Nahlas a bez cenzury

Demi Moore byla jednou z největších blockbusterových hvězd 80. a 90. let a hrála ve filmech, které zasáhly životy milionů lidí. Kdekoli jste v roce 1990 byli – alespoň na Západě – pravděpodobně jste viděli plakát propagující její film „Duch“. A pokud jste někdy viděli fotografii těhotné celebrity, která se bez ostychu ukazuje ve svém těle – například Kim Kardashian nebo Beyoncé – díváte se na něco, s čím Demi Moore přišla jako jedna z prvních v roce 1991 a vyvolala tím obrovskou kontroverzi.

To je ale jen povrch. Jaký byl vnitřní příběh? Jaké bylo hrát v kultovním teenagerském filmu 80. let, jako je „Oheň svatého Elma“? Jaké bylo žít v Hollywoodu jako jedna z proslulého „Brat Packu“? Jaké bylo být manželkou Bruce Willise? A temněji: jaké bylo propadnout alkoholismu? Být pronásledovaná a veřejně ponižovaná bulvárními médii?

V tomto shrnutí se dozvíte, co se odehrává v mysli ženy, která je dnes připravená vyprávět svůj příběh poté, co bouře triumfů i pádů pominuly. Zjistíte také, proč za Demiin přechod k herectví může mladá německá herečka, který teenagerský film z 80. let jí změnil život a jaký život vedl Bruce Willis, než se s Demi potkali.

Demi Moore se narodila 11. listopadu 1962 do rodiny, která se nikdy dlouho nezdržela na jednom místě. V mnoha ohledech to byl klasický americký příběh – houževnatá dělnická rodina, která se každý den snažila nějak přežít a udržet se nad vodou. Její otec Dan prodával inzerci v novinách a jeho práce nutila Demi, její matku Ginny a jejich novorozenou dceru Demetriu stěhovat se z města do města.

Když bylo Demi pět let, lékaři jí diagnostikovali onemocnění zvané nefrotický syndrom – život ohrožující stav, o kterém se tehdy mnoho nevědělo. Ve čtrnácti letech byla většinou z nejhoršího venku, nemoc se ale v jejím dětství opakovaně vracela. Přerušovala jí školní docházku, protože Demi musela vynechávat důležité hodiny kvůli speciálnímu léčebnému režimu. Občas trpěla děsivými záchvaty, při nichž jí celé tělo oteklo.

Ačkoli ji rodiče milovali, sami byli v mnoha ohledech ještě děti – nezkušení a náchylní k hádkám. Otec byl navíc chronicky nevěrný. Kdykoli matka na jeho milenku přišla, trvala na tom, že se musejí přestěhovat, aby „se vyhnuli problému“ – tedy druhé ženě. Rodina se kvůli Danově práci stěhovala už tak často, takže jakákoli naděje na stabilní rodinný život se pokaždé, když Dan někoho podvedl, znovu rozpadla.

Demiino rané dětství tak bylo sérií rozmazaných začátků a náhlých konců – nových domovů, nových škol a nových přátel. Nakonec tento cyklus nevěr a útěků Demiiny rodiče dohnal. Jedné noci, když bylo Demi jedenáct, uslyšela hluk z ložnice rodičů. Vběhla dovnitř a uviděla matku, jak se zmítá, zatímco ji otec drží. U postele ležela ampulka se žlutými pilulkami. Otec křičel o pomoc a dřív, než si stačila uvědomit, co dělá, strčila svou malou ruku matce do úst a snažila se jí z nich vyndat spolykané prášky.

Pro malé děvče to byl děsivý zážitek. Zároveň jí ale dal zásadní lekci: na rodiče se nemůže spolehnout, že se o ni postarají. Otcova nevěra a matčin pokus o sebevraždu jí ukázaly, že rodiče nejsou pevným základem, o který by se mohla opřít – ten bude muset hledat jinde.

V polovině sedmdesátých let se rodiče Demi dostali do spirály, kterou už nedokázali zastavit – neustále se hádali a ve velkém zneužívali léky na předpis. Nakonec se rozhodli rozejít. Ginny se s Demi přestěhovala do bytu ve West Hollywoodu, zatímco otec si vzal mladšího syna Morgana k sobě do Redondo Beach.

Rozdělení rodiny zásadně změnilo vztah Demi s matkou. Místo klasického vztahu matka–dcera začaly fungovat spíš jako sestry. Když Demi vstoupila do rané puberty, matka jí dovolila nezodpovědně velkou míru svobody – v podstatě neexistovaly žádné hranice. Demi mohla s matkou chodit do barů, kde se Ginny stále víc opíjela a do noci flirtovala s muži. Demi si pamatuje, jak se na ně muži často laškovně dívali a ptali se, jestli jsou sestry. Později měla podezření, že ji matka používala jako jakousi návnadu.

Zdálo se, že je jen otázkou času, kdy se stane něco špatného. Jedné noci v losangeleském podniku Le Dome potkaly staršího muže jménem Val Dumas, bohatého majitele klubů. Přistoupil k Ginny a Demi a chvíli si povídali. Pak je pozval, aby někdy přišly do jeho restaurace Mirabelle. Na konci večera, když Ginny nemohla najít klíče od auta, odvezl je Val svým mercedesem domů.

Netrvalo dlouho a Demi s Valem zašla na oběd do okouzlující Mirabelle. Na první pohled to vypadalo neškodně a Demi se ani neptala, proč by středně starý muž chtěl trávit čas s patnáctiletou dívkou. Val ji dokonce začal často vozit ze školy domů. Po nějaké době si ale Demi uvědomila, že něco není v pořádku – něco na energii, kterou Val vyzařoval. Začala se mu proto vyhýbat.

Jednoho dne se však vrátila domů a našla ho, jak na ni čeká uvnitř. Když nikdo nebyl nablízku, znásilnil ji. Zážitek byl sám o sobě hluboce traumatizující, ale tím to neskončilo. Později se jí Dumas zeptal: „Jaké to je být prodaná za pět set dolarů?“ Naznačoval tím, že celou situaci zařídila její matka.

Demi se nikdy nedozví, jestli na té strašné narážce bylo něco pravdy, ale věděla, že Ginny byla dost nezodpovědná na to, aby ji do nebezpečné situace dostala. Jak se cítila? Jako sirotek.