O imunitě

Způsobují vakcíny autismus? Mohou mému dítěti ublížit? Odkud se vlastně vzaly? Proč bych jim měl důvěřovat? Takové otázky si klade mnoho lidí, kteří zvažují očkování sebe nebo svých dětí. Média ani odborníci často příliš nepomáhají – zahrnují veřejnost statistikami a studiemi pro i proti očkování a lidi tím spíše matou. Následující úryvky ukazují, proč jsou lidé k vakcínám tak vášniví, proč jsou často špatně informovaní a někdy i traumatizovaní. Zároveň vysvětlují, zda a proč by mělo být vaše dítě očkováno.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč byli pracovníci OSN zavražděni za to, že podávali vakcíny proti obrně,
• jak falešná očkovací kampaň pomohla USA vypátrat Usámu bin Ládina,
• a jak odpudivé byly první pokusy s očkováním.

Mezi ohromným množstvím faktorů, které je třeba zvážit, jak můžete poznat, co je pro vaše dítě skutečně nejlepší? I když je očkování dnes mezi rodiči silně polarizujícím tématem, debata o tom, jak nejlépe chránit děti, má kořeny hluboko v minulosti.

Už před tisíci lety existovaly příběhy o rodičích, kteří se snažili své děti ochránit – a selhali. Uveďme známý mýtus o bohyni Thetidě. Když vyslechne proroctví, že její syn Achilles zemře mladý, udělá vše, co je v jejích silách, aby se jeho osudu vyhnula. Ponoří malého Achilla do podsvětní řeky Styx, aby ho učinila nezranitelným. Drží ho však za kotníky, a jedinou částí těla, které se voda nedotkne, zůstávají jeho paty. Aby svého syna chránila ještě víc, požádá boha ohně, aby mu ukoval magický štít. Přesto Achilles nakonec zemře, když mu šíp pronikne právě do paty – jediné zranitelné části jeho těla.

Dalším příkladem je mýtus o králi z Argosu a jeho dceři Danaé. Král ji uvězní v bronzové věži, aby zajistil, že zůstane pannou. Ani to však nezabrání mocnému Diovi, který se k ní dostane v podobě zlatého deště a Danaé oplodní.

Také v pohádkách rodiče často nevědomky své děti ohrožují. Většina z nich je chce chránit, ale nechá se oklamat k činům, které jim naopak ublíží. V pohádce Dívka bez rukou se mlynář snaží dostat rodinu z chudoby a uzavře smlouvu s ďáblem: za bohatství mu slíbí vše, co se nachází za mlýnem. Později s hrůzou zjistí, že za mlýnem stála právě jeho dcera.

Moderní rodiče, kteří zvažují očkování, se v těchto příbězích snadno poznají: doufají, že vakcíny jejich děti ochrání, ale zároveň se bojí, že by jejich rozhodnutí mohlo naopak uškodit.

Mnoho rodičů má z očkování obavy. Co přesně je ale vede k takové opatrnosti?

V minulosti byla očkování skutečně spojena s určitými riziky. V prvních desetiletích po zavedení očkování v 19. století mohly vakcíny přenášet vážné nemoci, jako je syfilis. Očkování spočívalo v naříznutí kůže na paži a vetření hnisu z puchýře jiného, nedávno očkovaného člověka do tohoto řezu. Občas byly vakcíny kontaminovány tetanem. V roce 1901 takto kontaminovaná vakcína proti pravým neštovicím zabila devět dětí v Camdenu v New Jersey.

V průběhu následujícího století se však výroba vakcín stala přísně regulovanou a dnes podléhá dohledu institucí, jako je americký Institut medicíny. Přesto mnoho lidí zůstává skeptických. Podívejme se blíže na jejich obavy.

Relativně novým strašákem je představa, že očkování způsobuje autismus nebo jiné neurologické poškození. Vakcíny obsahují látky, jako je rtuť či hliník, které ve velkých dávkách mohou nervový systém poškozovat. V roce 1998 publikoval britský lékař Andrew Wakefield kazuistiku 12 dětí, v níž spojoval vakcínu MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) s těžkým behaviorálním syndromem včetně příznaků autismu. Následkem toho prudce klesla proočkovanost proti spalničkám.

Později se ukázalo, že Wakefield byl placen právníkem, který připravoval žalobu proti výrobci vakcíny. Studie byla stažena a autor přišel o lékařskou licenci. Obavy, které v rodičích vyvolala, však přetrvávají dodnes.

V roce 2011 navíc skandinávské studie naznačily, že vakcína proti chřipce H1N1 může u dospívajících vyvolat narkolepsii (přibližně u jednoho z 12 000 očkovaných teenagerů ve Finsku a jednoho z 33 000 ve Švédsku). Výzkum v této oblasti stále pokračuje.

Tyto případy dobře ukazují, proč se někteří rodiče obávají, že očkování může vážně poškodit imunitní systém. Mají strach, že podání několika vakcín najednou imunitu „přetíží“ a že opakovaná očkování v průběhu života mohou její funkci dlouhodobě potlačit.

Další obavou jsou alergické reakce. Jsou sice extrémně vzácné, ale některé vakcíny mohou vyvolat potenciálně život ohrožující alergickou reakci. Někteří rodiče se proto očkování vyhýbají, protože se domnívají, že by mohlo vést k imunitním poruchám, jako je astma či jiné alergie. A nakonec existují i podezření, že vakcína proti hepatitidě B způsobuje roztroušenou sklerózu.