v roce 1959 v Los Angeles a vystudoval klasickou literaturu na Univerzitě v Wisconsinu. Po absolvování se přestěhoval do New Yorku, kde pracoval jako redaktor pro několik vydavatelství.

Jeho první kniha, "48 zákonů moci", vydaná v roce 1998, se stala bestsellerem a získala si pozornost mnoha čtenářů i kritiků. Následovaly další úspěšné knihy, jako například "33 zákonů války", "24 zákonů svádění" a "Mistrovství".

Robert Greene je známý svým nekonvenčním přístupem k psaní a výzkumu. Jeho knihy jsou plné historických příkladů a příběhů, které ilustrují jeho teorie a principy. Jeho práce se stala inspirací pro mnoho lidí, kteří hledají cestu k úspěchu a osobnímu růstu.

Dnes žije Robert Greene v Los Angeles a pokračuje v psaní a konzultování. Jeho knihy jsou přeloženy do více než 30 jazyků a prodávají se po celém světě.

Vyhlaste válku svým nepřátelům

Nebuďte jako ovce ve stádu: jděte do extrému. Dominantní polarizující přítomnost je silnější než průměrnost.

Nepropadejte myšlence, že musíte být oblíbení; je lepší být respektován, nebo dokonce být postrachem. Také se nebojte boje a nepřátel. Nepřátelé vám dávají cíl a směr. A právě díky bitvám můžete zvítězit. Vítězství nad nepřáteli vám nakonec přinese nejvýznamnější a nejtrvalejší popularitu. Nehledejte všude nepřátele a své antipatie si nechte pro sebe. Pokud se v někom spletete, nikdo vás pak nebude soudit.

Udělejte to, co udělal Cortez. Nechte si antipatie pro sebe a předstírejte, že jste si nepřátel nevšimli. Nechte je čím dál víc vystupovat na povrch, a teprve až bude všem jasné, že jsou to nepřátelé, udeřte. V žádném případě si nevytvářejte nepřátele a nevyvolávejte boje nepřetržitě. Přece si nechcete udělat nepřátele ze všech.

Zachovejte si nadhled

Úspěchy z minulosti mohou být vaší největší překážkou, pokud věříte, že opakováním stejné strategie dosáhnete dalších vítězství. Zanechte minulosti a místo toho přijměte změnu a flexibilitu.

Odpoutejte se od válečného dusna a chaosu bitev. Protiváhou k pochybnostem, strachu a ztrátě rozumu je posílení sebedůvěry a odhodlání. Především příprava a pochopení všech detailů vám umožní vidět celý obraz. A právě nejen pochopení stromů, ale pohled na les je hlavní vlastností všech velkých generálů. Nechte však ostatní věřit, že vaše zenové vlastnosti pocházejí z nějakého tajemného zdroje.

Greene říká, že máme ve zvyku přeceňovat ostatní a méně věřit sami sobě. Překonávejte to tím, že uděláte opak: více důvěřujte sobě a méně důvěřujte ostatním.

Vytvořte pocit naléhavosti a zoufalství

Vyvolat naléhavost a zoufalství znamená postavit sebe a vojáky do situace, kde není jiná možnost než zvítězit. Jedná se o strategii „spálení mostů“. Greene doporučuje použít myšlenku na smrt jako hnací motor, který vás povzbudí k akci.

Vyhněte se skupinovému myšlení

Sami jen málokdy zvítězíte a potřebujete vůdčí schopnosti a schopnost posílit morálku týmu. Ve skupinách, které vedete, mají lidé přirozeně své vlastní plány. Pokud se budete chovat příliš přísně, budou vás nenávidět, pokud budete příliš laxní, vrátí se ke svým vlastním zájmům.

Potřebujete takový systém velení, aby lidé uvěřili vaší vizi a přirozeně vás následovali.

Celková strategická vize musí vycházet pouze a jen od vás. Snažte se však, aby se skupina cítila zapojena do rozhodování. Přijměte jejich dobré nápady, špatné smeťte ze stolu a v případě potřeby proveďte drobné změny, abyste uklidnili ty nejvíce politicky zaměřené.

Lidé ve skupině mají sklony jednat a mluvit konzervativně, protože se všichni obávají toho, co si myslí ostatní. To není to, co byste potřebovali. A právě proto potřebujete jednotu vedení.

Dávejte si pozor na lidi s politickými instinkty. Měli byste se v první řadě vyhnout najímání těchto lidí – starají se nejen sami o sebe, ale také vytvářejí různé skupiny, aby mohli prosadit své záměry a vytvořit si malé oblasti kontroly.

Dávejte si pozor na ty, které souhlasí s každou vaší myšlenkou – pravděpodobně se vám snaží vetřít do přízně. Pokud už je pozdě, tak je raději izolujte.

Rozdělujte své síly

Využijte možnosti decentralizace armády, abyste získali mobilitu a rychlost.

Rozhodujícími prvky ve válce jsou rychlost a přizpůsobivost – schopnost pohybovat se a rozhodovat rychleji než nepřítel.

Rozdělte své síly na samostatné skupiny, které mohou fungovat nezávisle na sobě. Musí mít v sobě válečného ducha. Pak jim dejte úkol ke splnění a volný prostor.

Proměňte svoji válku v křížovou výpravu

Proto vytvořte mýtus. Využijte minulost pro vytvoření představy, že vaše skupina je jedinečná a legendární. Lidé budou cítit hrdost a budou tvrdě pracovat, aby tomuto dojmu dostáli.

Ti, kterým se nebude chtít, budou cítit tlak od svých kolegů.

Nesnažte se tlačit zezadu. Snažte se je donutit, aby s vámi drželi krok. Přesvědčte je, aby méně mysleli na sebe a více na skupinu.

Zapojte je do křížové výpravy proti nenáviděnému nepříteli. Dejte jim najevo, že jejich přežití je spojeno s úspěchem celé armády.

Vybírejte si své bitvy

Obranný boj není slabost: je to chytrá strategie. Ve světě, který se přímému vedení války brání, je znakem skvělé strategie přimět nepřítele k prvnímu kroku.

Zdaleka ne všechny bitvy stojí za to, aby se vedly. Náklady na válku jsou vysoké. Dokonce i když máte nepřítele, někdy je nejlepší vést skrytou válku.

Přemýšlejte o tom takto: Pyrrhova vítězství jsou častější, než si myslíte.

Dovolte nepřátelům začít. Nechte je uvěřit, že jste slabí. Pak je zničte protiútokem, až budou příliš vyčerpaní. Ty nejlepší údery jsou takové, o nichž přítel netuší.

Odstrašení

Přesvědčte nepřítele, že je příliš obtížné na vás zaútočit. Působte silnější, než jste. Vybudujte si pověst bojovníka, který bojuje až do hořkého konce, a občas stáhne svého nepřítele s sebou. Tohle skvěle funguje u nepřátel, kteří mají dobrou pověst. Pokud jste menší, mohou získat jen málo a hodně ztratit.

A nebo ještě lépe: budujte nejistotu. Když nepřítel nezná skutečné náklady a nebezpečí, tak neudělá nic.

Získejte čas

Naštvěte nepřátele tím, že odmítnete bojovat. Získejte čas na rozmyšlenou na obnovení své obrany, zatímco vaši nepřátelé pořád předhánějí v útocích.

Robert Greene také zmiňuje Murphyho zákony: čím více necháte svého nepřítele, aby jednal, tím větší je pravděpodobnost, že se něco pokazí (i když je také šance, že se něco dobrého stane vašemu nepříteli, nebo naopak, že se něco špatného stane vám, když budete čekat).

Prohrávejte bitvy a vyhrávejte válku

Největší nebezpečí hrozí z nečekaných situací. Když zaútočíte jako první na zranitelná místa nepřítele, snížíte pravděpodobnost neočekávaných situací na minimum. Přemýšlejte nejen o současné bitvě, ale i o celkové válce. Podobně jako v knize Myslete velkoryse doporučuje stanovit si velké cíle, které by vás poháněly kupředu.

‍

Poznejte svého nepřítele

Podobně jako ve svém díle Mistrovství se Robert Greene zaměřuje na důležitost schopnosti číst lidi.

Nepokládejte jim mnoho otázek, jinak je uvedete do defenzivy.

Nastavte přátelskou, nebo dokonce poddajnou tvář, pozorujte je a umožněte jim, aby se dobrovolně otevřeli. Odhalte jejich slabiny a pak je využijte.

‍

Ovládejte dynamiku

Pohybujte se rychle, udeřte jako první a nedávejte nepříteli čas na přípravu. Vyvolejte v něm emoce, strach a náchylnost k chybám. Ovládněte bojiště, ovládněte válku.

Dokonalá kontrola spočívá v tom přimět nepřítele, aby uvěřil, že má vše pod svou kontrolou.

To se nejlépe povede, pokud se budete pohybovat v souladu s jeho energií, což nejlépe funguje u agresivních a pasivně-agresivních typů.

Potom pak pomalu měňte bitevní pole, aby to vašemu nepříteli vyhovovalo a bylo mu to nepříjemné.

Pokud se diskuse vede o penězích, udělejte z toho diskuzi o morálce.

‍

Udeřte tam, kde to bolí

Nepostupujte metodou zub za zub, to je znakem hlouposti. Místo toho se podívejte na to, z čeho protivník čerpá sílu, a tam udeřte. Váš nepřítel čerpá svou sílu pouze z několika hlavních zdrojů. Když udeříte tam, přeseknete jeho „záchranné lano“. Zasejete semínka nespokojenosti.

Obklíčení nepřítele vyčerpá. Dejte mu pocit, že je napaden ze všech stran. Strategií obklíčení odhalíte svůj záměr zničit protivníka. Budete mít buď úspěch, nebo se může stát, že se ocitnete v obtížné pozici.

‍

Dostaňte je do nevýhodné pozice

Své protivníky můžete zmást tak, že nebudou vědět, kde se mají bránit. Vyvolejte zmatek a pak zaútočte. Když se chlubíte vlastními schopnostmi, připomíná to sebepropagaci.

Místo toho je nechte promluvit první a nechte je odhalit svá tajemství. Pak to můžete využít ve svůj prospěch. Pokud zvolí protivníci nějaký extrémní postoj, řekněte, že jsou nebezpečnými revolucionáři. Jestliže svůj postoj zmírní, řekněte, že jsou nedůslední.

Před začátkem boje postavte protivníka do tak nevýhodné pozice, abyste snadno a rychle zvítězili. Vytvořte dilema, ve kterém budou všechny potenciální volby špatné.

‍

Vyjednávejte při postupu

Nedůvěřujte lidem. Poruší své sliby a pro své amorální chování najdou morální ospravedlnění.

A na porušené sliby lidé zapomenou, když jste silní a v pozici, že jim můžete nabídnout něco, co chtějí.

Během vyjednávání pokračujte v postupu a vedení války. Když budete ve válce stále vítězit, získáte lepší podmínky a dobyté území můžete použít jako páky k vyjednávání. Jestliže naopak přestanete válčit, často zjistíte, že váš nepřítel je v bitvě mnohem silnější, protože nepřestal. Působte silně a lidé vás budou považovat za silné.

‍

Strategie ukončení války

Záleží jen na tom, jak věci skončí. Konec rozhodne, zda jste byli úspěšní, nebo ne.

Greene zde hovoří o vleklých válkách, které nemají konce, jako například Rusové v Afghánistánu nebo Američané ve Vietnamu. V těchto případech existují pouze dvě možnosti:

1. Velký úder, který vám přinese vítězství.
2. Zastavit své ztráty a odejít

Když vidíte, že porážka je nevyhnutelná, je možné vyvinout úsilí, abyste odešli ve velkém stylu. Zasévání semínek budoucího vítězství během porážky představuje strategii nejvyšší kvality.

Porážky jsou nevyhnutelné, proto bychom se měli naučit, jak elegantně prohrávat – kvůli sobě i ostatním.

Berte porážku jako dočasnou, přijměte ji jako možnost, abyste se posílili, a jako způsob, jak ukázat svůj charakter a sílu zůstat optimističtí i při porážce. Krátkodobá porážka je lepší než dlouhodobá katastrofa.

Největší překvapení přináší použití nových strategií, které nikdo neočekává. Když se však lidé snaží přijít s něčím novým, říká Greene, dochází k závodům o to, kdo je lepší, které vedou k ještě špinavějším válkám. Musíte se k tomu však odhodlat. Nemůžete se nechat brzdit morálkou.

‍

Prolínání faktů a fikce

Klamání není o tom, abyste předváděli velkolepá představení, která odvádějí pozornost. Naprostá většina lidí si je vědoma toho, že se je pokusíte oklamat, a proto vám na to nenaletí. Při nejlepších podvodech se realita promíchá s fikcí. Rozšiřujte své lži mezi lidi, kteří jim uvěří a budou se přirozeně snažit přesvědčit o vaší „pravdě“ i ostatní. Vymyslete si skutečnosti, které se shodují s přáním vašeho nepřítele, a ten sám uvěří, že jsou pravdivé

‍

Myslete neotřele

Greene říká, že u největších generálů lze pozorovat náznak strategického šílenství. S přibývajícím věkem však máme stále větší tendenci přizpůsobovat se starým zvykům, a právě tak Napoleon upadal a začal spoléhat spíše na svoji velikost než na vynikající strategii. Raději si zachovejte netradiční myšlení a zbavte se zvyků.

‍

Zaujměte morální pozici

Svůj cíl udělejte morálně ospravedlnitelným a nepřítele vykreslete jako zlo.

Vyberte si boj s nepřítelem, kterého můžete vylíčit jako morálně zkorumpovaného nebo toužícího po moci. Nesnažte se zdůrazňovat svou morální nadřazenost, ale předveďte ji: porovnejte svůj vlastní život s jeho životem.

Přesvědčte lidi, že bojujete za spravedlivou morální věc, a nikdo si nebude všímat taktiky, jakou používáte. Nechte nepřátele, aby vás všude marně pronásledovali.

‍

Spojenectví

Většina lidí se řídí pocity a emocemi a uzavírá spojenectví na základě sympatií a přátelství. To je špatná strategie: nejlépe fungují spojenectví, které poskytují něco, co sami nemůžete získat.

Často si myslíme, že čím více spojenců, tím lépe. Ale není to pravda: čím více jich máte, tím je pravděpodobnější, že budete zataženi do cizích válek. Spojenectví se musí zakládat na společných zájmech. Chápejte ho jako odrazový můstek k získání toho, co právě potřebujete.

Nikdy nebuďte na spojenectvích příliš závislí: lidé vás opustí, když jim to bude nejlépe vyhovovat. Snažte se vypadat, že chcete pomoci, přenechte lidem práci a pak sklízejte výhody.

Bude vám vyčítáno, že si na spojence jen hrajete, což není nic jiného než strategické morální útoky. Jediným skutečným nebezpečím je, že bude vaše pověst natolik pošramocena, že lidé se s vámi nebudou chtít nadále spojovat. Svět řídí vlastní zájem.

‍

Dejte jim provaz, aby se oběsili

Nepřátelé jsou někdy vaši kolegové, vaši spolupracovníci. Všichni se snaží budit zdání, že dělají vše pro vyšší dobro. Nenapadejte je bezhlavě: akorát byste vypadali špatně a oni by vás snadno porazili.

Nesnažte se útočit přímo na spolupracovníky. Můžete tak snadno vypadat jako špatný týmový hráč. Raději se jim nenápadně dostaňte pod kůži. Nejlépe to funguje u lidí, kteří potřebují podat výkon, protože díky tomu nebudou moci být ve své nejlepší formě.

Vzbuzujte v soupeřích pochybnosti a nejistotu, aby příliš přemýšleli a jednali defenzivně.

Typy, které nesnesou porušování morálních pravidel, je nejsnazší podrazit. Reagují přehnaně a zaútočí na vás příliš okatě, takže budou vypadat pomstychtivě.

‍

Postupujte pomalu

Lidé většinou lpí na současném stavu a neradi vyvolávají války kvůli banálním záležitostem.

To je důvod, proč postupovat pomalu a nenápadně. Bude to příliš málo na to, abyste rozpoutali válku, a až je takto postupně dostatečně oslabíte, nebudou proti vám moci vést ani válku.

Cílem komunikace je podpořit vaše zájmy, proniknout do mysli nepřátel. Všechno ostatní jsou jen samolibé řeči. Přimějte lidi, aby došli k vašim závěrům, a umožněte jim uvěřit, že to byly jejich vlastní nápady.

‍

Vnitřní fronta

Místo boje s nepřáteli se k nim přidejte. Pronikněte do jejich řad a dostaňte se na vrchol. Pak pomalu získejte, co chcete, nebo zorganizujte převrat.

Příkladem může být Canaris, vysoce postavený důstojník v Hitlerových špionážních sítích. V podstatě byl jeden z hlavních faktorů, které měly vliv na prohru nacistů, a přitom se o něm žádná učebnice dějepisu nezmiňuje.

‍

Pasivní agrese

Svou agresi maskujte, abyste ji mohli popřít. Lidé nejsou dobře připraveni vnímat agresi i podřízenost zároveň a obvykle se spokojí jen s jedním. Je také těžké bojovat s lidmi, kteří bojují bez násilí. Pokud váš nepřítel zaútočí, bude vypadat hrozně a odůvodní další vzpoury. Pokud vám toto chování projde, posílíte svůj vliv (příklad Gándhího). Dnes, kdy svět opovrhuje plnou agresivitou, je pasivní agrese stále častější.

Roosvelt předstíral, že nechce potřetí kandidovat, aby ho nemohl nikdo obvinit z touhy po moci. Když ho o to lidé žádali, dostavil se, skoro jako by jim musel vyhovět.

‍

Rozsévejte strach a paniku

Cílem strategií teroru je vyvolat chaos, vyvolat v nepřátelích strach a vyprovokovat zoufalé přehnané reakce – nebo docílit toho, že se vzdají bez boje.

Dobře tato strategie slouží menším skupinám, které kvůli velikosti nemohou bojovat otevřeně. Jejich cílem je šířit strach pomocí drobných násilných činů, které vyvolávají odezvu ve sdělovacích prostředcích a vzbuzují příliš velkou pozornost ve srovnání s jejich skutečným účinkem.

Součástí strategie protistrany je zachování klidu a racionality a oddělení teroristických skupin od veřejnosti, aby tak neměly žádnou politickou základnu (jako Brigate Rosse v Itálii). Důležité je také zastavit šíření teroru.

Mongolové vyprávějí o hrůzných činech, které spáchali, aby se nepřátelé vzdali bez boje. Rovněž Robespierre se udržel u moci pomocí strachu, který vyvolával v nepřátelích i lidech obecně.