Nesmrtelná RBG

V roce 2013 bylo soudkyni Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburg, svými fanoušky přezdívané RBG, osmdesát let. Mnozí tvrdili, že její kariéra se chýlí ke konci. Pak se ale stalo něco nečekaného. Mladí lidé z generace mileniálů, inspirovaní jejími vášnivými liberálními disentními stanovisky, se rozhodli udělat z RBG internetovou senzaci.

Spoluautorka této knihy Shana Knizhnik, tehdy mladá studentka práv na NYU, uviděla na Facebooku příspěvek, který označoval 152 centimetrů vysokou soudkyni jako „Notorious R.B.G.“ – ironické přirovnání k zesnulému americkému rapperovi Notorious B.I.G., vážícímu 136 kilogramů. Knizhnik na tento nápad navázala a založila na Tumblru stránku – poctu soudkyni se stejným názvem. Mezi dalšími podobnými poctami se Notorious R.B.G. stala virálním fenoménem. Prakticky přes noc se z RBG stala nepravděpodobná popová ikona.

Ačkoli s každým dalším disentem rostla její popularita na internetu, mnoho nových fanoušků si neuvědomovalo, že šlo jen o jednu kapitolu jejího životního příběhu. V tomto shrnutí se dozvíte, jaký náhrdelník RBG nosí, když přednáší disent; proč před svým zaměstnavatelem tajila druhé těhotenství; a jaké dvě rady od své matky ji dovedly k úspěchu v soudní síni i mimo ni.

V dětství jí všichni říkali Kiki. Joan Ruth Bader se narodila 15. března 1933 v brooklynské čtvrti Flatbush – v době, kdy bylo předsudečné zacházení se Židy běžné, a to i mezi etnickými menšinami, které samy teprve nedávno přišly do Spojených států. Přesto RBG na své dětství vzpomíná s láskou.

Ruthina matka Celia Amster Baderová byla příslušnicí první generace Američanů v rodině a jednou ze sedmi dětí rodičů, kteří uprchli z Rakousko‑Uherska. Ačkoli Celia ukončila střední školu s vynikajícími výsledky, na vysokou školu nešla. Očekávalo se, že bude oddanou manželkou, a její příjem z práce účetní byl částečně použit na zaplacení školného jejího bratra na Cornellově univerzitě. U vlastní dcery však postupovala jinak: vštípila jí lásku k učení a doufala, že Kiki jednou na univerzitu půjde.

Jako dospívající trávila oblíbená, ale spíše tichá Kiki spoustu času v knihovně a zvlášť si oblíbila detektivky o Nancy Drew. Obdivovala Nancy jako nezávislou ženu, která vyhledává dobrodružství a v romantickém vztahu hraje aktivní roli. V létě jezdila Kiki do tábora Che‑Na‑Wah v pohoří Adirondack a hrála na violoncello. Její dětství bylo v mnoha ohledech docela obyčejné – tak obyčejné, že tehdy nikoho nenapadlo, jakého úspěchu jednou dosáhne.

Ne všechno však bylo snadné. Když jí byly dva roky, její sestra Marylyn zemřela na meningitidu, a ve třinácti letech se Kiki dozvěděla, že její matka má rakovinu děložního čípku. Aby v přátelích nevyvolávala soucit, o těchto rodinných tragédiích mlčela. Zároveň věděla, že matce udělá radost, když se bude soustředit na studium. Její píle se vyplatila: Kiki byla přijata na Cornellovu univerzitu s několika stipendii.

Na promoce však nakonec nešla. Noc před slavnostním ceremoniálem její matka tragicky zemřela. Navzdory předčasné smrti zůstala Celia pro Kiki celoživotní inspirací. Zvlášť si uchovala dvě matčiny rady. První zněla: buď dámou – což v Celiině pojetí znamenalo nenechat se ovládnout zbytečnými emocemi, jako je hněv nebo závist. Druhá rada, kterou matka často opakovala, byla: buď nezávislá. Jak se ukázalo, Celia dokázala na vzdělání své dcery našetřit dalších osm tisíc dolarů.

Když Kiki v roce 1950 nastoupila na Cornellovu univerzitu v Ithace ve státě New York, připadali na jednu studentku čtyři studenti. Zjistila, že mnoho jejích spolužaček je chytřejších než jejich mužští kolegové, přesto však svou inteligenci často potlačují. Místo aby usilovaly o vlastní kariéru, soustředily se na to, čemu se říkalo „MRS titul“ – jinými slovy, hledaly si manžela.

Kiki byla jiná. Vstoupila do sesterstva Alpha Epsilon Phi, ale večírkům se spíše vyhýbala; tajně si nosila knihy na toaletu, aby se mohla učit, zatímco její vrstevnice slavily. Rozhodla se studovat politologii a jako svůj hlavní obor si zvolila ústavní právo u uznávaného profesora Roberta E. Cushmana. Začala si všímat věcí, které jí dříve unikaly – například toho, že americká armáda byla segregovaná až do konce druhé světové války.

V období mccarthismu – všeobecného strachu z komunismu během studené války – byl na Cornellově univerzitě profesor zoologie Marcus Singer obžalován a zbaven výuky, protože odmítl prozradit jména svých kolegů z marxistického studijního kroužku. V té době Kiki pomáhala Cushmanovi s výstavou o cenzuře; její mentor jí ukázal, že právníci hájí i práva takto pronásledovaných akademiků. Tato zkušenost Kiki přivedla k uvědomění, že po absolvování chce pracovat jako právnička. Nešlo jen o dobrou kariérní volbu, ale i o způsob, jak přispět společnosti.

Její otec měl obavy a ptal se, zda se v profesi, která ženám zrovna nepřeje, dokáže uživit. Uklidnilo ho však, že si Kiki našla manžela. Sama Kiki se na vztah s Martym Ginsburgem dívala jinak. Seznámili se přes společné přátele, když oba chodili s někým jiným. Jak se ale postupně sbližovali a začali se o sebe romanticky zajímat, Kiki si všimla, že Marty je nejen chytřejší než její tehdejší přítel z Kolumbijské právnické fakulty, ale je to také první chlapec, kterému skutečně záleží na tom, že chytrá je ona.

Marty si Kiki získal tím, jak moc ji respektoval a jak vážně bral její profesní ambice. Několik dní po Kikiině promoci na Cornellově univerzitě v roce 1954 se vzali v obývacím pokoji Martyho rodiny za přítomnosti osmnácti hostů – čísla, které v židovské tradici symbolizuje život.