Odhlaste se

Představte si souseda, který v návalu posedlosti dopisy vychází ven a kontroluje poštovní schránku každých deset minut. Pravděpodobně byste měli vážné obavy o jeho duševní zdraví. Teď si ale uvědomte, že v práci většina z nás dělá digitální ekvivalent téhož každý den: neustále znovu a znovu kontrolujeme e-mail.

Tento návyk jasně ukazuje, jak e-mail a podobné služby ničí naši produktivitu a schopnost soustředění. Naštěstí, jak brzy uvidíte, se z otroctví vlastní schránky můžeme vymanit.

Dozvíte se také, proč je tak snadné špatně vyložit tón cizího e-mailu, co je problematického na tom, když poštu kontrolujete jako první věc po probuzení, a jak reagovat na zprávu v situaci, kdy zrovna nemáte čas napsat plnohodnotnou odpověď.

Kolikrát za den se zastavíte, abyste zkontrolovali e-mail? Snažíte se tomu vyhýbat, nebo patříte mezi ty, kteří neustále mačkají tlačítko „obnovit“ a čekají na další zprávu? I když víte, že jste v tom možná trochu posedlí, můžete být závislejší, než si připouštíte.

Zvažte tuto znepokojivou statistiku: průměrný kancelářský pracovník kontroluje svou schránku 74krát denně. Není to proto, že by lidé měli desetiminutovou lhůtu na odpověď; důvodem je, že samotný akt kontrolování e-mailu je návykový.

Možná máte pocit, že schránka přeplněná nepřečtenými zprávami představuje hrozivý úkol, který na vás čeká. To ale není celá pravda. Každý nepřečtený e-mail zároveň slibuje příjemné překvapení – nějakou zajímavou nebo skvělou novinku. Takže i když vás děsí představa, že se po víkendu pustíte do hromady zpráv, něco vás k tomu zároveň přitahuje.

Stáváme se závislými na vzrušení, které nám některé e-maily přinášejí. Tato závislost vychází z primárního pudu vyhledávat pozitivní odměny. Ten nás nutí kontrolovat schránku znovu a znovu, i když nevíme, kdy přijde další „odměna“. Drží nás to u nekonečného třídění spamu a nudných pracovních či rodinných zpráv ve snaze najít pár vzácných kousků, které nás potěší – třeba e-mail od dávno ztracené lásky nebo téměř zapomenutého přítele.

E-mail ale ovlivňuje naši psychiku víc než jedním způsobem. Vyvolává také paradox pokroku. Když odkládáme důležité úkoly tím, že otevíráme každou novou zprávu hned po doručení, klameme sami sebe. Na jedné straně máme pocit, že jsme produktivní, protože snižujeme počet nepřečtených e-mailů, na druhé straně však ve skutečnosti téměř v ničem nepostupujeme.

Dosažení stavu „nula nepřečtených“ je přitom téměř neodolatelnou odměnou – vyvolává podobnou reakci jako dokončení důležitého úkolu. Jenže jakýkoli e-mail, který lze bez přemýšlení okamžitě smazat, je obvykle bezvýznamný a nemá žádný vliv na naše dlouhodobé cíle.

Nenechte se proto tímto falešným pocitem pokroku zmást. Existují mnohem důležitější věci, kterým byste měli věnovat svůj čas.

Představme si častou situaci: pošlete e-mail napsaný s těmi nejlepšími úmysly a obdržíte odpověď, která působí chladně, nebo dokonce naštvaně.

Psané slovo je, jak víme, velmi odlišné od mluvené komunikace. Výrazy obličeje, tón hlasu, řeč těla – nic z toho e-mail neobsahuje. Přesto často píšeme zprávy jazykem, který bychom použili při osobním rozhovoru.

Podle psychologa Daniela Golemana to vede k tzv. negativnímu zkreslení: čtenář má tendenci vnímat obsah e-mailu negativněji, než byl zamýšlen. Pokud se tedy odesílatel cítil ohledně zprávy pozitivně, příjemce ji obvykle vyhodnotí jako neutrální. A pokud byl odesílatel neutrální, příjemce ji často vnímá jako negativní – a tak dále.

Dalším problémem naší závislosti na e-mailech je tzv. pravidlo reciprocity, podle něhož se lidé cítí povinni oplatit pozitivní čin podobně pozitivním gestem. Vzhledem k obrovskému množství e-mailů, které dnes denně dostáváme, je ale toto pravidlo prakticky nemožné dodržovat.

V sedmdesátých letech tomu bylo jinak. Sociolog Phillip Kunz tehdy poslal 600 pečlivě vyrobených vánočních přání úplně cizím lidem. A skutečně obdržel velké množství odpovědí, včetně ručně psaných, několikastránkových dopisů. Mnoho z těchto neznámých lidí mu pak posílalo vánoční přání ještě dalších patnáct let.

Kunzův experiment ukazuje, jak silná je naše potřeba oplácet, i když jsme o původní gesto vůbec nežádali. Dnes však k navázání kontaktu nepotřebujete známku ani čitelné písmo – stačí pár kliknutí. A stejnou zprávu navíc můžete jedním tahem poslat dalším padesáti lidem v kopii či skryté kopii.

To činí dodržování pravidla reciprocity prakticky nemožným a mnoho lidí kvůli tomu zažívá frustraci, pocity viny a stud, protože prostě nestíhají na všechno odpovědět.