Lidé jsou nedocenění

Není žádným překvapením, že počítače jsou stále chytřejší. Ale jak moc chytřejší? Chytřejší než vy? Možná si říkáte, že ne – a možná máte pravdu. Co se ale stane, až počítače začnou rozpoznávat lidské emoce? Jste si opravdu jistí, že by vás emocionálně „vybavený“ počítač nepřeválcoval v umění vyprávění příběhů?

Následující kapitoly vás seznámí s některými zásadními pokroky, kterých počítače v posledních desetiletích dosáhly – a nejsou vůbec zanedbatelné. Zároveň ale ukážou, jaké lidské dovednosti jsou, jak napovídá název knihy, s těmi počítačovými nesrovnatelné a nenahraditelné. Protože lidé jsou skutečně nedocenění.

V tomto shrnutí zjistíte, co je to „láskyplný stroj“, jak je počítač schopen detekovat vaše emoce, proč je trávit hodiny a hodiny před obrazovkou velmi špatný nápad a kdo má větší šanci vyhrát souboj ve vyprávění příběhů – lidé, nebo počítače.

Nebyl by hezký pocit zvýšit svou mozkovou kapacitu o 100 procent každé dva roky? Zní to nereálně, že? Pro počítače ale ne. Podle Mooreova zákona se výpočetní výkon IT systémů zhruba každé dva roky zdvojnásobí. V dlouhodobém horizontu jde o obrovský nárůst.

První tranzistorové rádio od Sony mělo například pět tranzistorů a sotva se vešlo do kapsy. Dnešní nejnovější procesory Intelu obsahují kolem pěti miliard tranzistorů – a přitom se vám vejdou do dlaně.

Znamená to, že se z počítačů stanou nekonečně mocné stroje? Ne tak docela. Mooreův zákon nakonec narazí na fyzikální limity: do určitého prostoru lze umístit jen konečný počet tranzistorů. Do té doby byste se ale měli vyvarovat přímého srovnávání své mozkové kapacity s kapacitou počítače.

V některých úlohách, které jsme ještě nedávno považovali za výhradně lidské, nás totiž počítače už dnes dokážou překonat. Například v rozpoznávání emocí.

Slavný psycholog Paul Ekman objevil tzv. mikrovýrazy – drobné pohyby ve zhruba čtyřiceti obličejových svalech, které vedou k určitým výrazům. Po mnoha letech výzkumu dokázal přiřadit zhruba třem tisícům různých mikrovýrazů konkrétní emoce. Výsledkem je jeho systém kódování mimických projevů, tzv. Facial Action Coding System.

Jak to funguje v praxi? Pokud všechny tyto poznatky o emocích vložíte do počítače vybaveného kamerou a namíříte ji na lidskou tvář, počítač dokáže správně rozpoznat emoci přibližně v 85 % případů. Lidé – i po speciálním tréninku – dosahovali správného rozpoznání jen asi v 55 % případů.

Už jste někdy přemýšleli o tom, jak moc vás ovlivňuje váš mobilní telefon nebo tablet? Ukazuje se, že používání telefonů, počítačů a dalších „obrazovek“ oslabuje naše sociální dovednosti.

V dnešním světě je až příliš snadné strávit před obrazovkou celé hodiny, aniž bychom si to vůbec uvědomili. Problém je v tom, že čím více času trávíme u obrazovek, tím horší jsou naše sociální schopnosti, jako je čtení řeči těla nebo porozumění emocím druhých.

Když například žáci šestých tříd strávili na táboře bez jakýchkoli obrazovek pouhých pět dní, vědci u nich zaznamenali výrazné zlepšení v porozumění emocím. Aby si byli jistí, experiment zopakovali ještě dvakrát – a pokaždé dosáhli statisticky významných výsledků.

A co sociální sítě? Nepřibližují nás k sobě víc? Ne tak, jak by se mohlo zdát. Sociální média nejsou ve skutečnosti tak „sociální“, jak naznačuje jejich název.

Lidé se původně vyvinuli jako společenské bytosti, aby udržovali vazby s kmenem, který je chránil a zajišťoval jim potravu. Dnes můžeme zůstat „ve spojení“ z pohodlí domova u počítače a jídlo si vzít z lednice. Na první pohled to vypadá jako revoluční pokrok, ve skutečnosti to ale může být spíš krok zpět.

Studie například ukázala, že američtí teenageři, kteří intenzivně používají sociální média, mají menší pravděpodobnost, že budou mít dobré vztahy se svými rodiči či vrstevníky, a často se cítí nešťastní. Jedním z důvodů může být, že navazování vztahů prostřednictvím sociálních sítí je méně účinné než osobní kontakt nebo alespoň rozhovor po telefonu. Dalším faktorem je, že uživatelé sociálních sítí bývají časem méně důvěřiví, což kvalitu jejich vztahů dále podkopává.

Počítače nám tedy v mnoha ohledech zlepšují život, ale při jejich používání bychom měli být opatrní – zvlášť proto, že sociální dovednosti, jako je empatie, jsou dnes důležitější než kdy dřív. Jak uvidíme v další kapitole.