Myslete jako podivín

Už jste někdy udělali nějakou volbu jen proto, že ji všichni kolem vás zdánlivě podporovali? Jak často jste se ocitli v situaci, kdy jste opakovali argument, na který jste narazili v médiích, aniž byste o něm doopravdy přemýšleli? Často jsme svázáni konvenčními představami o tom, jak svět funguje. Tento druh „populární moudrosti“ je obzvlášť omezující, pokud jde o rozhodování a řešení problémů.

Kniha Think Like a Freak od autorů Freakonomics se snaží tento problém řešit tím, že lidem krok za krokem ukazuje, jak myslet nekonvenčně – „trochu jinak, trochu víc, trochu svobodněji“, jak říkají autoři.

V tomto shrnutí se naučíte dívat se na svět jinak než ostatní a díky tomu nacházet řešení, která by vás jinak vůbec nenapadla. Stručně řečeno, tyto úryvky vám ukážou, jak myslet jako podivín.

Mimo jiné se dozvíte:

• proč je u kouzelnických triků těžší oklamat děti než dospělé,
• proč byste se nikdy neměli slepě spoléhat na předpovědi expertů,
• jak hubený vysokoškolák vyhrál největší světový šampionát v pojídání hotdogů, když zdvojnásobil předchozí rekord,
• a jak legalizace potratů v 70. letech vedla k masivnímu poklesu kriminality v 90. letech.

Když se snažíme řešit problémy, většina z nás se řídí konvenčními přesvědčeními. A právě v tom je potíž: konvenční přesvědčení bývají často mylná.

Vezměme si například hnutí „místní jídlo“. Většina lidí věří, že konzumace lokálních potravin snižuje dopad na životní prostředí. Nedávná studie však ukázala, že toto hnutí může být ve skutečnosti kontraproduktivní: malé farmy, které podporuje, spotřebovávají na výrobu více energie, než kolik se ušetří na kratší dopravě. Čistý efekt je tedy pro životní prostředí horší.

Právě o tom je myšlení jako podivín: opírat svá přesvědčení a rozhodnutí o statistické důkazy, nikoli o „lidovou moudrost“.

Jak to ale může být užitečné v každodenním životě? Jednou z věcí, které vám myšlení jako podivín nabízí, je účinnější řešení problémů.

Představte si například, že jste fotbalista, který má kopnout penaltu, jež může vašemu týmu přinést vítězství na mistrovství světa. Jak můžete zvýšit své šance na úspěch?

Jste‑li pravák, jako většina hráčů, střela na levou stranu branky (z pohledu střelce) bývá silnější a přesnější. Brankáři o tom vědí, a proto ve 57 procentech případů skáčou na levou stranu střelce a ve 41 procentech na pravou. Zajímavé je, že uprostřed branky zůstávají jen ve 2 procentech případů. Střela „rovnou doprostřed“ má tedy o sedm procent vyšší pravděpodobnost úspěchu než střela do kteréhokoli rohu.

Přesto se do středu míří jen asi 17 procent všech penalt v profesionálním fotbale. Proč tak málo? Protože je to do očí bijící porušení konvence. A pokud brankář zůstane stát uprostřed a míč bez námahy chytí, střelec riskuje, že ztratí důvěru fanoušků i spoluhráčů.

Podobně si představte, jak populární budete, když svému příteli „lokavorovi“ řeknete, že hnutí místního jídla ve skutečnosti může životnímu prostředí škodit!

Mnozí z nás mají problém přiznat, že něco nevědí. Místo abychom si přiznali nedostatek znalostí, býváme příliš sebevědomí a tváříme se, že víme, i když to není pravda.

U přehnaného sebevědomí si všimněme například tohoto: když se lidí ptáme, jak hodnotí své řidičské schopnosti, přibližně 80 procent z nich se označí za „nadprůměrné“, i když – ze samotné definice – může být nad průměrem jen 49,99 procenta řidičů.

Lidé také často předstírají znalosti, protože nechtějí vypadat hloupě. Kývají a usmívají se, i když nerozumějí tomu, o čem je řeč, nebo si přisvojují názory, které si přečetli v novinách, jako by šlo o jejich vlastní myšlenky.

Ve skutečnosti má ale přiznání „nevím“ své výhody. Za prvé, může zvýšit vaši důvěryhodnost. Pokud jste známí tím, že otevřeně přiznáváte, když něco nevíte, lidé vám spíše uvěří, když řeknete, že naopak něco víte. Za druhé, uvědomění si vlastních mezer ve znalostech je předpokladem učení – a tedy i šance dobrat se pravdy.

Jednou skupinou lidí, která jen zřídka přiznává, že něco neví, jsou experti. Mají tendenci tvářit se, že vědí, i když si nejsou jistí. Proto bychom k nim měli přistupovat opatrně a nesvěřovat jim svou důvěru slepě.

Často například zakládáme svá rozhodnutí na předpovědích expertů – třeba při volbě akcií k investování. Existují ale dobré důvody, proč to nedělat. Za prvé, experti mají motivaci předstírat jistotu: ti, kteří učiní odvážné předpovědi a náhodou se trefí, mohou být oslavováni celé roky, zatímco na ty, jimž se předpovědi nepovedou, se rychle zapomene. Za druhé, experti jsou ve skutečnosti v předpovídání dost špatní. Jedna studie dokonce spočítala, že přesnost předpovědí expertů na akciovém trhu je jen 47,4 procenta – tedy horší, než kdybyste rozhodnutí nechali na hodu mincí.