Milionář

V osmdesátých letech 20. století začali yuppies zaplavovat ulice New Yorku a finanční centra po celém světě. Okázale mávali penězi, nosili značkové oblečení, předváděli mobilní telefony a jezdili v italských sportovních vozech. Toto období dodnes představuje v moderním povědomí archetyp přepychu. Od té doby se ekonomické bubliny, chamtiví bankéři a bezohledný finanční sektor staly součástí veřejné debaty, přičemž nejnovější finanční krize slouží jako čerstvá připomínka.

Jak uvidíte v této knize, podobné cykly nejsou ničím novým. Na počátku 18. století zažila Francie srovnatelnou ekonomickou bublinu, která světu představila několik klíčových prvků moderních financí. Za tímto zásadním vývojem stál jediný muž – hazardní hráč, z něhož se stal finanční magnát: John Law.

Ačkoli se Lawovo impérium bohatství nakonec zhroutilo, řada jeho myšlenek o fungování ekonomiky a podpoře růstu přetrvala dodnes. Toto je příběh Lawova vzestupu od mladého, duelujícího elegána až k ekonomickému vizionáři.

V tomto shrnutí se seznámíte s prvním udržitelným národním experimentem s papírovými penězi, s tím, jak vznikla první moderní ekonomická bublina, a s rolí, kterou John Law sehrál při zavádění základních konceptů moderních financí.

Dokážete si představit svět bez bank a úvěrů? I když se to může zdát nemožné, bankovní systém v podobě, jak ho známe dnes – založený na úvěrech a půjčování – je ve skutečnosti poměrně novým uspořádáním.

Jisté formy bankovnictví existovaly už ve starověku. V Babylóně fungovaly instituce, které přijímaly vklady a poskytovaly půjčky, víme, že papírové peníze obíhaly v Číně už v 7. století př. n. l., a v řecko‑římském světě existovaly stánky a přepážky, kde si lidé mohli půjčovat a směňovat peníze. Základy moderního bankovnictví se však začaly skutečně formovat až v 16. a 17. století.

Tento posun bývá spojován především s italskými městskými státy, zejména s Janovskou republikou. Odtud pochází i slovo „banka“ – „banco“ byl stůl, na němž se uskutečňovaly finanční transakce.

Jak se však obchod rozšiřoval, jak byly kolonizovány nové země a jak se životní styl monarchů stávala stále okázalejším, starý bankovní systém přestal stačit. Nový svět obchodu už nestál jen na fyzických penězích a drahých kovech, ale stále více na složitém systému úvěrů.

Úvěr může být skvělým nástrojem, ale – jak víme i z nedávné bankovní krize – funguje pouze tehdy, pokud existuje důvěra. V 17. století se tato důvěra budovala tím, že banky držely ve svých trezorech hotovost jako zajištění. Jakmile byly tyto fyzické rezervy vytvořeny, začala se rozvíjet myšlenka papírových peněz. Bankovky mohly obíhat, zatímco omezené množství zlatých mincí s reálnou hodnotou bylo drženo v rezervě. Teoreticky jste mohli kdykoli přinést své papírové peníze do banky a vyměnit je za skutečnou měnu.

Takový finanční systém je však ze své podstaty závislý na důvěře a politické stabilitě; nedokázal by odolat náporu na banky, který by nastal, kdyby se všichni najednou rozhodli vyměnit své bankovky.

V tomto proměňujícím se světě se objevil muž, který do ekonomického myšlení vnesl nové ideje: John Law.

John Law pocházel ze skotské duchovenské rodiny. Byla poměrně liberální a pro venkovský život se příliš nehodila, a tak se nakonec přestěhovali do Edinburghu, který byl v té době chudým městem.

Po těžkém životě v bídě povzbudil Johnův dědeček své syny, aby se vyučili řemeslu a stali se zlatníky. Johnův otec William poslechl radu a stal se úspěšným zlatníkem; jeho sňatek s dcerou zámožného obchodníka ještě rozšířil jeho majetek i společenský rozhled. William si nakonec koupil vlastní sídlo poblíž zálivu Firth of Forth.

V době, kdy se zdálo, že se rodině daří, však udeřila tragédie. Williamovi byly diagnostikovány ledvinové kameny a v roce 1688 zemřel při lékařském zákroku. John zdědil značné jmění a jako dobře vzdělaný mladík se rozhodl vstoupit do velkoměstského života: místo univerzity si zvolil Londýn.

Londýn, největší město Evropy, mu nabízel nespočet lákadel – mimo jiné ženy a hazard. Právě Londýn sehrál klíčovou roli při formování Johnovy osobnosti i jeho myšlenek. Živil se výhrami z hazardu a jeho matematické nadání se ukázalo jako mimořádně cenné. Hazard se tak stal jeho vstupenkou do vyšší společnosti.

Jeho život však nebyl bez rizika. Přestože byl obecně úspěšný, občas se dostal do potíží. V roce 1692, ještě před dovršením 21 let, mu například hrozilo vězení kvůli nesplaceným dluhům. Měl však štěstí – podařilo se mu získat potřebné prostředky prodejem rodinného majetku, který po otci zdědil, své matce.

Tato epizoda byla zlomovým bodem. Hazardu se sice nevzdal, ale od té doby hrál jen tehdy, když mohl naplno využít své matematické schopnosti. Řídil se svým chápáním pravděpodobnosti a její role v karetních hrách a pouštěl se do hry pouze tehdy, když si byl jistý, že má statistickou výhodu.

Právě v hlučných a elegantních hernách si Law zdokonaloval své dovednosti. Vedlejším efektem těchto aktivit nebyly jen okamžité finanční zisky; jeho zkušenosti u karetních stolů v něm brzy probudily hlubší zájem o nově se rodící vědu – ekonomii.