Nejprve zabili mého otce

Genocida, kterou v Kambodži spáchali Rudí Khmerové v letech 1975–1979, je téměř nepředstavitelná. Probíhala tak rychle a v takovém měřítku, že se odhady počtu obětí výrazně liší – je možné, že se nikdy nedozvíme její skutečný rozsah. Statistika ani sekundární zdroje nikdy nedokážou plně zprostředkovat hrůzu toho, co znamenalo náhle čelit tak brutální realitě.

Podobně jako deník Anne Frankové přináší i kniha Loung Ungové Nejprve zabili mého otce osobní svědectví o tom, jaké to bylo jako dítě čelit režimu, který se systematicky snažil vyhladit velkou část vlastních občanů. Ungová vypráví silný příběh odolnosti, který skutečně inspiruje. Její zkušenost uprchlice v USA jí umožnila s odstupem promýšlet a zpracovat to, čím si prošla.

Především však vypráví o síle rodinných vazeb. V tomto shrnutí se dozvíte, jakými domnělými ideály Rudí Khmerové ospravedlňovali své snahy přetvořit kambodžskou společnost, jaká značka automobilů byla před nástupem režimu oblíbeným symbolem prestiže kambodžské elity a také jak se rodině Loung Ung podařilo uniknout smrti hladem díky oběti jejího bratra.

Den, který navždy změnil život Loung Ung, začal pro pětiletou holčičku jako každý jiný. Psal se rok 1975. Loung si hrála s kamarády na balkoně rodinného bytu. Nebylo na tom nic výjimečného – ale na konci odpoledne už její dosavadní život bude jen vzdálenou vzpomínkou.

Její středostavovská rodina žila v Phnom Penhu, hlavním městě Kambodže. Otec byl vysokým vojenským úředníkem, a rodina si proto mohla dovolit žít v relativním luxusu – několik pater nad zemí v moderním bytovém domě. Naopak chudí obyvatelé Phnom Penhu žili bez moderních vymožeností v provizorních stanech.

Autorka a její sourozenci měli štěstí. Nejenže mohli chodit do školy šest dní v týdnu, ale také navštěvovali kino, jedli v restauracích a pravidelně chodili nakupovat. Otec dokonce jezdil stylovým sportovním vozem Mazda – symbolem bohatství a společenského postavení, který si tehdy v Kambodži mohlo dovolit jen málo lidí.

Toho dubnového dne však Loung z balkonu uviděla, jak do města pochodují vojáci. Otec jí později řekl, že to jsou Rudí Khmerové. Tato komunistická povstalecká armáda vedla občanskou válku proti demokratické vládě Kambodže – a právě zvítězila. Podoba komunismu, kterou Rudí Khmerové prosazovali, vyžadovala, aby kambodžští občané žili jednoduchým rolnickým životem z půdy.

Vojáci byli vybaveni megafony. Když pochodovali městem, křičeli na lidi, aby okamžitě opustili město, jinak budou zastřeleni. Když se Loung vrátila do bytu, viděla, jak její rodina ve spěchu hází věci do kufrů. Během několika hodin ona, její rodiče, dvě sestry a tři bratři opustili svůj domov – a už se do něj nikdy nevrátili. Naskládali se do starého náklaďáku a odjeli z města. Nebyli sami: z Phnom Penhu prchaly desetitisíce dalších obyvatel.

Před útěkem z Phnom Penhu vedla rodina Loung Ung pohodlný život odpovídající jejich vysokému společenskému postavení. Ve chvíli, kdy opustili město, se však jejich svět převrátil naruby. Pod novým režimem Rudých Khmerů byli považováni za ty úplně nejnižší – fakticky za nepřátele státu.

Aby rodina měla alespoň nějakou šanci přežít, musel otec Loung skrýt jejich skutečnou identitu. Několik dní po útěku dorazili k kontrolnímu stanovišti Rudých Khmerů. Vojáci tam měli za úkol vyptávat se civilistů prchajících z města na jejich dřívější povolání. Každý, kdo přiznal, že byl spojen se svrženou vládou, byl odveden pryč. Loung je přesvědčena, že tito lidé byli brzy nato všichni zavražděni.

Její otec, jako bývalý vojenský úředník předchozí vlády, věděl, že on i jeho rodina jsou v ohrožení, a proto lhal: prohlásil, že je rolník. Poté přišla na řadu matka. Řekla, že prodává oblečení na místním trhu. Rodině bylo dovoleno projít – ale to byl teprve začátek jejich přetvářky. Od té chvíle museli neustále skrývat, kým ve skutečnosti jsou.

Rodina Loung nebyla terčem Rudých Khmerů jen kvůli otcově bývalé funkci. Režim tvrdil, že buduje socialistickou agrární společnost, v níž si budou všichni rovni a všichni Kambodžané povedou prostý rolnický život. Tyto údajně egalitářské ideály se však uplatňovaly velmi selektivně – rovnost rozhodně neplatila pro všechny.

Režim pronásledoval každého, kdo nebyl etnický Khmer, a také bývalé městské obyvatele. Rodina Loung tak měla hned tři důvody k obavám: otec pracoval pro předchozí vládu, rodina žila ve městě a matka byla čínsko‑kambodžského původu. Bylo jen otázkou času, kdy – a nikoli zda – bude jejich skutečná identita odhalena.