Magie a ztráta

Na konferenci v roce 1995 údajně Bill Gates prohlásil: „Internet je jen přechodná móda.“ Ať už to řekl, nebo ne, tehdy to nebyl nijak neobvyklý názor. V počátcích, kdy byl internet bolestně pomalý a nadšenci si zakládali domovské stránky s fotkami svých psů, málokdo viděl jeho skutečný potenciál.

O dvacet let později je téměř nemožné si představit život bez internetu. Pronikl do každé oblasti moderního života – od toho, jak vyhledáváme informace a nakupujeme, až po to, jak se seznamujeme a udržujeme vztahy. Stručně řečeno, je to magie.

A přesto, jak se noříme do tohoto odvážného nového online světa, nemůžeme se zbavit zvláštního pocitu ztráty. Je něco podivného na profilových fotkách našich přátel na Facebooku; a i když můžeme poslouchat jakoukoli hudbu chceme, kdykoli chceme, přepadá nás nostalgie po době, kdy každá deska, kterou jsme si koupili, opravdu něco znamenala.

Právě toto napětí mezi magií a ztrátou je tématem následujících úryvků. V tomto shrnutí se dozvíte, proč z nás hry a aplikace mohou dělat méně schopné vyrovnávat se s reálným světem; jak naše kompulzivní čtení může ohrožovat nás i ostatní; a jak Steve Jobs změnil způsob, jakým posloucháme hudbu.

Internet může být ve svém nekonečném chaosu občas docela šokující. Hlasité, vtíravé reklamy číhají za každým kliknutím a neustálý příval spamu se valí na obrazovku. Uprostřed této šílenosti si však lidé dokážou najít i krásu a klid.

Velkou zásluhu na tom mají dobře navržené mobilní aplikace, které vyvažují neuspořádanou stránku internetu – tu, kterou lze očekávat ve světě propojenějším než kdy dřív. Koneckonců, miliardy lidí po celém světě jsou online, publikují, komentují a sdílejí odkazy. Tak obrovský provoz znamená, že je internet ucpaný, chaotický a hlučný.

A právě tady nastupuje brilantní grafický design kvalitně vytvořených aplikací, které bez matoucích textů a zbytečných vizuálních prvků poskytují oázu uprostřed divoké internetové bouře. Vezměme si například logickou hru Hundreds. Nevyžaduje žádná obšírná vysvětlení typu „když uděláte x, stane se y“. Všechno vysvětluje čistě prostřednictvím grafiky.

Takové aplikace a hry, které jsou díky chytrému vizuálnímu návrhu okamžitě pochopitelné, nás ale mohou také odrazovat od toho, abychom se naplno učili zvládat běžné aspekty života, jako je nuda, stres a nepořádek. Nabízejí pohodlný únik od tlaku a potíží každodenní rutiny.

Kolikrát už jste sáhli po telefonu a hledali útěchu v Angry Birds jen proto, abyste se na chvíli vzdálili od hluku kanceláře? Taková závislost je problematická, protože pokud lidé neustále vyhledávají podobné úniky, přicházejí o zásadní příležitosti k učení – například snášet situace, které nepřinášejí okamžité uspokojení: čekání v dlouhých frontách, poslouchání zdlouhavých či nudných přednášek nebo vytrvání u monotónních, ale nezbytných úkolů.

Když lidé slyší slovo „čtení“, obvykle si představí někoho, kdo je ponořený do knihy nebo novin. Ve skutečnosti je ale procházení příspěvků na Facebooku nebo kontrola shod na Tinderu jen jiným druhem čtení, které provádíme neustále.

Internet nás naučil, že toho víme málo, a nutí nás číst pořád a všude – někdy až do té míry, že nás to téměř zabíjí. Je to logické: web je přeplněný informacemi, k nimž se většinou dostaneme poměrně snadno. Jenže samotný pohled na internet jen posiluje naše vědomí toho, jak málo víme o světě, lidech, skvělé hudbě, mezinárodní politice a nespočtu dalších témat.

Toto uvědomění nás žene k horečnému čtení ve snaze dohnat ohromující a neustále rostoucí množství znalostí, které nám chybí. Jsme čtením tak pohlceni, že ochotně riskujeme vlastní život i životy ostatních – třeba když kontrolujeme zpravodajské kanály, zatímco bezmyšlenkovitě přecházíme ulici.

Technologie nás tedy zaplavuje informacemi – ale to nemusí být nutně špatně. Mohla by se stát mocným nástrojem, který nám pomůže zvládat množství dat, jež máme na dosah ruky, a dokonce za nás část myšlení odvést.

Cizost strojů může některé lidi děsit, ale je možné, že jednoho dne už nebudeme muset přemýšlet ani se trápit věcmi, kterým nerozumíme nebo o nichž nedokážeme rozhodnout. Možná nebudeme ani potřebovat číst nebo se učit, protože stroje to zvládnou za nás.

Pokud ten den přijde, nebudeme se už muset zabývat velkými mezinárodními dilematy, jako je správná reakce na válku v Sýrii, ani řešit drobné každodenní otázky, například zda je na pleťovou masku lepší avokádo, nebo okurka.