Odcházeč

Každý z nás má nějakou představu o tom, kde by ve skutečnosti chtěl být. Někteří z nás si dokonce už načrtli předběžné plány, jak se na to místo dostat. Jen málokdo se však do své pomyslné země zaslíbené skutečně dostane – spousta Američanů uvízne buď v zaměstnání, které nenávidí, nebo v práci, o kterou ve skutečnosti vůbec nestojí.

A právě tady mohou pomoci následující úryvky. Vycházejí z Acuffovy vlastní cesty od řady bezvýchodných zaměstnání k cíli stát se autorem a ukazují, jak i vy můžete udělat skok k práci svých snů. Čtěte dál a udělejte první krok k budoucnosti, kterou si doopravdy přejete.

Dozvíte se mimo jiné, proč hledání vysněné práce začíná tím, že z té současné hned neodejdete; proč je lepší tvrdě pracovat ráno než večer; a proč se některým lidem zdá, že nikdy nemají dost.

Průzkum ve Spojených státech v roce 2011 ukázal, že 84 procent zaměstnanců plánovalo v daném roce hledat novou práci. To je ohromné číslo, že? Možná jste mezi nimi byli i vy.

Jak ale najít vysněné zaměstnání? A znamená to, že máte tu současnou práci prostě opustit? Rozhodně ne. Z práce neodcházejte bez rozmyslu.

Když dáte výpověď dřív, než budete mít promyšlené, co bude dál, mohou nastat dvě věci. Zaprvé, vyměníte jednoho šéfa za celou řadu malých „šéfů“, kteří dosud zůstávali v pozadí. Těmi šéfy jsou účty za elektřinu, vodu, zdravotní pojištění – zkrátka všechny vaše pravidelné platby. Jakmile začnou určovat, co si můžete a nemůžete dovolit, je mnohem těžší stát se svým vlastním pánem.

Zadruhé, pod tlak se dostanou vaše osobní vztahy. Starosti o peníze vedou k nezdravému, úzkostnému uvažování. Můžete se přistihnout, že křičíte na partnera, protože je příliš dlouho ve sprše a „zvyšuje účet za vodu“.

Existuje však rozumnější cesta, jak se dostat k vysněné práci: svou současnou práci si zatím ponechte. Alespoň na začátku. Proč? Protože tak snížíte riziko, že skočíte po první příležitosti, která ve skutečnosti za moc nestojí. Nebudete se cítit donuceni přijmout jakoukoli nabídku jen proto, že nemáte žádnou jinou.

Například první nakladatelská smlouva, kterou Jon Acuff dostal, byla příšerná. Vydavatel mu nabídl, že knihu koupí prakticky zadarmo, ponechá si 100 procent zisku a pak mu bude výtisky prodávat, aby je mohl dál prodávat přes svůj blog. Naštěstí měl Acuff v té době stálé zaměstnání, takže mohl nabídku bez obav odmítnout. Představte si, že by byl nezaměstnaný a zoufalý – situace by vypadala úplně jinak.

Zůstat v práci vám navíc pomůže udržet si disciplínu a zdravý denní režim, zatímco nezaměstnanost často vede k prokrastinaci a pocitu marnosti. A tomu se chceme vyhnout.

Někteří z nás mají jen mlhavou představu o tom, co by chtěli v životě dělat – třeba: „Jsem účetní, ale chtěl bych být umělec.“ Ne každý však dokáže svou cestu vidět tak jasně. Mnozí chtějí následovat nějaký sen, aniž by vlastně věděli, jaký ten sen je.

Jak tedy své sny poznat?

Místo abyste si kladli ohromující otázku „Co chci dělat se svým životem?“, zkuste si položit zvládnutelnější dotaz: „Co jsem v životě dělal, co mě opravdu bavilo?“

Sny se většinou neobjeví zčistajasna jako blesk z nebe. Obvykle si uvědomíme, o co jde, až když se k nim po prvním setkání znovu vrátíme.

Bono, bojovník proti chudobě a hlavní zpěvák skupiny U2, si svůj sen uvědomil právě tímto způsobem. V osmdesátých letech poprvé navštívil Etiopii. Snažil se pochopit chudobu a hlad, kterým tamní lidé čelili, a chtěl se pokusit pomoci. Asi o deset let později si ujasnil, co konkrétně může udělat, aby něco změnil. V devadesátých letech začal spolupracovat s osobnostmi, jako jsou Desmond Tutu a Nelson Mandela, v boji proti chudobě.

Pokud jste tedy na své „něco zvláštního“ zapomněli, podívejte se zpátky na svůj život a hledejte to, čemu autor říká klíčové okamžiky. Klíčový okamžik se na první pohled často jeví jako nevýrazný nebo nejasný. Může být šťastný i bolestný. V jádru je to ale chvíle, která vás posune směrem, který jste možná vůbec nečekali.

Když byl Acuff malý školák, požádala ho učitelka ve třetí třídě, aby napsal knihu. Zatímco ostatní žáci dělali jiný projekt, on psal. Jeho knížka byla pak zalaminována a svázána tak, aby vypadala jako opravdová. Později tento zážitek označil za svůj klíčový okamžik: uvědomil si, že psaní je něco, co ho baví a čemu by se mohl věnovat celý život.