Obrana práv žen

Dnes se o feminismu a právech žen mluví prakticky denně, ale v roce 1792 tomu tak nebylo. „Obrana práv žen“ je často považována za jeden z prvních feministických textů a stala se inspirací pro feministické myslitele napříč staletími. Přestože jde o více než 200 let staré dílo, mnohé otázky, které Wollstonecraftová otevírá, jsou aktuální i dnes. Patří k nim rozdíly ve vzdělávání chlapců a dívek, otázka, proč jsou některé vlastnosti považovány za „mužské“ a jiné za „ženské“, i to, jakým způsobem by se ženy měly podílet na demokratickém procesu.

Tyto úryvky se zaměřují na některé z hlavních myšlenek Mary Wollstonecraftové z tohoto zásadního díla. Jsou klíčové pro každého, kdo chce porozumět vývoji feministického myšlení i intelektuálních dějin obecně. V tomto shrnutí se dozvíte, jak důraz na ženskou krásu připravuje ženy o respekt, kterého se automaticky dostává mužům; proč způsob, jakým jsou dívky vedeny ke hře, prohlubuje jejich fyzickou nevýhodu; a jak nerovnost mezi muži a ženami přispívá k nešťastným manželstvím.

Od chvíle, kdy Bible vypráví, že Eva byla stvořena z Adamova žebra pro jeho potěšení, byly ženy vnímány především jako služebnice mužů. Pokud však chceme spravedlivou společnost, tato představa se musí změnit.

Prvním krokem by mělo být lepší zastoupení žen ve veřejném prostoru – například tím, že dostanou větší prostor v literatuře a kultuře obecně. Může se to zdát jako drobnost, ve skutečnosti jde ale o zásadní změnu. Muži měli vždy možnost vyjadřovat své názory na ženy, a tím udržovali představu, že jsou ženám nadřazeni. Ženy naproti tomu jen zřídka dostaly příležitost svůj nesouhlas vyjádřit – takové chování bylo považováno za nezdvořilé či nevhodné.

Aby se předešlo jakémukoli odporu, byly ženám často předkládány otupující, zjednodušující příběhy a systematicky jim byly odpírány vzdělávací materiály, které by podporovaly kritické myšlení. Dalším krokem správným směrem by proto bylo zajistit ženám smysluplnější zastoupení ve vládě a politice. Vlády složené výhradně z mužů často ani nepomyslí na to, že by měly brát v úvahu práva žen.

Zároveň bychom měli ženám umožnit, aby se staly stejně ctnostnými jako muži. Tuto možnost jim upíráme, protože skutečná ctnost může vzniknout jen na základě porozumění a jednání – a k tomu nejsou ženy povzbuzovány. Místo toho jsou vedeny jen k tomu, aby působily ctnostně. To znamená, že se soustředí na svou krásu a půvab, nikoli na schopnost uvažovat a na intelektuální sílu, která by jim mohla zajistit skutečný respekt.

Respekt si člověk nezíská snadno, musí si ho zasloužit. Ženy jsou v tomto ohledu ve značné nevýhodě, protože nemají přístup ke vzdělání, které je předpokladem respektu, jaký má jeden muž k druhému. Tuto bariéru nebudou schopny překonat, dokud nezískají přístup k poznání, jež je nutné k rozvoji ctnosti a k činění racionálních rozhodnutí, která prospívají celé společnosti.

Existuje nějaký věcný, materiální důvod, proč by dívky neměly být schopny dělat všechno, co dělají chlapci? Rozhodně ne. Přesto se chlapci a dívky už od raného dětství učí, že si nejsou rovni – a tato lekce je provází po celý život.

Abychom se této mylné výchově postavili, měly by dívky chodit do školy společně s chlapci a studovat stejné předměty. Tyto školy by navíc měly být veřejné a otevřené dětem z různých sociálních vrstev.

V tomto ohledu lze najít paralelu mezi ženami a bohatými. Na prestižních a drahých školách, které navštěvují děti z majetných rodin, se žáci často učí, že stojí nad rozumem a znalostmi, a že tyto dovednosti pro jejich život nejsou podstatné. Ženám je vzdělání přímo odpíráno, ale jsou indoktrinovány podobnou představou: že rozum a poznání pro ně nejsou důležité. Takové přesvědčení však brání vzniku soudržné společnosti. Soukromé školy omezují děti – včetně chlapců – tím, že jim naznačují, že se nemusejí rozvíjet ve stejných dovednostech jako děti z méně majetných poměrů.

Podobný proces probíhá i na hřišti, kde jsou dívky odrazovány od rozvoje fyzické síly. Zatímco chlapci jsou povzbuzováni, aby běhali venku a hráli si na poli a už od útlého věku si tak budovali zdravou tělesnou konstituci, dívky jsou nuceny zůstávat uvnitř a hrát si s panenkami. Takové rozdělení je naprostou travestií, protože jen posiluje fyzickou převahu, kterou chlapci nad dívkami už tak mají.

I když je tedy fyzická nadřazenost chlapců nad dívkami do určité míry faktem, rozdíl by nebyl zdaleka tak výrazný, kdyby byly dívky povzbuzovány k účasti na fyzických hrách. Zveličováním rozdílu ve fyzické síle mezi ženami a muži společnost jen činí dívky závislejšími na chlapcích. A když si dívky hrají s panenkami a oblékají je tak, aby vypadaly hezky, jen se tím utvrzuje představa, že vzhled je jejich hlavním životním cílem.