Mezi světem a mnou

Problém rasismu je v USA hluboce zakořeněný. Nejviditelněji se projevuje v případech, kdy policisté zabíjejí černochy – událostech, které se po celé zemi neustále opakují. A znovu a znovu zůstávají policisté bez trestu. Tyto střelby vedou ke kampaním a protestům lidí pobouřených tím, že se něco takového stále děje ve 21. století.

Ačkoli jde o nejvýraznější projevy rasismu v USA, problém sahá mnohem hlouběji. Ve skutečnosti je rasismem prostoupen téměř každý aspekt veřejného života. Tato kniha, vycházející z myšlenek jednoho z nejpronikavějších současných amerických autorů, vám přiblíží, jaké je to být černým člověkem ve Spojených státech. Ukáže také, proč je americký sen především snem bílých; proč školský systém potlačuje kreativitu černých studentů; a proč bude nesmírně obtížné změnit takto nerovnou společnost.

Autor a novinář Ta-Nehisi Coates se narodil 30. září 1975 v Baltimoru ve státě Maryland. Během života zakoušel typické obavy, které provázejí černé lidi ve Spojených státech. Několik zážitků však pro něj bylo zcela zásadních.

První se odehrál v roce 1986, když Coates po škole postával před obchodem. Z protější strany ulice na něj zavolal neznámý chlapec. Nic neřekl; jen vytáhl z kapsy své lyžařské bundy pistoli, zamával s ní a zase ji schoval. Tento prchavý okamžik v Coatesovi upevnil představu, že jako černoch je neustále vystaven hrozbě spontánního a neočekávaného násilí namířeného proti němu.

Druhý zásadní zážitek se týkal jeho známého Prince Jonese, kterého potkal na Howardově univerzitě, historicky černošské univerzitě (HBCU). Jonesova matka vyrostla v chudobě, ale tvrdou prací se jí podařilo „uspět“ v Americe. Na svém synovi, který byl otcem a zasnoubeným, nešetřila žádnými náklady. Vše nasvědčovalo tomu, že Jones má před sebou klidný a spokojený život střední třídy.

Jedné noci však Jones jel za svou snoubenkou do Virginie. Pronásledoval ho policista z Washingtonu, D.C. – tentýž policista, který Jonese později před domem jeho snoubenky zastřelil. Policista, známý lhář, tvrdil, že se ho Jones pokusil přejet, a po osvobození od jakéhokoli provinění se jednoduše vrátil do služby.

Tehdy si Coates uvědomil, že ani držení se „střední cesty“ – skloněná hlava, tvrdá práce a snaha o úspěch – nezaručí černému Američanovi bezpečí, klid ani štěstí. Tyto události na něj těžce doléhaly a narození syna mu dalo nový důvod, proč se těmito otázkami do hloubky zabývat. Jako spisovatel přemýšlí o obavách, které má sám o sebe, o černou komunitu a především o svého syna.

Už na začátku života Coates pochopil, že vzdělání, které dostává ve škole, je pro něj v podstatě bezcenné. Přesto však našel pravdu v knihách, které četl mimo školu. Čtení Malcolma X a poslech jeho projevů byly pro Coatesův intelektuální vývoj zásadní – odhalily mu realitu, o níž se ve škole nemluvilo.

Malcolm X, černošský aktivista za občanská a lidská práva, pravdu nezkresloval a neobhajoval program, který by byl přijatelný pro agendy bílé společnosti. Jeho myšlenky – například přesvědčení, že černí lidé by měli na bílou rasistickou společnost reagovat odplatou, „zub za zub“ – nasměrovaly Coatese na cestu přeučování a staly se protilékem vůči bílému vzdělávacímu systému.

Vysoká škola mu pak nabídla zásadně nový pohled na to, jak svět skutečně funguje. Coates navštěvoval Howardovu univerzitu, soukromou školu, která kladla důraz na humanitní obory a často své studenty směřovala k právnickému vzdělání. Za tímto formálním vzděláním, které by mohl získat na mnoha jiných školách, však Coates brzy objevil „Mekku“ – étos a ideologii univerzity.

Mekka zahrnuje všechny, kdo prošli dveřmi a posluchárnami Howardovy univerzity a přispěli k budování pozitivní černošské identity v Americe – identity, která není pouhou reakcí na bílé. Mezi významné absolventy Howardu patří spisovatelky Toni Morrisonová a Zora Neale Hurstonová, soudce Nejvyššího soudu Thurgood Marshall, aktivista Stokely Carmichael či básník Amiri Baraka. Především je však Mekka příležitostí pro mladé černé lidi – kteří byli po velkou část amerických dějin systematicky zbavováni přístupu ke vzdělávacím institucím – získat skutečně komplexní vzdělání.