Nenulový součet

Napadlo vás někdy, jak se lidský život dostal tam, kde je dnes? Že z mnoha možných cest, jimiž se lidstvo mohlo vyvíjet, skončili jsme právě tady? A když se nad tím zamyslíte hlouběji – přemýšleli jste někdy, jaký je vlastně smysl toho všeho?

Kniha Nenulový součet se pokouší odpovědět na tyto hluboké otázky tím, že vykládá lidské dějiny prizmatem interakcí s nenulovým součtem, které probíhají mezi jednotlivci i společnostmi.

Co přesně jsou interakce s nenulovým součtem? Některé interakce, v nichž jeden člověk vyhrává a druhý prohrává, se nazývají hry s nulovým součtem. Když sečtu své výhry a vaše ztráty, vyjde mi velká tučná nula.

Interakce s nenulovým součtem je naopak situace, kdy mohou z daného vztahu těžit obě strany. Představte si prodejce, který prodává auto zákazníkovi: ačkoli motivace obou stran jsou odlišné, obě mají zájem na úspěšném obchodu. Komunikují tedy – a možná obě strany i v něčem ustoupí – tak, aby na konci jedna strana získala auto a druhá uskutečnila další prodej. Výsledkem je čistý přínos pro všechny zúčastněné.

Kniha Nenulový součet tvrdí, že historické hromadění těchto „win‑win“ interakcí fungovalo jako motor lidského pokroku a nakonec nás posouvá k jasnější budoucnosti.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak lov velryb vedl jednu kulturu k vytvoření přísné sociální hierarchie,
• proč může z války v dlouhodobém horizontu těžit celá společnost,
• a proč takzvané temné období ve skutečnosti nebylo tak temné.

Když čelíte nějakému problému, snažíte se z něj obvykle vytěžit něco na úkor někoho jiného, obětovat vlastní potřeby ve prospěch ostatních, nebo hledáte řešení, které bude výhodné pro všechny zúčastněné? Většina lidí se snaží najít řešení typu „win‑win“, v němž každý alespoň trochu získá. Jinými slovy: interakci s nenulovým součtem.

Jak uvidíme, tyto interakce nejsou jen jednou z možných rozhodovacích strategií – ve skutečnosti tvoří samotný základ vývoje života na Zemi. Vznik mnohobuněčných organismů vděčí za svou existenci právě interakcím s nenulovým součtem.

Na počátku byl život na Zemi tvořen výhradně jednoduchými jednobuněčnými organismy, jako jsou bakterie či kvasinky. Postupem času tyto jednotlivé buňky začaly spolu komunikovat. „Došlo jim“, že mají v zásadě stejný zájem – šířit své geny – a že toho mohou lépe dosáhnout, pokud spojí síly a vytvoří větší celek. Tak vznikly první mnohobuněčné formy života.

Tento princip můžeme pozorovat i v našich vlastních tělech a v tělech rostlin a živočichů. Každá naše buňka má dvě klíčové součásti: jádro, kde je uložena DNA, a mitochondrie, které vyrábějí energii. Původně šlo o dvě samostatné buňky, které vstoupily do vztahu s nenulovým součtem a splynuly v jeden funkční celek – základ složitého života.

Jak mnohobuněčný život rostl, musel se zároveň stále více komplikovat, aby obstál v konkurenci s jinými formami života. Buňky se začaly specializovat na různé úkoly: udržování organismu při životě (například tvorba krve), orientaci v prostředí (smysly) či rozhodování (nervový systém).

Tento vývoj se neustále zrychloval, jak organismy soupeřily o zdroje, jako jsou potrava a úkryt – jak uvnitř vlastního druhu, tak s jinými druhy. Když se například predátor stane rychlejším nebo chytřejším, jeho kořist se musí přizpůsobit, aby přežila. Tento evoluční „závod ve zbrojení“ vedl ke vzniku stále složitějších forem života – a nakonec i k lidské společnosti a kultuře.

Stejně jako se stávaly složitější organismy, komplikovaly se i lidské společnosti. A zdá se, že cesta civilizace je jednosměrná – vždy směřuje k sofistikovanějším úrovním organizace.

Po celém světě, od Číny po Nový svět, se lidstvo vyvíjelo podobným způsobem, a to nezávisle. Začínali jsme v „primitivním“ stadiu, kdy jsme žili v malých kmenech lovců a sběračů, v nichž byli téměř všichni příbuzní. Poté následovalo období barbarství, kdy vznikala náčelnictví a starověké městské státy – zárodky politického vedení. Nakonec jsme dospěli k civilizaci s jejími říšemi, národními státy a složitými politickými a ekonomickými strukturami.

S každým stupněm na této „kulturní škále“ se množství i rozsah interakcí s nenulovým součtem zvyšoval – a to ku prospěchu všech. Tyto interakce zahrnovaly například rozvoj efektivnějších systémů obchodu a dopravy či účinnějších forem správy. Tyto změny lidem usnadnily výrobu, prodej i spotřebu zboží a šíření myšlenek.

Například kolem roku 4000 př. n. l. se řada mezopotámských vesnic spojila a vytvořila první městský stát Uruk, který byl spravován jedním králem. Uruk vyvinul byrokratický systém zdanění a politické správy a také propracovanou síť cest, jejichž větve sahaly do okolních oblastí. Tyto cesty spolu s efektivním politickým aparátem usnadnily obchod a učinily jej pro obchodníky výnosnějším. Město se tak postupně proměnilo v kulturní a ekonomické centrum starověké Mezopotámie.

Vývoj se samozřejmě nezastavil. Dnes se blížíme fázi, kdy by lidstvo mohlo spojit síly a stát se jakýmsi „planetárním mozkem“. Jak se technologie propojení, jako je internet, stále více rozšiřují, přibližujeme se stavu, kdy lidstvo funguje jako jedna entita, která vytváří a sdílí znalosti a informace bez ohledu na hranice a omezení.

Můžete si jednotlivé lidi představit jako „neurony“ jednoho globálního mozku – možná konečné fáze lidského vývoje.