Na hraně

Co má společného vedení týmu vývojářů softwaru s výstupem na Mt. Everest? Podle Alison Levine, autorky knihy Na hraně: Umění vysoce efektivního vedení, v podstatě všechno. V těchto úryvcích se dozvíte, jak se principy leadershipu, které fungují ve světě vysoce intenzivních dobrodružství, uplatňují i v dnešním podnikatelském prostředí. Oba kontexty vyžadují, aby lídři dělali zásadní rozhodnutí v podmínkách, které mají k dokonalosti daleko. Zjistíte také, že „trénování“ nedostatku spánku vám může pomoci lépe zvládat krizové situace; proč jsou preferováni zaměstnanci se zkušenostmi, odborností a zdravým sebevědomím; a jak může pohodlnost a samolibost vést až k vašemu pádu.

Neschopnost postavit se výzvě nikdy není příjemná. Dříve či později si začnete klást otázku, zda by to nedopadlo jinak, kdybyste byli lépe připraveni. Když se tým potýká s náročnou situací, vedoucí musí být připraven dvojnásob.

Jako lídr musíte být vždy v co nejlepší formě. Dlužíte to svému týmu – ten od vás bude očekávat víc než od kohokoli jiného. Vedoucí proto musí podávat špičkové výkony jak fyzicky, tak psychicky.

To v praxi znamená mnoho věcí. Mimo jiné se musíte naučit fungovat i v situacích, kdy se nevyspíte. Nikdy nevíte, kdy budete muset čelit krizi a zůstat vzhůru celou noc. Platí to jak pro vedení expedice na Mount Everest, tak pro řízení týmu programátorů ve firmě.

Pokud se vy jako vedoucí hroutíte kvůli něčemu tak „banálnímu“, jako je únava, přenášíte svůj stres i na zbytek týmu. Proto je užitečné si občas podobné podmínky „natrénovat“, abyste byli připraveni, až na ně skutečně dojde.

Dobří lídři také chápou, že jejich úkolem je inspirovat leadership i u ostatních. Musí členy týmu povzbuzovat, aby přebírali nové odpovědnosti a sami rostli jako vedoucí. Takový styl vedení zvyšuje efektivitu týmu a zároveň ho připravuje na nejhorší možné scénáře. V prostředí, jako jsou Himaláje, to může být otázka života a smrti.

Vedoucí by měli své týmy připravit tak dobře, aby byly schopné pokračovat v misi i bez nich. Dovednosti vedení jsou nezbytné – a proto byste na jejich rozvoji nikdy neměli přestat pracovat.

V extrémních podmínkách je zásadní, aby každý člen týmu aktivně přispíval k úspěchu. A pokud se někdo začne chovat problematicky, neexistuje žádný zaměstnanecký manuál, do kterého byste mohli nahlédnout a zjistit, jak s ním naložit. To znamená, že lídři musí své lidi vybírat mimořádně pečlivě.

Na horolezeckých expedicích, kde týmy čelí nebezpečí každý den, si horolezci doslova svěřují životy do rukou svých parťáků. I tak máte na vrcholu hory dostatek neovlivnitelných faktorů – rozhodně k nim nechcete přidávat ještě problémy s týmovou koordinací. V nejnebezpečnějších situacích může špatná dynamika týmu znamenat i smrt.

V byznysu může správné složení a fungování týmu znamenat rozdíl mezi vítězstvím a ztrátou podílu na trhu. Ať už jde o sport, nebo o podnikání, klíčové je vybírat členy týmu s rozmyslem.

Když hledáte nové lidi, zaměřte se na kandidáty se zkušenostmi, odborností a správným typem ega. Na horu nechcete vyrážet s lidmi, kteří jsou sice zábavní a bezstarostní, ale postrádají nezbytné dovednosti k přežití v tak náročném prostředí. Potřebujete lidi se schopnostmi a praxí.

Členové vašeho týmu by také měli mít silné výkonnostní ego. To znamená, že musí mít důvěru ve své schopnosti a být připraveni čelit velkým výzvám. Zároveň je zásadní, aby měli i touhu – nejen touhu lézt, ale i touhu být součástí týmu. Chcete lidi, kteří jsou hrdí na to, že spolupracují a starají se jeden o druhého – lidi s týmovým egem.

V silném týmu se každý stará o ostatní stejně jako o sebe.